Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Europrom s.r.o., sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Jakubem Horkým, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2025 č. j. MSPH 59 INS 9650/2023, 208 ICm 4003/2023, 29 ICdo 131/2025-62, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2025 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 77/2025-49 (MSPH 59 INS 9650/2023) a ze dne 24. září 2024 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 625/2024-32 (MSPH 59 INS 9650/2023) a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2025 č. j. 208 ICm 4003/2023-41 (MSPH 59 INS 9650/2023) a ze dne 15. července 2024 č. j. 208 ICm 4003/2023-25 (MSPH 59 INS 9650/2023), za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti CLAIMS GROUP s.r.o., sídlem Tovačovského 318/18, Kroměříž, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Stěžovatelka se ve své insolvenční věci domáhala určení pravosti a výše pohledávky. Její žaloba byla usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 03.01.2024 č. j. 208 ICm 4003/23-6 (MSPH 59 INS 9650/2023) ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 26.02.2024 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 134/2024-16 (MSPH 59 INS 9650/2023) odmítnuta, jako žaloba podaná neoprávněnou osobou [§ 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Soudy konstatovaly, že stěžovatelka, jako dlužnice, jejíž úpadek je řešen konkursem, nemá aktivní legitimaci k popření pohledávek. Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání.
3.Městský soud usnesením ze dne 15.07.2024 č. j. 208 ICm 4003/2023-25 (MSPH 59 INS 9650/2023) řízení o stěžovatelčině dovolání proti usnesení vrchního soudu zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
4.K odvolání stěžovatelky vrchní soud usnesením ze dne 24.09.2024 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 625/2024-32 (MSPH 59 INS 9650/2023) usnesení městského soudu potvrdil. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dovolání.
5.Městský soud usnesením ze dne 14.01.2025 č. j. 208 ICm 4003/2023-41 (MSPH 59 INS 9650/2023) řízení o stěžovatelčině dovolání zastavil opět pro nezaplacení soudního poplatku.
6.K odvolání stěžovatelky vrchní soud usnesením ze dne 12.03.2025 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 77/2025-49 (MSPH 59 INS 9650/2023) usnesení městského soudu potvrdil. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dovolání.
7.Nejvyšší soud usnesením ze dne 27.08.2025 č. j. MSPH 59 INS 9650/2023, 208 ICm 4003/2023, 29 ICdo 131/2025-62 dovolací řízení zastavil, neboť stěžovatelka i přes výzvu nezaplatila soudní poplatek z dovolání. Dospěl k závěru, že stěžovatelka jako dlužnice bez dispozičních oprávnění (bylo rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem) není osvobozena od poplatkové povinnosti podle § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"). K uvedené otázce se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 21.11.2024 sp. zn. nsoud/21_Cdo_2245_2024, přičemž ústavní stížnost podanou stěžovatelkou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 05.03.2025 sp. zn. usoud/II.__S_403_25 . II.
Argumentace stěžovatelky
8.Stěžovatelka namítá, že je-li v úpadku, nemá žádnou možnost soudní poplatek zaplatit, neboť nemá oprávnění disponovat svým majetkem (§ 246 odst. 1 InsZ). Na dlužníka, který je v úpadku, se poplatková povinnost nemůže vztahovat a pro takovou osobu není třeba, aby bylo zákonem stanoveno osvobození od soudních poplatků. Trvat na zaplacení soudního poplatku, případně žádat o individuální osvobození osobou, které zákon zakazuje zaplatit soudní poplatek, jakož i jakékoliv jiné dispozice s majetkem, by bylo výkladem vzájemně rozporným. III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9.Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10.Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
11.Ústavní soud předesílá, že obdobnou argumentací téže stěžovatelky se zabýval již ve výše zmiňovaném usnesení sp. zn. usoud/II.__S_403_25 . Stěžovatelka nyní svoje námitky pouze opakuje. Proto stačí na závěry vyplývající z uvedeného usnesení odkázat a pouze ve stručnosti uvést, že zastavení dovolacího řízení je důsledkem zákonem předvídaného nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). 12.Jelikož byl na majetek stěžovatelky prohlášen ke dni 28.08.2023 konkurs, nemohla stěžovatelka ke dni podání žaloby (21.12.2023) ani později disponovat s majetkovou podstatou, když podle § 229 odst. 3 písm. c) InsZ je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními v době od prohlášení konkursu insolvenční správce (a nikoliv dlužník jako například v době od povolení reorganizace nebo oddlužení). Z toho důvodu také nemohla být naplněna hypotéza § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích. 13.K námitkám stěžovatelky se podrobně vyslovil vrchní soud [viz zejména body 7 až 14 usnesení ze dne 12.03.2025 č. j. 208 ICm 4003/2023, 105 VSPH 77/2025-49 (MSPH 59 INS 9650/2023)]. Závěry obecných soudů jsou v tomto směru formulovány jasně a Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy vyložily insolvenční zákon nebo zákon o soudních poplatcích ústavně neslučitelným způsobem.
14.Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé odůvodnit jeho kasační zásah. V závěrech obecných soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.
15.Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu