Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., t. č. ve Věznici Plzeň, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. krajsky/7_To_432_2025 a u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 Nt 24001/2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Dne 06.02.2026 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako "Blanketní ústavní stížnost", které však nesplňuje formální náležitosti ústavní stížnosti předpokládané zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť není sepsáno advokátem, není k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem, nejsou přiložena napadená rozhodnutí a chybí v něm jakákoli ústavněprávní argumentace k údajnému konkrétnímu porušení základních práv a svobod stěžovatele (srov. § 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 34 a § 72 odst. 2, 6 zákona o Ústavním soudu). 2.Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byl opakovaně poučován o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnost (s upozorněním, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu), a to včetně poučení, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. usoud/II.__S_160_22 , usoud/III.__S_2114_22 , usoud/I.__S_2356_22 , naposledy ve věci vedené pod sp. zn. usoud/II.__S_1329_25 ). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. 3.Za dané situace je zjevné, že stěžovatel byl v minulosti dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem a další výzvu k odstranění vad lze proto považovat za nadbytečnou. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli znovu v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo opakovaně v předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
4.Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti ji soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 2026
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj