III.ÚS 51/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky QI investiční společnost, a. s., se sídlem Rybná 682/14, Praha 1, zastoupené Mgr. Tomášem Hrbkem, advokátem, sídlem Kubelíkova 1548/27, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2025, č. j. 53 Co 318/2025-77, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §

Citované předpisy

182/1993 §72 182/1993 2/1993 čl.36 1/1993 čl.4

Plný text rozhodnutí

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tím, že jím došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka namítá, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se městský soud neseznámil s vyjádřením stěžovatelky k odvolání povinného, ač jej stěžovatelka zaslala včas (ve lhůtě stanovené exekutorem). Napadeným usnesením městský soud zrušil usnesení soudního exekutora a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

2.Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

3.Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle § 4 Ústava České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.

4.Z ústavní stížnosti (a z jejích příloh) vyplývá, že napadeným usnesením městský soud zrušil rozhodnutí soudního exekutora a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z toho je zřejmé, že řízení v dané věci bude nadále pokračovat. Zůstává nadále povinností všech orgánů veřejné moci (a zejména soudů podle § 4 Ústava) chránit základní práva a svobody všech účastníků řízení. Ačkoliv je tedy soudní exekutor ve svém dalším postupu vázán závěry městského soudu, není jimi "svázán", má-li splnit zmíněnou povinnost. To musí tím spíše platit u námitek, které (jak tvrdí stěžovatelka) městský soud vůbec neposuzoval, neboť se s nimi neseznámil. Jelikož tyto námitky může stěžovatelka v řízení stále uplatnit, nejsou splněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Zásah Ústavního soudu do běžícího řízení by byl předčasný a proto nepřípustný.

5.Opačný závěr nelze dovodit ani z usnesení ze dne 25.02.2020, sp. zn. usoud/I.__S_2129_19 , na který stěžovatelka poukazovala. Naopak z bodu 7 tohoto usnesení jednoznačně vyplývá totožný závěr. Bod 8 usnesení, na který stěžovatelka odkazovala, se týká počítání běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu v situaci, kdy stěžovatel podá ex lege nepřípustné dovolání. Uvedené usnesení však nijak nezpochybňuje nutnost "konečnosti" rozhodnutí, aby mohlo být úspěšně napadeno ústavní stížností.

6.Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2026

Daniela Zemanová v. r.

soudkyně zpravodajka

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0