Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 3 853 EUR s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 853 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 3 853 EUR od 09.08.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části zaplacení úroků z prodlení ve výši 5,75 % ročně z částky 3 853 EUR od 09.08.2023 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 584 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně podala dne 16.11.2023 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s odůvodněním, že dne 26.10.2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování služeb číslo [anonymizováno] (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně na základě této smlouvy zaplatila žalované částku ve výši 4 353 EUR. Žalobkyně tuto smlouvu následně vypověděla z důvodu zamítnutí udělení dlouhodobého víza a zároveň požádala žalovanou o vrácení zálohy po odečtení částky 500 EUR. Tato výpověď byla žalované doručena dopisem ze dne 07.08.2023. Žalovaná však ani po výzvě k vrácení předmětné částky žalobkyni tuto částku nevrátila. Žalobkyně během řízení dále uvedla, že má za to, že účastnice spolu uzavřely spotřebitelskou smlouvu o poskytování vzdělávacích služeb, žalovaná neposkytovala služby podle školského zákona, poskytovala jazykové kurzy, které jsou službou spadající pod spotřebitelské právo.
2.Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobkyní v projednávané věci uznává co do částky 613 EUR. Ve zbývající části nárok neuznává a žalobu považuje za nedůvodnou. Mezi účastnicemi řízení není sporu o tom, že byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalované zajistit žalobkyni účast na zvoleném kurzu slovenského jazyka. Na základě této smlouvy žalobkyně uhradila žalované první část sjednaného kurzovného ve výši 4 353 EUR. Dne 26.07.2023 žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na znění Všeobecných podmínek, konkrétně na ustanovení článků 5.3 a 5.4, které upravují důsledky výpovědi smlouvy ze strany účastníka před zahájením kurzu. Po datu zahájení jazykového kurzu žalovaná přistoupila ke konečnému vyúčtování, které žalobkyni zaslala přípisem ze dne 29.08.2023. Vzhledem k tomu, že výpověď smlouvy byla učiněna před zahájením výuky, žalovaná odečetla z uhrazené částky nevratný registrační poplatek ve výši 500 EUR, jak stanovují Všeobecné podmínky. Dále žalovaná uplatnila náklady vzniklé v souvislosti s organizací vzdělávacího programu a se zrušením účasti žalobkyně, konkrétně náklady spojené s ubytováním žalobkyně ve Slovenské republice, které dle jejího vyjádření činily 3 240 EUR. Na základě uvedeného žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyni vznikl přeplatek ve výši 613 EUR, který byla připravena jí vrátit. K vrácení částky však nedošlo, neboť žalobkyně žalované nesdělila své bankovní spojení. Žalovaná během řízení uvedla, že má za to, že smlouva o poskytnutí vzdělávacích služeb není spotřebitelskou smlouvou, ale spadá pod školský zákon.
3.Ze smlouvy č. [anonymizováno] o poskytování vzdělávacích služeb soud zjistil, že žalovaná jako poskytovatel vzdělávacích služeb uzavřela se žalobkyní jako klientkou smlouvu, jejímž předmětem bylo zajištění jazykového kurzu – ročního studia slovenského jazyka v Bratislavě, a to v období od 1. září 2023. Součástí smlouvy byl rovněž závazek žalované zajistit žalobkyni ubytování ve studentské rezidenci v době od 01.09.2023 do 31.05.2024, transfer na ubytování, zdravotní pojištění, zajištění podání a uhrazení 3 přihlášek na vysoké školy, připojení k mobilnímu operátorovi. Žalobkyně se zavázala uhradit celkovou cenu služeb ve výši 8 705 EUR, a to ve dvou splátkách, každou ve výši jedné poloviny celkové částky. Podle ustanovení čl. 3.4 smlouvy tvoří část ceny ve výši 500 EUR registrační poplatek, který je v případě odstoupení od smlouvy dle oddílu 5 Všeobecných podmínek nevratný. Podle čl. 5.1 smlouvy jsou podmínky její platnosti upraveny ve Všeobecných podmínkách, které tvoří její nedílnou součást. Smlouva byla podepsána za žalovanou dne 23.10.2022 a žalobkyní dne 26.10.2022.
4.Z předžalobní výzvy ze dne 23.10.2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 3 853 EUR, která představuje zaplacenou zálohu ve výši 4 353 EUR, poníženou o registrační poplatek ve výši 500 [anonymizováno] doručenky datové zprávy soud ověřil, že předžalobní výzva byla žalované doručena dne 23.10.2023.
5.Ze znění Všeobecných podmínek, které tvoří nedílnou součást smlouvy o poskytování vzdělávacích služeb, soud zjistil, že podle ustanovení čl. 5.1 jsou obě smluvní strany oprávněny smlouvu předčasně vypovědět, a to způsobem a za podmínek stanovených smlouvou, nejpozději však 10 dnů před zahájením programu. Podle čl. 5.3 je klient oprávněn smlouvu vypovědět zasláním písemné žádosti poštovní zásilkou. V takovém případě se smluvní vztah ukončí dnem následujícím po dni doručení zásilky na adresu vzdělávacího centra. Dle čl. 5.4, pokud klient vypoví smlouvu nejpozději 10 dnů před zahájením programu, zavazuje se vzdělávací centrum vrátit klientovi částku zaplacenou za výuku, po odečtení nevratného registračního poplatku ve výši uvedené v čl. 3.4 smlouvy. Současně má vzdělávací centrum právo z částky uhrazené klientem odečíst veškeré výdaje, které mu vznikly v souvislosti s organizací studijního programu v důsledku zrušení účasti klienta. Z čl. 6.1 Všeobecných podmínek soud zjistil, že právní vztah založený touto smlouvou se řídí právním řádem Slovenské republiky.
6.Ze žádosti žalobkyně ze dne 26.07.2023 soud zjistil, že žalobkyně požádala o vypovězení smlouvy z důvodu, že jí Generální konzulát Slovenské republiky odmítl vydat vízum ke studiu. V této žádosti žalobkyně požádala o vrácení zaplacené částky po odečtení výdajů, které žalované vznikly v souvislosti s vyřizováním dokumentace. Současně žalobkyně sdělila žalované číslo svého bankovního účtu pro vrácení finančních prostředků.
7.Z dopisu žalované ze dne 29.08.2023 soud zjistil, že žalovaná potvrdila vypovězení smlouvy a uvedla, že žalobkyně uhradila částku 4 353 [anonymizováno] této částky odečetla registrační poplatek ve výši 500 EUR a částku 3 240 EUR za ubytování ve studentské rezidenci. Po odečtení těchto částek žalovaná konstatovala, že žalobkyni vznikl přeplatek ve výši 613 EUR, který bude vrácen na účet uvedený v žádosti do 30 dnů.
8.Z e-mailu žalobkyně ze dne 05.09.2023 soud zjistil, že žalobkyně s výpočtem žalované nesouhlasila a výslovně uvedla, že nesouhlasí s nevrácením částky ve výši 3 740 EUR.
9.Z potvrzení společnosti [anonymizováno] ze dne 10.08.2023 soud zjistil, že jí na základě závazné rezervace ze dne 12.01.2023 uhradila společnost [anonymizováno] Group – jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky s.r.o., IČ: [anonymizováno], náklady spojené s ubytováním studentky [anonymizováno] v celkové výši 3 240 EUR.
10.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
Mezi účastnicemi řízení byla dne 26.10.2022 uzavřena smlouva č. [anonymizováno] o poskytování vzdělávacích služeb, jejímž předmětem bylo zajištění jazykového kurzu – ročního studia slovenského jazyka v Bratislavě v období od 01.09.2023 do 31.05.2024, včetně zajištění ubytování žalobkyně ve studentské rezidenci. Cena služeb byla sjednána ve výši 8 705 EUR, přičemž žalobkyně uhradila první splátku ve výši 4 353 EUR. Dne 26.07.2023 žalobkyně smlouvu vypověděla z důvodu, že jí Generální konzulát Slovenské republiky odmítl vydat vízum ke studiu. Výpověď byla učiněna před zahájením programu. Žalovaná výpověď akceptovala a následně žalobkyni sdělila, že z uhrazené částky odečítá nevratný registrační poplatek ve výši 500 EUR a částku 3 240 EUR jako náklady na ubytování, které již byly uhrazeny třetí osobě. Po odečtení těchto částek žalovaná uznala přeplatek ve výši 613 EUR, který byla připravena žalobkyni vrátit. Žalobkyně s tímto vyúčtováním nesouhlasila a požadovala vrácení zaplacené částky po odečtení nevratného poplatku ve výši 500 EUR, tedy částku 3 853 EUR. Žalobkyně se vrácení zaplacené částky domáhala po žalované předžalobní výzvou ze dne 23.10.2023. Žalovaná však do dnešního dne ničeho neuhradila.
11.Účastnice se ve Smlouvě o poskytnutí vzdělávacích služeb dohodly na tom, že Smlouva se řídí právním řádem Slovenské republiky. Účastnice byly na ústním jednání seznámeni se zjištěnou relevantní slovenskou zákonnou úpravou. Pro tuto věc jsou relevantní ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Zb. o spotřebitelských smlouvách, a o smlouvách obecně, a dále ustanovení zákona č. 104/2014 Z. z., o ochraně spotřebitele (nový zákon o ochraně spotřebitele č. 108/2024 Z.z. se použije na smlouvy uzavřené po 30.06.2024).
12.Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Zb., občanského zákoníku Slovenské republiky (dále jen „obč.z.“), se spotřebitelskou smlouvou rozumí každá smlouva, bez ohledu na její právní formu, která je uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem. Podle odst. 2 stejného ustanovení se ustanovení o spotřebitelských smlouvách, jakož i všechna další ustanovení upravující právní vztahy, jejichž účastníkem je spotřebitel, použijí vždy, pokud je to ve prospěch smluvní strany, která je spotřebitelem. Podle odst. 3 a 4 tohoto ustanovení platí, že spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání, a podnikatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
13.Podle § 53 odst. 1 obč. z. věta první nesmí spotřebitelské smlouvy obsahovat ustanovení, které způsobují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele (dále jen „nepřijatelná podmínka“). To neplatí, pokud jde o smluvní podmínky, které se týkají hlavního předmětu plnění a přiměřenost ceny, pokud tyto smluvní podmínky jsou vyjádřené určitě, jasně a srozumitelně, anebo pokud byly nepřijatelné podmínky individuálně sjednané.
14.Podle § 54 odst. obč. z. se smluvní podmínky upravené spotřebitelskou smlouvou nemůžou odchýlit od tohoto zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se nemůže dopředu vzdát svých práv, které mu tento zákon nebo předpisy na ochranu spotřebitele přiznává, a nebo si jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení v pochybnostech o obsahu spotřebitelských smluv platí výklad, který je pro spotřebitele příznivější.
15.Podle § 3 odst. 1 písm. h) zákona č. 102/2014 Z.z. je prodávající povinen před uzavřením smlouvy informovat spotřebitele jasným a srozumitelným způsobem o podmínkách, lhůtách a postupu pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy. Prodávající zároveň poskytne spotřebiteli formulář na odstoupení od smlouvy podle přílohy 3.
16.Podle § 7 odst. 3 zákona č. 102/2014 Z.z. pokud prodávající neposkytl spotřebiteli informace podle § 3 odst. 1 písm. h) ani v dodatečné lhůtě podle odstavce 2, lhůta pro odstoupení od smlouvy uplyne po 12 měsících a 14 dnech ode dne, kdy začala běžet lhůta pro odstoupení od smlouvy podle odstavce 1.
17.Podle § 8 odst. 1 zákona č. 102/2014 Z.z., spotřebitel může uplatnit právo na odstoupení od smlouvy podle § 7 odst. 1 u prodávajícího v listinné podobě nebo ve formě záznamu na jiném trvalém nosiči; pokud byla smlouva uzavřena ústně, k uplatnění práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy postačí jakékoli jednoznačně formulované prohlášení spotřebitele vyjadřující jeho vůli odstoupit od smlouvy (dále jen ‚oznámení o odstoupení od smlouvy‘). Spotřebitel může použít formulář pro odstoupení od smlouvy podle přílohy č. 3, který mu předal prodávající.
18.Podle § 9 odst. 1 zákona č. 102/2014 Z.z. prodávající je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději do 14 dnů ode dne doručení oznámení o odstoupení od smlouvy, vrátit spotřebiteli všechny platby, které od něj přijal na základě smlouvy nebo v souvislosti s ní, včetně nákladů na dopravu, dodání a poštovné a dalších nákladů a poplatků; tím není dotčeno ustanovení § 8 odst. 5.
19.Podle § 451 obč. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen toto obohacení vydat. Podle odst. 2 stejného ustanovení se za bezdůvodné obohacení považuje majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, stejně jako majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
20.Podle § 457 obč. z., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní obdržel.
21.Podle § 48 odst. 1 obč. z. od smlouvy může účastník odstoupit, jen pokud to stanoví tento nebo jiný zákon, nebo pokud se na tom účastníci dohodli. Podle odst. 2 odstoupením od smlouvy se smlouva ruší od počátku, pokud právní předpis nebo dohoda účastníků nestanoví jinak.
22.Podle § 517 odst. 2 obč. z., pokud dojde k prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat po dlužníkovi vedle samotného plnění také úroky z prodlení, pokud podle tohoto zákona není povinen platit poplatek z prodlení. Výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděcím předpisem je § 3 nařízení vlády Slovenské republiky č. 87/1995 Z.z., kterým se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku. Úroková sazba podle těchto předpisů činila od 02.08.2023 sazbu 9,25 % (4,25 % + 5 procentních bodů).
23.Soud se ve věci nejprve zabýval charakterem smlouvy uzavřené mezi účastnicemi. Soud na základě výše uvedených ustanovení posoudil uzavřenou smlouvu o poskytnutí vzdělávacích služeb jako smlouvu spotřebitelskou. Soud při posuzování smlouvy přihlédl zejména k tomu, že žalobkyně vystupovala a poskytla vzdělávací služby jako společnost s ručením omezeným, tedy jako podnikatel, jehož předmět bylo poskytování jazykové výuky žalobkyni, jakož i zajištění účasti žalobkyně na jazykovém vzdělání, které žalované poskytovala, jazyková příprava k přijímacím zkouškám na vysokou školu, zajištění ubytování, dopravy na ubytování, poskytnutí zdravotního pojištění, a zabezpečení podání či přihlášek na vysoké školy. Soud přihlédl rovněž k úplatnému charakteru uzavřené smlouvy. Soud při posuzování povahy smlouvy uzavřené mezi účastnicemi přihlédl rovněž k nálezům Ústavního soudu usoud/II.__S_2694_24 ze dne 19. února 2025 a usoud/IV.__S_2093_24 ze dne 5. února 2025, a to i přesto, že smlouva se řídí právním řádem Slovenské republiky a uvedená rozhodnutí jsou rozhodnutími českého Ústavního soudu. Soud má však za to, že ustanovení o spotřebitelských smlouvách vychází ze shodných principů jak v České republice, tak ve Slovenské republice. Ústavní soud v nálezu sp. zn. usoud/IV.__S_2093_24 vyslovil, že zásadní roli při vymezení spotřebitelské smlouvy, respektive práva na ochranu spotřebitele nehraje veřejnoprávní povaha činnosti či veřejně prospěšný účel, nýbrž to, že veřejné vzdělávání je financované převážně ze státního rozpočtu, nelze je proto považovat za službu ve smyslu čl. 57 smlouvy o fungování Evropské unie. Dále vyslovil, že poskytování vzdělání bez ohledu na to, zda je organizují školy soukromé či veřejné je službou ve smyslu čl. 57 smlouvy o fungování Evropské unie, v případě, že se jedná o vzdělávací zařízení financovaná z podstatné části ze soukromých prostředků. Základním hlediskem přitom je, zda je služba poskytována za úplatu, nikoliv povaha plněných úkolů v této souvislosti odkázal opět na čl. 57 Smlouvy o fungování Evropské unie. Dále vyslovil, že ani skutečnost, že soukromé vysoké školy plní veřejné úkoly a naplňují veřejný zájem, nemění nic na spotřebitelské povaze smluvního vztahu studenta soukromé školy, neboť tyto školy financují svou činnost převážně (či dokonce výlučně) z úhrad placených studenty. 24.Dále se soud zabýval posouzením, zda lze výpověď smlouvy účinnou žalobkyní z důvodu nemožnosti získat studentské vízum na území Slovenské republiky, považovat za odstoupení od smlouvy v souladu s ustanoveními o spotřebitelských smlouvách. V tomto případě soud uzavřel, že v předmětné věci došlo k platnému a účinnému odstoupení od smlouvy, a tedy ke zrušení smluvního vztahu od počátku. K tomuto závěru soud dospěl, ačkoliv žalobkyně výslovně neuvedla formulaci, že od smlouvy odstupuje, neboť postupovala podle uzavřené smlouvy, která jí umožňovala smlouvu pouze vypovědět a o svém právo od smlouvy odstoupit nebyla žalobkyně vůbec poučena. Z žádosti žalobkyně o vypovězení smlouvy je však zřejmé, že tato vyjádřila vůli jednostranně právní vztah ukončit. Jelikož žalobkyně nebyla žalovanou ve smlouvě řádně poučen o svém právu odstoupit od smlouvy, mohla žalobkyně od této odstoupit ve lhůtě 12 měsíců a 14 dnů od uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena dne 26.10.2022, žalobkyně žalované odeslala žádost o výpověď smlouvy dne 26.07.2023, přičemž žalovaná na tuto žádost reagovala dne 29.08.2023, z čehož je zřejmé, že se o žádosti žalobkyně dozvěděla nejpozději na konci srpna. Žalobkyně tak od smlouvy odstoupila včas.
25.Odstoupením od Smlouvy se tato Smlouva zrušila od počátku a žalovaná tak byla povinna vrátit plnění, která na základě Smlouvy obdržela. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť na její straně vznikl majetkový prospěch z důvodu, který odpadl. Žalovaná však žalobkyni ničeho nevrátila.
26.Soud ze všech výše uvedených důvodů rozhodl o vyhovění žalobě, neboť žalovaná žalobkyni nevrátila bezdůvodné obohacení, které jí vzniklo. Jelikož se žalovaná s vrácením bezdůvodného obohacení dostala do prodlení, uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výš 9,25 % ročně. Ve zbývající části uplatněného nároku z prodlení ve výši 5,75 % ročně soud žalobu zamítl.
27.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, přičemž neúspěšná byla pouze co se týče části úroků z prodlení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 584 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 724 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 937,92 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 450 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 97 481 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 95 747 Kč sestávající z částky 4 940 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud pro úplnost dodává, že tarifní hodnota byla stanovena podle přepočtu dle kurzu ČNB ke dni vykonání úkonu, přičemž za první 3 úkony činila odměna shodně 4 900 Kč za úkon. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.