Pl.ÚS 47/25

Předmět řízení

Citované předpisy

247/1995 §51 182/1993 §72 150/2002 §90 247/1995 182/1993 150/2002 1/1993 čl.18 1/1993 čl.4

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Michala Bartoně, Lucie Dolanské Bányaiové, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Martina Smolka, Jana Svatoně (soudce zpravodaje), Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jakuba Horkého, advokáta, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci: a) Českého statistického úřadu, spočívajícímu ve zpracování výsledku voleb do Poslanecké Sněmovny Parlamentu konaných ve dnech 3. a 4. 10. 2025, podkladů pro zápis Státní volební komise, vyhotovení zápisu o výsledku voleb a jejich předání Státní volební komisi, b) Státní volební komise, spočívajícímu ve vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků voleb do Poslanecké Sněmovny Parlamentu konaných ve dnech 3. a 4. 10. 2025 ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, předání osvědčení o zvolení členem Parlamentu zvoleným kandidátům a předání výsledku těchto voleb, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 48, § 50 odst. 1 až 4 a § 51 odst. 1 až 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Českého statistického úřadu a Státní volební komise, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1.Dne 4. 12. 2025 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako ústavní stížnost [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], v němž se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud konstatoval, že Český statistický úřad a Státní volební komise porušily v záhlaví specifikovaným zásahem jeho právo podle čl. 18 odst. 1 Ústavy, a aby jim zakázal v porušování pokračovat a dále aby Českému statistickému úřadu přikázal obnovit stav před porušením tím, že zpracuje opravené celkové výsledky voleb do Poslanecké sněmovny a podklady pro zápis Státní volební komise tak, že nebyl zvolen žádný poslanec ani náhradník, a aby Státní volební komisi přikázal takto opravené výsledky voleb vyhlásit a uveřejnit sdělení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a předat je Poslanecké sněmovně.

2.Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení § 48, § 50 odst. 1 až 4 a § 51 odst. 1 až 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "volební zákon").

3.Neústavnost určení celkových výsledků voleb má podle stěžovatele způsobovat kombinace jednotlivých prvků volebního systému, především rozdělení České republiky do volebních obvodů spolu s uplatněním Imperialiho kvóty. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 18. 12. 2025 stěžovatel obsáhle vysvětluje, v čem má spočívat neústavnost napadených ustanovení volebního zákona. Dále tvrdí, že se zúčastnil voleb do Poslanecké sněmovny ve dnech 3. a 4. 10. 2025, že je nositelem subjektivního ústavního práva na to, aby zákonodárný sbor, který ho zastupuje, byl složen ústavně souladným způsobem, a že tudíž je i osobou aktivně legitimovanou k podání "zásahové" ústavní stížnosti. Dále stěžovatel podrobně vysvětluje, proč má napadená právní úprava kolidovat s jeho ústavně zaručeným základním právem na to, aby se volby do Poslanecké sněmovny konaly na základě rovného volebního práva podle zásad poměrného zastoupení.

4.Současně má stěžovatel za to, že podle § 87 odst. 1 a 5 volebního zákona a § 90 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, je možné podat pouze návrh na neplatnost volby kandidáta, a tedy tento procesní prostředek nelze použít v případě, kdy namítá nezákonnost či neústavnost voleb jako celku (na celém území České republiky). Poukazuje přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2006 č. j. Vol 5/2006-46 a ze dne 6. 11. 2025 č. j. Vol 21/2025-50.

5.Za "nepřípustný" považuje stěžovatel opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy, § 85 a násl. zákona o Ústavním soudu], byť Ústavní soud judikuje, že ho je třeba využít proti každému volebnímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 41/21 nebo ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 33/22 ). Zde však není žádné soudní rozhodnutí o volební stížnosti ve smyslu § 85 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, v návaznosti na něž by bylo možné opravný prostředek podat, a Ústava již nevyžaduje, aby členy Parlamentu ověřovalo plénum či příslušná komora rozhodnutím, a ani to není zakotveno v zákoně č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Pouze mandátový a imunitní výbor podle § 45 citovaného zákona zkoumá, zda jednotliví poslanci a náhradníci za poslance byli platně zvoleni, a své zjištění překládá Poslanecké sněmovně nebo jejímu předsedovi. Nejde však o deklaratorní ani konstitutivní rozhodování, a tudíž žádné rozhodnutí komor měnit opravným prostředkem není třeba. Samotné zvolení se děje ex lege, výsledky vyhlašuje Státní volební komise, případně je koriguje soud. Stěžovatel dovozuje, že použití opravného prostředku předpokládá nahrazení prakticky všech částí hypotézy jeho přípustnosti výkladem contra legem, a tudíž ho k ochraně práv použít nemůže. Upozorňuje rovněž na to, že i kdyby byl opravný prostředek připuštěn, nemohl by s ním být spojen návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Proto v případě námitek ústavněprávního charakteru by měla být přípustná ústavní stížnost, kterou by mohl podat i volič, pouze však v případě závažného porušení ústavnosti volebního procesu.

6.Před projednáním věci Ústavní soud zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady podle zákona o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh. Vyšel přitom z usnesení ze dne 14. 1. 2026 sp. zn. Pl. ÚS 48/25 , jež bylo vydáno v obdobné věci.

7.Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 72 odst. 3 téhož zákona se takovým prostředkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

8.Uvedené vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu; podle čl. 4 Ústavy to je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak soudů. Ústavní stížnost tedy představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv, a Ústavní soud nemůže libovolně obcházet pořad práva. Obecné soudy totiž musí dostat příležitost vyjádřit se ke všem argumentům s ústavněprávním významem, které stěžovatel vznese [srov. kupříkladu bod 11 usnesení ze dne 3. 4. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 9/17 (U 2/89 SbNU 783)].

9.Ústavní stížnost z hlediska svého obsahu směřuje proti výsledku voleb do Poslanecké sněmovny (jež jsou dány hlasováním voličů a údajně neústavní právní úpravou obsaženou ve volebním zákoně), neboť proti samotnému zpracování hlasování Českým statistickým úřadem, podkladů pro zápis Státní volební komise či vyhlášení a uveřejnění tohoto výsledku Státní volební komisí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a předání osvědčení o zvolení členem Parlamentu zvoleným kandidátům a předání výsledku těchto voleb stěžovatel žádné výhrady nevznáší. V tomto ohledu však podaná ústavní stížnost není jediným prostředkem ochrany práv stěžovatele. Takovým prostředkem je návrh na neplatnost volby kandidáta ve volebním soudnictví u Nejvyššího správního soudu podle § 87 odst. 1 volebního zákona ve spojení s § 90 soudního řádu správního (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2006 č. j. Vol 5/2006-46 či bod 10 usnesení ze dne 3. 11. 2021 č. j. Vol 178/2021-13). Tento prostředek byl stěžovatel před podáním ústavní stížnosti povinen vyčerpat, což však neučinil.

10.Stěžovateli lze přisvědčit, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu nemůže podat návrh na neplatnost volby všech kandidátů do Poslanecké sněmovny. Neznamená to však, že by se Nejvyšší správní soud (a potažmo Ústavní soud) nemohl zabývat námitkami neústavnosti volebního zákona, jež stěžovatel v ústavní stížnosti uplatňuje (viz kupříkladu bod 13 a násl. usnesení ze dne 14. 11. 2013 č. j. Vol 121/2013-33, bod 5 a násl. usnesení ze dne 21. 2. 2023 č. j. Vol 59/2023-14 či bod 14 usnesení ze dne 31. 10. 2025 č. j. Vol 18/2025-20).

11.Stěžovatel se použití § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nedomáhal, a ani Ústavní soud k takovému postupu žádný důvod neshledal (srov. bod 9 usnesení sp. zn. Pl. ÚS 48/25 ).

12.Nebyl důvod návrh kvalifikovat jinak než jako "obecnou" ústavní stížnost, za kterou stěžovatel svůj návrh také označuje, a to ani jako opravný prostředek podle § 85 a násl. zákona o Ústavním soudu, jak se ostatně v ústavní stížnosti argumentuje. Podle recentní judikatury totiž, brojí-li proti rozhodnutí volebního soudu v rámci přezkumu voleb do Parlamentu osoba, jež není aktivně legitimována podle § 85 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, může být její návrh při splnění dalších podmínek projednán jako ústavní stížnost podle § 72 zákona o Ústavním soudu (viz bod 19 usnesení ze dne 4. 2. 2026 sp. zn. Pl. ÚS 44/25 ).

13.Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany práv [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, nemohl se blíže zabývat návrhem na zrušení napadených ustanovení volebního zákona, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2026

Josef Baxa v. r.

předseda Ústavního soudu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0