I.ÚS 2689/25

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti M. R., zastoupeného JUDr. Michalem Mandzákem, usazeným evropským advokátem, sídlem Karolinská 708/13, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 19 To 5/2025-19013 ze dne 12. 8. 2025 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 19 To 6/2025-19019 ze dne 12. 8. 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá Odůvodnění 1. Stěžovatel je obžalován v tres

Citované předpisy

182/1993 §75 182/1993 2/1993 čl.40 2/1993 čl.48 1/1993 čl.4

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti M. R., zastoupeného JUDr. Michalem Mandzákem, usazeným evropským advokátem, sídlem Karolinská 708/13, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. krajsky/19_To_5_2025-19013 ze dne 12.08.2025 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. krajsky/19_To_6_2025-19019 ze dne 12.08.2025, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění

1.Stěžovatel je obžalován v trestní věci projednávané Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. okresni/3_T_99_2024. Obvodní soud usnesením č. j. okresni/3_T_99_2024-18662 ze dne 21.03.2025 zrušil zajištění bytové jednotky, kterou měl stěžovatel užívat jako centrum pro řízení tvrzené organizované zločinecké skupiny (dále jen "první usnesení obvodního soudu"). Usnesením č. j. okresni/3_T_99_2024-18894 ze dne 13.05.2025 obvodní soud rozhodl, že předseda senátu Mgr. Jakub Kriebel a přísedící Jana Fialová nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele (dále jen "druhé usnesení obvodního soudu").

2.Proti prvnímu usnesení obvodního soudu podal stížnost státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Proti druhému usnesení obvodního soudu podal stížnost stěžovatel a další obžalovaný. O stížnostech rozhodoval Městský soud v Praze, a to pod sp. zn. krajsky/5_To_133_2025 (proti prvnímu usnesení) a sp. zn. krajsky/5_To_135_2025 (proti druhému usnesení). V obou řízeních stěžovatel vznesl námitku podjatosti předsedy senátu městského soudu JUDr. Jaroslava Cihláře, a to s odkazem na dva příkazy k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, v nichž měl uvedený soudce porušit jeho presumpci neviny. Městský soud v Praze dne 18.06.2025 v obou případech (výrokem I) rozhodl, že JUDr. Jaroslav Cihlář není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, a stížnosti stěžovatele i státního zástupce proti usnesením obvodního soudu shodně zamítl (výrokem II).

3.Proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. krajsky/5_To_135_2025 ze dne 18.06.2025, kterým soud zamítl stížnost stěžovatele proti druhému usnesení obvodního soudu (námitka podjatosti Mgr. Jakuba Kriebela a Jany Fialové), podal stěžovatel ústavní stížnost. Ústavní soud ji však usnesením sp. zn. usoud/III.__S_2059_25 ze dne 08.09.2025 odmítl pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

4.Stěžovatel současně podal proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. krajsky/5_To_135_2025 ze dne 18.06.2025 stížnost k Vrchnímu soudu v Praze, v níž namítá podjatost soudce JUDr. Jaroslava Cihláře pro porušení presumpce neviny. Ze stejného důvodu podal stížnost také proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. krajsky/5_To_133_2025 ze dne 18.06.2025. Vrchní soud v Praze však jeho stížnosti zamítl, a to usneseními sp. zn. krajsky/19_To_6_2025-19019 a krajsky/19_To_5_2025-19013 ze dne 12.08.2025.

5.Stěžovatel proti uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze podává ústavní stížnost. Namítá porušení § 40 odst. 2 Listina základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 a § 48 odst. 1 Listina základních práv Evropské unie.

6.Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.

7.Ústavní soud se otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nevyloučení soudce (potažmo přísedícího) pro podjatost podrobně zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. února 2023 (57/2023 Sb.). Dospěl přitom k závěru, že "ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)". V nynější stížnosti stěžovatel brojí proti zamítnutí opravného prostředku proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že soudce JUDr. Jaroslav Cihlář není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci.

8.Ústavní soud zpravidla nezasahuje do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod, ledaže jsou naplněny podmínky § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Základní práva a svobody jsou totiž podle § 4 Ústava pod ochranou soudní moci, nikoli pouze Ústavního soudu. Ústavní stížností by měla být napadána typicky konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná a nejsou proti nim přípustné opravné prostředky. Uvedené Ústavní soud stěžovateli ostatně již připomněl v usnesení sp. zn. usoud/III.__S_2059_25 ze dne 08.09.2025.

9.Ústavní soud v citovaném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st-58/23 uvedl, že "Vydáním rozhodnutí ve věci nepodjatosti soudce přitom soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany (viz shora). Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu proto otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti." První i druhé usnesení obvodního soudu a na ně navazující usnesení městského soudu (jak ve výroku o zamítnutí stížnosti, tak ve výroku o námitce podjatosti), jakož i usnesení vrchního soudu se vztahují k trestní věci projednávané Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. okresni/3_T_99_2024. Skutečnost, že stěžovatel má možnost namítat podjatost soudců v průběhu trestního řízení (a do určité míry tyto námitky řetězit) přitom neimplikuje, že se může dovolávat přezkumu dílčích rozhodnutí o uvedených námitkách též před Ústavním soudem (bez naplnění podmínek § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Uvádí-li stěžovatel, že řízení o námitce podjatosti chápe jako opravný prostředek k zajištění presumpce neviny, který musí podle práva Evropské unie splňovat požadavek účinné právní ochrany, a proto je jeho stížnost přípustná, lze jej v podrobnostech odkázat na body 8 až 11 citovaného usnesení sp. zn. usoud/III.__S_2059_25 ze dne 13.08.2025.

10.Stěžovatel ve své stížnosti netvrdí žádné skutečnosti, které by Ústavní soud vedly k postupu podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

11.Ústavní soud návrh stěžovatele z uvedených důvodů odmítl jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 75 odst. 1 a § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2025

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0