Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Plus4U Fair Pay a.s., sídlem V Kapslovně 2767/2, Praha 3, zastoupené JUDr. Michalem Turnhöferem, advokátem, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti příkazům Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. dubna 2026 č. j. 0 Nt 11004/2026-13, č. j. 0 Nt 11004/2026-16 a č. j. 0 Nt 11004/26-19, a proti provedení prohlídek Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3 a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1.V rámci prověřování podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 TZ v souvislosti s insolvenčním řízením právnické osoby (dále jen "právnická osoba v insolvenci") Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení (dále jen "policie") dne 03.04.2025 zahájila úkony trestního řízení. Pro neúplnost účetnictví nebylo možno stanovit legitimitu a účel transakcí, které právnická osoba v insolvenci realizovala jak s mateřskou společností stěžovatelky, tak i přímo se stěžovatelkou, přičemž stěžovatelka patří do téhož koncernu spřízněného i s právnickou osobou v insolvenci. 2.Policie proto od řady společností z koncernu (dále jen "zájmové společnosti") vyžadovala (účetní) doklady, přičemž na opakované výzvy se jí nedostalo úplné odpovědi. Za této situace státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal tři návrhy na vydání tří příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a TŘ, neboť v dotčených nemovitostech (kancelářských prostorách) by se mohly nacházet nevydané dokumenty v listinné či elektronické podobě. 3.Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "soud") vydal napadené příkazy (dále jen "příkazy") týkající se tři samostatných nemovitostí, v nichž se mohly nacházet zájmové předměty (informace) týkající se celkem deseti zájmových společností.
4.Na základě příkazů současně provedl policejní orgán nařízené prohlídky. Pouze na jednom z míst byla zajištěna zájmová data v elektronické podobě, a to stažením ze vzdáleného serveru, přitom podle protokolu o provedení této prohlídky (podle druhého příkazu) byli v daném objektu zastiženi a vyslechnuti též majitel koncernu (dále jen "zájmová osoba") i pracovník účetní společnosti, který byl oprávněný požadovaná data poskytnout, což také učinil. V objektu podle prvního příkazu bylo zjištěno, že zájmové společnosti se v předchozích dvou týdnech odstěhovaly a den po provedení prohlídky byl prostor oficiálně vrácen pronajímateli.
II.
Argumentace stěžovatelky
5.Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a odst. 4 a v § 12 Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 6.Podle stěžovatelky měly příkazy nepřiměřeně široké a generické vymezení zájmových věcí představující neomezený zásah do její dispoziční sféry. Soud se nezabýval vhodností, přiměřeností a nezbytností prohlídek ve smyslu judikatury Ústavního soudu (nálezy ze dne 08.06.2010 sp. zn. usoud/Pl.__S_3_09 , ze dne 07.06.2016 sp. zn. usoud/III.__S_905_13 , ze dne 10.01.2012 sp. zn. usoud/II.__S_1375_11 či ze dne 11.09.2012 sp. zn. usoud/I.__S_515_12 ). Návrhy nebyly dostatečně odůvodněny za situace, kdy v průběhu několikaměsíčního trestního řízení policie nebyla schopna vyhodnotit konkrétní podklady, které vyžaduje, a nebylo z nich ani patrné, proč byl zvolen daný postup. Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s postupem policie, přesto poskytla dostatečnou součinnost a požadovaná data předala s obsáhlým vysvětlením; tvrzení v příkazu považuje za nepravdivé a účelové k vytvoření zdání zákonnosti prohlídek. V rámci prohlídek tak policie zajistila data, která jí stěžovatelka již poskytla. Změna vyjádření policie ad hoc v tom smyslu, že důvodem prohlídky má být ověření, zda jsou poskytnutá data originální a nepozměněná, se jeví jako účelová. 7.Policie při prohlídce stěžovatelce zajistila kompletní účetnictví, a to bez předchozí výzvy k jeho vydání, kdy zajištění probíhalo stažení dat ze vzdáleného serveru. Podle stěžovatelky nebyly prohlídky nezbytné a neodkladné, neboť tato skutečnost musí být z příkazu alespoň v minimálním rozsahu seznatelná (viz nález Ústavního soudu ze dne 25.08.2008 sp. zn. usoud/IV.__S_1780_07 ). Vzhledem k časovému vymezení hledaných údajů (rok 2023), stěžovatelka pochybuje rovněž o neodkladnosti úkonu. Stěžovatelka nepovažuje prohlídky ani za přiměřené, neboť stěžovatelka s policií dobrovolně spolupracovala. Svým přístupem soud při vydání příkazů rezignoval na svou kontrolní činnost a popřel svou roli nezávislého garanta, kdy třetí příkaz se týkal prostoru, v němž již stěžovatelka nepůsobí. 8.Zásah vůči stěžovatelce, která podniká v oblasti platebních služeb, měl i bezprostřední reputační dopad.
III.
Vlastní posouzení Ústavním soudem
9.Poté, co se Ústavní soud seznámil s napadenými příkazy, protokoly o prohlídkách a dalšími písemnostmi, uzavřel, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.
10.V zasahování do činnosti orgánů činných v trestním řízení zůstává Ústavní soud zdrženlivý a činí tak výjimečně pouze v případech, jsou-li porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení, současně to na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (například usnesení Ústavního soudu ze dne 15.05.2014 sp. zn. usoud/I.__S_3279_13 ). Proto připadá zásah Ústavního soudu v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, která představují porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky svévole či dokonce libovůle. III. a) Prohlídky
11.Přípustnost ústavní stížnosti je založena na principu subsidiarity, tedy na vyčerpání veškerých (dostupných) procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Brojí-li stěžovatelka proti postupu policejního orgánu při provádění prohlídek musí před podáním ústavní stížnosti vyčerpat prostředky ochrany, které jí poskytuje trestní řád a zákon o státním zastupitelství [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28.08.2014 sp. zn. usoud/II.__S_2166_14 (body 15-17), ze dne 30.10.2018 sp. zn. usoud/III.__S_1944_18 (bod 11), ze dne 16.06.2020 sp. zn. usoud/IV.__S_1263_19 (bod 18) či ze dne 17.07.2024 sp. zn. usoud/IV.__S_851_24 ). Z ústavní stížnosti není patrné, že by stěžovatelka postupovala podle trestního řádu či podle zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a učinila jakýkoli podnět k přezkumu postupu policejního orgánu. Stěžovatelka tedy nevyčerpala všechny dostupné prostředky ochrany práv, a proto je v části směřující proti postupu policejního orgánu ústavní stížnost nepřípustná. 12.Z uvedených důvodů ústavní stížnost v části směřující proti postupu policejního orgánu při provedení prohlídek Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
III. b) Příkazy
13.V napadených příkazech byly specifikovány prostory, jichž se měly prohlídky dotýkat, i důvody, které vedly orgány činné v trestním řízení k návrhu jejich nařízení. Právnická osoba v insolvenci měla podle zjištění fakturovat fiktivní plnění od jednotlivých subjektů koncernu, v němž je zapojena i stěžovatelka, přičemž některé faktury byly podle dosavadních zjištění antedatovány. Vzhledem k tomu, že účetní doklady právnické osoby v insolvenci, spravované sesterskou společností v elektronické podobě, byly smazány, vyzvala policie deset zájmových společností zapojených do téhož koncernu (včetně stěžovatelky), a to opakovaně k poskytnutí jejich souvisejících účetních dokladů. V úplné podobě pak získala požadovaná data pouze od jedné (bod 6 příkazů). Z poznatků policie vyplynulo, že na oficiální adrese všech zájmových společností tyto fakticky nesídlí (bod 8 příkazů). Následně byly zjištěny objekty, které měly fakticky využívat formou tzv. open office (nejde o klasické kanceláře, ale o prostory, v nichž se zaměstnanci různých společností mohou přihlásit do firemní sítě), a proto nebylo možné prostor specifikovat ještě přesněji. V dotčených prostorách pak měly svou činnost provozovat všechny zájmové společnosti i zájmová osoba, a tak by měly být k dispozici (dostupné) hledané dokumenty jak jejich, tak i právnické osoby v insolvenci.
14.Přiměřenost prohlídek vyplývá podle příkazů ze závažnosti a z rozsahu trestné činnosti, kdy škoda může přesahovat 170 milionů korun (bod 19 prvního a třetího příkazu, bod 18 druhého příkazu). Neopakovatelnost spočívá v nemožnosti jeho provedení v řízení před soudem a reálné hrozby zničení či přemístění na neznámé místo, případně jiného nakládání s nimi. S tím podle soudu souvisí i neodkladnost úkonu, neboť není jiná možnost, jak zabezpečit důkazní situaci i s ohledem na sofistikovanost páchání šetřené činnosti (bod 21, 20).
15.Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky, že napadené příkazy nedostatečně konkretizují důvody předpokladu, že se v daných nemovitostech mohou nacházet věci potřebné pro další objasnění prověřované trestné činnosti. Soudkyně v příkazech identifikovala dosud objasněné okolnosti, jež potvrzovaly důvodnost podezření.
16.Je namístě připomenout, že po soudci, který ve fázi prověřování posuzuje návrh státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce, respektive prohlídce jiných prostor a pozemků, nelze legitimně požadovat, aby vycházel výhradně z okolností prokázaných nade vši rozumnou pochybnost. Jinak řečeno, je běžné a ústavněprávně souladné uvedené prohlídky nařídit i na základě pouhých předpokladů, jestliže jde o předpoklady logické, které mají oporu v dosud objasněných skutečnostech. V posuzované věci úvahy vyjádřené v napadených příkazech tento předpoklad naplňují, přičemž je nutné vzít v úvahu provázanost všech zájmových osob.
17.Ústavní soud judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o nezbytnosti provedení domovní prohlídky (prohlídky jiných prostor a pozemků) musí projít přes "třístupňovou kontrolu" - policie, státního zástupce a soudu (viz nález ze dne 07.05.2014 sp. zn. usoud/Pl.__S_47_13 ). Ochrana základních práv je pod ochranou soudní moci (§ 4 Listina), není svěřena jen Ústavnímu soudu, a proto je v této fázi trestního řízení garantem jejich ochrany již obecný soud, který příslušný příkaz vydává. Jemu je předně uložena povinnost posoudit svou příslušnost (místní i věcnou) k vydání toho kterého rozhodnutí a přezkoumatelně popsat, na základě jakých okolností považuje provedení prohlídky za nezbytné, a jde-li o neodkladný a neopakovatelný úkon, musí soud odůvodnit i tyto okolnosti (například nález ze dne 28.11.2013 sp. zn. usoud/I.__S_2787_13 ). 18.Uvedené požadavky napadené příkazy k prohlídkám splňují a požadované informace jsou z jejich odůvodnění patrné. Písemné příkazy vydal věcně příslušný orgán v rámci své pravomoci (§ 2 odst. 2 Listina) poté, co se seznámil s podstatnými informacemi z připojených spisů. V příkazech uvedl, co je předmětem zájmu, dostatečně přesně specifikoval místo výkonu prohlídek, uvedl důvody pro nařízení prohlídek, vztah zájmových společností včetně stěžovatelky k věci, i konkrétní podezření. Ústavní soud považuje popis rozhodných skutkových okolností za dostačující a umožňující seznámení se s podstatou podezření a klíčovými okolnostmi, o něž se podezření opírá. Spojitost prohledávaných prostor s prověřovanou trestnou činností i možný výskyt hledaných podkladů z příkazů vyplývá. Postup nebyl svévolný, soud postupoval podle zákonem stanovených pravidel (§ 36 Listina), stručně uvedl, v čem spatřuje důvodnost návrhu (§ 12 odst. 2 Listina), proč prohlídka nesnese odkladu a je nutné ji provést jako úkon neodkladný a neopakovatelný podle § 160 odst. 4 TŘ. Soud také jasně vysvětlil, že zajištění hledaných věcí je zásadní z hlediska dosažení účelu trestního řízení, kterým je objasnění možné trestné činnosti, a že sledovaného účelu nebylo možné dosáhnout jiným, mírnějším opatřením. Jde-li o odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky, Ústavní soud neshledal v napadených příkazech žádné pochybení, a to zejména s ohledem na povahu hledaných věcí, které umožňují, aby dané odůvodnění zůstalo v relativně obecné rovině. V judikatuře Ústavního soudu sice lze nalézt požadavek, aby se soudy neodkladností a neopakovatelností prohlídek důkladně zabývaly. Jak nicméně vyplývá z výše uvedené judikatury, nelze ani na tuto část odůvodnění soudních příkazů klást přepjatě přísné nároky. Ústavní soud v minulosti zasahoval do rozhodovací činnosti zejména tehdy, neobsahoval-li příkaz vůbec žádnou zmínku toho, že prohlídka je prováděna jako neodkladný úkon (například nález Ústavního soudu ze dne 10.03.2011 sp. zn. usoud/II.__S_3073_10 ) a odůvodnění takového postupu nelze dovodit ani interpretací kontextu odůvodnění příkazu (například nález Ústavního soudu ze dne 16.05.2012 sp. zn. usoud/I.__S_515_12 ). 19.Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost v části směřující proti vydaným příkazům k prohlídkám jiných prostor a pozemků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu