II.ÚS 263/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem k stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Markem Škráškem, advokátem, sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 18. února 2026 sp. zn. II. ÚS 263/26 vydaného ve věci jeho ústavní stížnosti proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2024 č. j. 49 Co 164/2023-645 a výroku V. rozsudku Okresního soud v Břeclavi ze dne 8. června 2023 č. j. 6 C 61/2016-499, za účasti Krajského soudu

Citované předpisy

182/1993 §63 141/1961 §61 182/1993 141/1961 2/1993 čl.37

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem k stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Markem Škráškem, advokátem, sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 18. února 2026 sp. zn. usoud/II.__S_263_26 vydaného ve věci jeho ústavní stížnosti proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2024 č. j. krajsky/49_Co_164_2023-645 a výroku V. rozsudku Okresního soud v Břeclavi ze dne 8. června 2023 č. j. okresni/6_C_61_2016-499, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a F. S., jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu stěžovatele ze dne 26. února 2026, takto:

Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. února 2026 sp. zn. usoud/II.__S_263_26 se ruší.

Odůvodnění:

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1.Stěžovatel nejprve podal dne 15.01.2025 u Ústavního soudu ústavní stížnost proti v záhlaví specifikovaným rozhodnutím Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a § 37 odst. 2 Listina základních práv a svobod.

2.Ústavní soud usnesením ze dne 12.11.2025 sp. zn. usoud/IV.__S_136_25 danou ústavní stížnost odmítl s odůvodněním, že proti napadenému rozsudku krajského soudu podal vedlejší účastník dovolání, přičemž ústavní stížnost proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu je nepřípustná, bylo-li proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno i dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

3.Následně stěžovatel podal dne 29.01.2026 v téže věci novou ústavní stížnost, ze které se mimo jiné podává, že dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 02.12.2025 č. j. nsoud/21_Cdo_1401_2025-707 odmítl a zavázal vedlejšího účastníka k náhradě nákladů dovolacího řízení.

4.Ústavní soud nedopatřením a s ohledem na skutečnost, že ke spisu vedenému pod sp. zn. usoud/II.__S_263_26 nebyl přiložen spis vedený pod sp. zn. usoud/IV.__S_136_25 , usnesením ze dne 18.02.2026 sp. zn. usoud/II.__S_263_26 podanou ústavní stížnost odmítl s protichůdným odůvodněním, že lhůta k podání ústavní stížnosti proti nákladovým výrokům rozsudku krajského soudu začala stěžovateli běžet již dnem doručení rozhodnutí tohoto (krajského) soudu a stěžovatel v této lhůtě ústavní stížnost nepodal. Toto konstatování je v rozporu s obsahem spisu vedeného pod sp. zn. usoud/IV.__S_136_25 a usnesením vydaným v této věci, z kterého vyplývá, že stěžovatel podal včas ústavní stížnost proti výrokům II. a III. rozsudku krajského soudu a výroku V. rozsudku okresního soudu, tato ústavní stížnost byla nicméně odmítnuta jako nepřípustná, neboť proti výrokům I., II. a III. rozsudku krajského soudu "podal dovolání vedlejší účastník a o tomto dovolání nebylo dosud pravomocně rozhodnuto" (subsidiarita ústavní stížnosti - viz body 7 až 12 usnesení Ústavního soudu sp. zn. usoud/IV.__S_136_25 ). Navíc Ústavní soud v této věci výslovně konstatoval, že "dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet až po doručení konečného rozhodnutí v této věci - ať už jím bude rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vedlejšího účastníka, nebo případně jiné rozhodnutí vydané v navazujícím řízení" (bod 13 usnesení sp. zn. usoud/IV.__S_136_25 ).

5.Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26.02.2026, tedy bez zbytečného odkladu, se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s žádostí o vysvětlení situace s tím, že uvedeným postupem mu byla znemožněna realizace ústavně zaručených práv s požadavkem na postup "možné nápravy, jak toto nedopatření (nikoli k újmě práv stěžovatele) zhojit". Toto podání posoudil Ústavní soud podle obsahu jako návrh ve smyslu § 61 odst. 3 TŘ ve spojení s § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

6.Podle § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Podle marginální rubriky k § 63 zákona o Ústavním soudu se pro řízení před Ústavním soudem předpokládá použití soudních řádů, avšak dikce citovaného ustanovení odkazuje pouze na občanský soudní řád a předpisy vydané k jeho provedení. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že uvedený rozpor mezi plurálem obsaženým v marginální rubrice a konkrétním odkazem v dikci normy nutno interpretovat v tom smyslu, že pokud zákon o Ústavním soudu nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení, pakliže z povahy věci na danou procesní situaci nedopadá přiměřené použití toliko řádu trestního [srov. nález ze dne 04.11.1999 sp. zn. III. ÚS 188/99 (N 156/16 SbNU 157)].

7.Podle § 61 odst. 3 TŘ, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se ustanovení odstavců 1 a 2 § 61 TŘ užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se, že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána nebyla. Podle § 61 odst. 2 TŘ, "byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán ... svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku".

8.V nyní posuzované věci je zřejmé, že stěžovatel podal v pořadí první ústavní stížnost vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. usoud/IV.__S_136_25 v zákonné dvouměsíční lhůtě. Usnesení Ústavního soudu ze dne 18.02.2026 sp. zn. usoud/II.__S_263_26 , kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako opožděně podanou, je proto nesprávné, neboť se ukázalo, že lhůta k podání ústavní stížnosti, která byla zamítnuta jako opožděná, zmeškána nebyla.

9.Z uvedených důvodů Ústavní soud podle § 63 zákona o Ústavním soudu za přiměřeného použití § 61 odst. 3 TŘ usnesení ze dne 18.02.2026 sp. zn. usoud/II.__S_263_26 zrušil.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2026

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0