Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2025 č. j. nsoud/30_Cdo_3130_2025-32, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2025 č. j. krajsky/14_Co_307_2025-16, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. srpna 2025 č. j. okresni/28_C_135_2025-7, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 4, odst. 1, čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 1, čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a § 96 odst. 1 Ústava a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejší účastnici náhrady škody ve výši 2 000 000 000 Kč s odůvodněním, že "titulem a škodou je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2023, č. j. krajsky/14_Co_375_2023-13, v právní moci dnem 15.12.2023 dle zák. č. 99/1963 Sb., § 159 OSŘ, § 159a platí i pro usnesení. Soudy zjevně neznají zák. č. 82/1998 Sb. § 14 a 15 což jim ukládá zák. č. 99/1963 Sb. § 103 OSŘ". Obvodní soud vyzval usnesením ze dne 30.07.2025 stěžovatele k odstranění vad žaloby. Stěžovatel podáním ze dne 05.08.2025 vady žaloby neodstranil, pouze poučil soud, o tom, jak má v řízení postupovat. Obvodní soud proto žalobu stěžovatele napadeným usnesením podle § 43 odst. 2 OSŘ odmítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutí obvodního soudu o neprojednatelnosti žaloby napadeným usnesením potvrdil. Nejvyšší soud napadeným usnesení dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost. II.
Argumentace stěžovatele
3.Stěžovatel namítá, že obvodní soud ignoroval jeho žalobu a podání ze dne 05.08.2025, aniž by skutková tvrzení stěžovatele a jím navržené důkazy vyhodnotil podle § 132 a § 157 odst. 2 OSŘ Stěžovatel tvrdí s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2017 sp. zn. nsoud/30_Cdo_442_2017, že jeho žaloba byla ve smyslu platné judikatury projednatelná, neboť obsahovala veškeré zákonné náležitosti. III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4.Ústavní soud připomíná, že je podle § 83 Ústava soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (§ 91 odst. 1 Ústava), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25.01.1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Právo na soudní ochranu, resp. přístup k soudu zakotvené v § 36 odst. 1 Listina, jehož se stěžovatel dovolává, není absolutní a podléhá zákonným omezením, která jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. 5.Ústavní soud se ústavními stížnostmi stěžovatele v typově stejných řízeních opakovaně zabýval (viz např. usnesení ze dne 24.09.2025 sp. zn. usoud/IV.__S_2665_25 , ze dne 14.01.2026 sp. zn. usoud/I.__S_3104_25 , ze dne 25.02.2026 sp. zn. usoud/IV.__S_338_26 a další), přičemž je odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrhy zjevně neopodstatněné. Ústavní soud nemá důvod se od závěrů v předcházejících rozhodnutích jakkoli odchylovat. 6.Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal postup obecných soudů přepjatě formalistický, či jinak neústavní. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že obvodní soud stěžovatele seznámil s vadami podání, poučil jej, jakým způsobem má chybějící náležitosti doplnit a stanovil mu dostatečnou lhůtu k jejich odstranění. V posuzované věci nelze přehlédnout, že podání stěžovatele je typově stejné jako v dalších řízení, ve kterých byl již soudy řádně poučen o náležitostech žaloby. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nebyla žaloba podaná stěžovatelem projednatelná, a to ani po doplnění, jímž stěžovatel reagoval na výzvu obvodního soudu k odstranění vad návrhu. Nejvyšší soud pak řádně odůvodnil, z jakých důvodů rozhodl o odmítnutí stěžovatelova dovolání, přičemž odkázal na ustálenou judikaturu, s níž se námitky stěžovatele míjely.
7.Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé odůvodnit jeho kasační zásah. V závěrech obecných soudů Ústavní soud nespatřuje ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.
8.Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto byla jeho ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 9. dubna 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu