Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mariana Khalify, Ph.D., zastoupeného JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Okraji 439/44, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2025 č. j. 68 Co 105/2025-114 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. května 2025 č. j. 15 EXE 4336/2023-100, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Institutu správy pohledávek SE, sídlem Kojetínská 3881/87, Kroměříž, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
2.Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že proti stěžovateli coby povinnému je vedena pod sp. zn. 203 EX 32631/23 exekuce soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov (dále jen "soudní exekutor"), pro vyklizení nemovitosti a zaplacení 3 288 Kč vedlejšímu účastníkovi coby oprávněnému. V rámci exekuce soudní exekutor vydal exekuční příkaz č. j. 203 EX 32631/23-52 ze dne 10. 12. 2024 k provedení exekuce přikázáním pohledávky stěžovatele z účtu u peněžního ústavu.
3.Stěžovatel poté podal návrh na částečné zastavení exekuce ve vztahu k uvedenému exekučnímu příkazu s odůvodněním, že na postiženém bankovním účtu se nacházejí pouze nezabavitelné částky z jeho důchodu. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením návrh stěžovatele zamítl s tím, že postižení bankovního účtu stěžovatele je jen jedním ze způsobů vedení exekuce a povinný má právo zřídit si pro výplatu nepostižitelné části důchodu tzv. chráněný účet. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu jako věcně správné.
II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na částečné zastavení exekuce spočívající v postižení pohledávky z bankovního účtu, ačkoli na tento účet byly podle jeho tvrzení - a k výzvě exekutora i doloženě - poukazovány výlučně exekučně nepostižitelné příjmy, konkrétně nezabavitelná část jeho důchodu. V obdobné situaci v jiném souběžně vedeném exekučním řízení přitom jiný soudní exekutor exekuční příkaz k postižení téhož účtu bez dalšího zrušil. Dále zpochybňuje závěr soudů, že nevyužil možnosti požádat o zřízení chráněného účtu. Uvádí, že předmětný účet byl původně zřízen jako chráněný v rámci jeho insolvenčního řízení a namítá, že soudy jeho návrh na částečné zastavení exekuce neposoudily podle jeho obsahu, případně jej nevyložily jako žádost o zřízení chráněného účtu, vycházejí-li z výkladu, podle něhož je takový postup nezbytný.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5.Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6.Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 7.Ústavní soud nepominul, že v projednávané věci jde o vymožení částky pohybující se na hranici bagatelnosti. Podle vyžádaného exekučního příkazu činila vymáhaná peněžitá povinnost 43 255 Kč, představující pravděpodobné náklady exekuce a náklady oprávněného. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je přitom bagatelnost věci zpravidla důvodem k posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, nejsou-li dány mimořádné okolnosti, které by jí přiznávaly ústavněprávní význam [srov. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Ústavněprávní relevance může být založena zejména tehdy, přesahuje-li věc vlastní zájmy stěžovatele, dopustí-li se obecný soud zvlášť kvalifikovaného pochybení, anebo je-li stěžovatel napadeným rozhodnutím citelně dotčen s ohledem na své osobní, sociální či majetkové poměry [srov. např. nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20 (N 72/105 SbNU 260), bod 25; či nález ze dne 18. 6. 2024 sp. zn. III. ÚS 1866/23 , bod 12].
8.Ačkoli stěžovatel výslovně neuvádí, proč věc přes její bagatelnost dosahuje ústavněprávní relevance, Ústavní soud vzal v úvahu, že předmětem řízení je možné postižení nezabavitelné části jeho starobního důchodu. S ohledem na povahu takového příjmu a možný dopad do jeho sociální a majetkové situace proto nelze význam věci zcela bagatelizovat. Vzhledem k tomu Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí0, žádné ústavněprávní pochybení však neshledal.
9.Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 10. 2016 sp. zn. IV. ÚS 121/16 (N 195/83 SbNU 159) mimo jiné považoval za neústavní názor soudů, podle něhož prostředky vyplacené na bankovní účet povinného plátcem starobního důchodu jako nezabavitelná část důchodu ztrácejí svou povahu tím, že se staly tzv. vkladovou pohledávkou, a že jejich exekučním postihem nedochází k postihu nezabavitelné části důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu [srov. též nález ze dne 6. 4. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1351/16 (N 55/85 SbNU 35)].
10.Z judikatury Ústavního soudu tedy lze obecně dovodit, že exekuce nezabavitelné částky starobního důchodu uloženého na bankovním účtu povinného může představovat porušení jeho základních práv. Právě pro tyto případy zákonodárce s účinností od 1. 7. 2021 zavedl v § 304c o. s. ř. tzv. chráněný účet, jehož smyslem a účelem je umožnit povinnému - fyzické osobě - přijímat na takový účet nezabavitelné částky tak, aby nebyly exekučně postižitelné [srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 38/2021 Sb.; usnesení ze dne 17. 12. 2025 sp. zn. I. ÚS 298/25 , bod 15, usnesení ze dne 25. 4. 2023 sp. zn. II. ÚS 686/23 , bod 15, či nález ze dne 21. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 17/22 (N 28/116 SbNU 221; 90/2023 Sb.), body 44 a 45]. Současně § 304b o. s. ř. poskytuje povinnému možnost vyplacení peněžních prostředků až do výše trojnásobku životního minima. 11.Obvodní i odvolací soud vycházely z toho, že stěžovatel byl v exekučním příkazu poučen o možnosti požádat o vyplacení částky podle § 304b o. s. ř. i o možnosti zřízení chráněného účtu podle § 304c o. s. ř. Pokud následně soudy uzavřely, že ochrana nezabavitelného příjmu je v právním řádu zajištěna právě těmito nástroji a že jejich nevyužití jde k tíži stěžovatele, nelze takový závěr považovat za protiústavní. 12.Soudy v napadených rozhodnutích rovněž srozumitelně vysvětlily, že v rámci insolvenčního řízení (které bylo skončeno před vydáním předmětného exekučního příkazu) nešlo o chráněný účet ve smyslu § 304c odst. 1 o. s. ř. Neopodstatněná je také námitka, že soudy měly považovat jeho návrh na částečné zastavení exekuce jako žádost o zřízení chráněného účtu, neboť to jde zjevně mimo rámec takového návrhu za situace, kdy pro zřízení chráněného účtu stanoví zákon zvláštní postupy a podmínky, zejména že je třeba žádost o jeho zřízení adresovat příslušném peněžnímu ústavu. Konečně skutečnost, že v jiné exekuci jiný soudní exekutor exekuční příkaz zrušil, aniž by bylo zřejmé z jakého důvodu, sama o sobě nezakládá povinnost soudů rozhodnout v projednávané věci o částečném zastavení exekuce ve vztahu k předmětnému exekučnímu příkazu. 13.Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 12. března 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu