Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Z. P., zastoupeného PhDr. Mgr. Jiřím Nenutilem, advokátem, sídlem Školní 1374, Tachov, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 k domovní prohlídce ze dne 28. listopadu 2025 sp. zn. 1 Nt 345/2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, odst. 4, čl. 12 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Hlavním velitelstvím Vojenské policie, odborem kriminální služby (dále jen "policejní orgán"), je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. a), g) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit stěžovatel spolu s dalšími osobami (zkráceně uvedeno) tím, že v úmyslu se obohatit zorganizovali založení spolku X a obchodní společnosti Y, přičemž následně začali prostřednictvím uvedeného spolku pořádat veřejnou sbírku, jejímž cílem je vybírání finančních prostředků na drony pro Ukrajinu, avšak úmyslně uváděli dárce v omyl deklarací, že za každých 10 000 Kč pořídí jeden dron, ačkoli věděli, že drony fakticky nakupují z Číny za cenu cca 4 740 Kč. Uvedeným jednáním měla být poškozeným dárcům způsobena škoda ve výši 264 388 493 Kč. Prostřednictvím účelově založené obchodní společnosti Y, pak byly finanční prostředky zaslané dárci vyváděny ze sbírky. Dále měl stěžovatel nepravdivě deklarovat Licenční správě Ministerstva průmyslu a obchodu, že jde o humanitární dary, ač si musel být vědom toho, že zásilky byly adresovány vojenským útvarům, které je budou používat v boji s nepřítelem. 3.Napadeným příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") byla na návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nařízena domovní prohlídka bytu stěžovatele specifikovaného v předmětném příkazu. II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že při domovní prohlídce mu bylo zabaveno 5 391 listů, aniž by mu bylo vysvětleno, jakým způsobem to spadá do prošetřované věci. Postup policejního orgánu podle něj naplňuje znaky svévole. Má za to, že předmětný příkaz k domovní prohlídce neobsahuje žádné odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti, že odůvodnění příkazu je velmi obecné a nijak z něj nevyplývá potřeba zajistit dokumenty pro trestní řízení, resp. proč nebylo možné použít jiné způsoby pro opatření věcí důležitých pro trestní řízení. Stěžovatel je toho mínění, že v dané věci nejde o případ, kdy by věc nesnesla odkladu, a nic takového ani z příkazu k domovní prohlídce neplyne.
5.Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel Ústavnímu soudu také navrhuje, aby zakázal policejnímu orgánu pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv a přikázal mu vydat věci zabavené při domovní prohlídce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7.Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele. 8.Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky, resp. již není možná náprava jiným způsobem. Domovní prohlídka přitom tvoří pouze jeden z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád. Její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního přísluší především orgánům činným v trestním řízení, resp. obecným soudům v dalším případném řízení před soudem. Ústavní soud může v případě domovní prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
9.Obvodní soud v odůvodnění napadeného příkazu konstatoval, že ve věci je dáno důvodné podezření, že by se v příslušném bytě stěžovatele mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, a to zejména účetnictví obchodní společnosti Y a spolku X, případně související listinné důkazy, věci osobního či pracovního charakteru obsahující bezprostřední indicie o způsobu nakládání s finančními prostředky a zdroji, o jejich toku a osobách, které z takového nakládání mají prospěch, výpočetní technika a elektronická zařízení, které mohou obsahovat informace vztahující se k trestné činnosti podezřelých, komunikaci mezi nimi a dalšími osobami. Z příkazu se jasně podává, že zajištění hledaných věcí je zásadní z hlediska dosažení účelu trestního řízení, kterým je objasnění možné trestné činnosti, a že sledovaného účelu nelze dosáhnout jiným, mírnějším opatřením, neboť to okolnosti případu vylučují.
10.Neodkladnost a neopakovatelnost nařízené prohlídky obvodní soud dovodil z nebezpečí znehodnocení možných věcných důkazů (zmaření, zničení či ztráty). Reálnost tohoto nebezpečí vyplývala zejména z rozsahu a způsobu páchání prověřované trestné činnosti, která se vyznačuje vysokou společenskou závažností zejména s ohledem na její potenciální rozsah, přičemž riziko zničení či ukrytí důkazů by se podstatně zvyšovalo, byly-li by prohlídky realizovány až po zahájení trestního stíhání. V uvedené souvislosti obvodní soud zdůraznil, že lze očekávat, že nalezené a zajištění věci mohou ve spojení s dosud zjištěnými skutečnostmi sloužit jako podklad pro zahájení trestního stíhání konkrétních osob a že důkazy, které mají být v rámci prohlídky zajištěny, mohou být důkazy usvědčujícími, přičemž je dána důvodná obava z jejich ztráty, odstranění či zničení. Rovněž poukázal na to, že jde o úkon, který nelze opakovat v rámci řízení před soudem, jelikož je třeba věci zajistit ve stavu, v jakém se nyní nacházejí.
11.Ústavní soud po přezkoumání věci nesdílí přesvědčení stěžovatele, že napadený příkaz nedostatečně konkretizuje důvody předpokladu, že se v dané nemovitosti mohou nacházet věci potřebné pro další objasnění prověřované trestné činnosti. Obvodní soud v příkazu identifikoval dosud objasněné okolnosti, jež potvrzovaly důvodnost podezření vůči stěžovateli. S ohledem na charakter prověřované trestné činnosti se úvaha vyjádřená v napadeném příkazu, že se v bytě užívaném stěžovatelem mohou nacházet věci (v příkazu typově specifikované) důležité pro trestní řízení, jeví jako opodstatněná.
12.Napadený příkaz rovněž splňuje zákonem stanovené požadavky. Místo výkonu prohlídky je specifikováno přesně, soud uvádí důvody pro její nařízení, vztah stěžovatele k věci, i pro jaké konkrétní podezření tak soud činí. Popisuje, jaké věci v souvislosti s šetřenou činností hledá a jak se vztahují ke stěžovateli. Ústavní soud považuje popis rozhodných skutkových okolností za dostačující, umožňující stěžovateli seznámení se s podstatou podezření a klíčovými okolnostmi, o něž se podezření opírá.
13.Ústavní soud připomíná, že po soudci, který ve fázi prověřování posuzuje návrh státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce, resp. prohlídce jiných prostor a pozemků, nelze legitimně požadovat, aby vycházel výhradně z okolností prokázaných nad všechny rozumné pochybnosti. Jinak řečeno, je běžné a ústavněprávně souladné uvedené prohlídky nařídit i na základě pouhých předpokladů, jde-li o předpoklady logické, které mají oporu v dosud objasněných skutečnostech (srov. např. usnesení ze dne 18. 12. 2025 sp. zn. III. ÚS 2794/25 ). V posuzované věci úvahy obvodního soudu vyjádřené v napadeném příkazu tento předpoklad naplňují.
14.Na základě shora uvedených skutečností považoval Ústavní soud návrh stěžovatele, aby bylo policejnímu orgánu zakázáno pokračovat v porušování jeho práv, za irelevantní, neboť Ústavní soud žádné neústavní pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzované věci neshledal.
15.Jde-li o návrh stěžovatele, aby Ústavní soud rozhodl o vydání věcí zabavených při provedené prohlídce, nelze tomuto návrhu vyhovět, neboť k zabavení věcí došlo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci a v takovém případě je Ústavnímu soudu dáno toliko kasační oprávnění ke zrušení napadeného rozhodnutí (příkazu k domovní prohlídce) ve smyslu § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. K projednání takového návrhu proto Ústavní soud není příslušný, a proto jej postihuje důvod odmítnutí ve smyslu § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu [srov. např. nález ze dne 21. 6. 2000 sp. zn. I. ÚS 645/99 (N 94/18 SbNU 321) či usnesení ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. II. ÚS 716/24 ]. 16.Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu