Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2025 č. j. 1 Afs 175/2025-49 a ze dne 20. listopadu 2025 č. j. 1 Afs 176/2025-50, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu pro Liberecký kraj, sídlem 1. máje 97/25, Liberec, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Ústavní stížností, která byla podána k poštovní přepravě dne 9. 2. 2026 a Ústavnímu soudu byla doručena dne 12. 2. 2026, stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jimiž Nejvyšší správní soud řízení o kasačních stížnostech zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
2.Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 3.Stěžovatel není v prvé řadě zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pouze informuje, že neprodleně podá žádost České advokátní komoře o určení advokáta. Z tohoto důvodu žádá o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení. 4.V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti včetně povinného zastoupení advokátem se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2667/18 , sp. zn. I. ÚS 44/15 , sp. zn. IV. ÚS 3556/13 , sp. zn. II. ÚS 1845/10 , sp. zn. III. ÚS 557/08 ). Byť stěžovatel podal mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen, znovu podal návrh, aniž by byl zastoupen advokátem.
5.Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatel požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta, což není jedinou možností, jak získat právní zastoupení. Stěžovatel tento postup volí opakovaně.
6.Z databáze Nejvyššího správního soudu vyplývá, že napadená usnesení nabyla právní moci dne 6. 12. 2025 (v případě věci sp. zn. 1 Afs 176/2025), resp. 8. 12. 2025 (v případě věci sp. zn. 1 Afs 175/2025). Je zřejmé, že stěžovatel podává ústavní stížnost až v samém závěru lhůty pro její podání. V případě ústavní stížnosti proti usnesení sp. zn. 1 Afs 176/2025 se tak stalo dokonce až po uplynutí lhůty pro její podání (lhůta uplynula v pátek 6. 2. 2026 a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až v pondělí 9. 2. 2026). Je přitom nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování poskytováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
7.Ústavní soud navíc připomíná, že Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice ze dne 14. 3. 2024 č. 6732/20 rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.
8.Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Ve vztahu k usnesení ze dne 20. 11. 2025 č. j. 1 Afs 176/2025-50 Ústavní soud ústavní stížnost odmítl i podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka