Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2025, č. j. 10 Co 373/2025-460, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Specifikace věci
1.Ústavnímu soudu bylo dne 15. 12. 2025 doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Plzni.
II.
Argumentace stěžovatele
2.Stěžovatel uvádí, že si je vědom skutečnosti, že ústavní stížnost lze podat pouze prostřednictvím advokáta, což ovšem nyní není v silách stěžovatele učinit, a to především z důvodu nedostatku finančních prostředků. Stěžovatel ani nepodal žádost k České advokátní komoře o určení advokáta, neboť tato mu opakovaně odmítá nějakého určit.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3.Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 4.Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 5.Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatel v minulosti již ve více než desítce případů obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatelovy ústavní stížnosti jsou tak opakovaně z důvodu stejných nedostatků odmítány (namátkou srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2289/25 ze dne 4. 9. 2025, II. ÚS 3195/25 ze dne 8. 12. 2025, IV. ÚS 2269/25 ze dne 11. 8. 2025 nebo IV. ÚS 2122/25 ze dne 10. 9. 2025).
6.Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je ovšem přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a o dalších zákonných náležitostech dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně a bezvýsledně stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového - a přitom stále stejného poučení - jako postup neefektivní a formalistický. Nadto stěžovatel ve svém nynějším návrhu explicitně uvádí, že si je uvedeného zákonného požadavku vědom, ale není jej schopen splnit.
7.Z těchto důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2026
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj