Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajky), a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti MB DOMUS SE, IČ 24244384, sídlem Družstevní 402, Hranice, právně zastoupené Mgr. Ing. Pavlou Buxbaumovou, advokátkou, sídlem Masarykovo nám. 37, Uničov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2025 č. j. 29 ICdo 119/2025-222, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. března 2025 č. j. 13 VSOL 320/2024-177 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2024 č. j. 11 ICm 4002/2023-78, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a JUDr. Michala Nováka, IČ 03433650, sídlem Tyršova 231, Litomyšl, insolvenčního správce stěžovatelky, společnosti TEWIKO systems, s. r. o., IČ 25472887, sídlem Novoveská 1, Mníšek, společnosti GAUTE, a. s., IČ 25543709, sídlem Lidická 2006/26, Brno, a společnosti TP Insolvence v. o. s., IČ 03296636, sídlem Černokostelecká 281/7, Praha 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 3, čl. 4, čl. 10 a čl. 90 Ústavy, čl. 11, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Stěžovatelka se na obecné soudy obrátila se žalobou na určení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji majetku mimo dražbu dle § 289 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon"). Konkrétně se jednalo o kupní smlouvu uzavřenou mezi společností TP Insolvence v. o. s. a společností TEWIKO systems, s. r. o., za účasti společnosti GAUTE, a. s. Dle stěžovatelky bylo zpeněžení majetku uvedeného v kupní smlouvě provedeno v rozporu s insolvenčním zákonem a zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudek žalobu zamítl. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") následně napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí krajského soudu a Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky. 3.V ústavní stížnosti stěžovatelka zejména opakuje celý průběhu insolvenčního řízení, shrnuje argumentaci uplatněnou v žalobě, odvolání a dovolání a také závěry obecných soudů. Upozorňuje na to, že vlastnictví insolvenčního dlužníka nemůže být chráněno méně než vlastnictví jiných osob a může s ním být v rámci insolvenčního řízení nakládáno pouze v souladu se zákonem. Po shrnutí dospívá k závěru, že postupem obecných soudů byla porušena její základní práva.
4.Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 5.Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a konstatuje, že v napadených rozhodnutích nezjistil žádný exces či jiný ústavně významný nedostatek. Ostatně ani sama stěžovatelka neuvádí ve stížnosti téměř žádnou ústavněprávně relevantní argumentaci. V podstatě, jak bylo výše uvedeno, pouze opakuje námitky, které uplatnila v předchozích fázích řízení, a s nimiž se obecné soudy velmi pečlivě vypořádaly. Jen velmi stručně Ústavní soud odkazuje na to, že již krajský soud se v napadeném rozsudku věnoval jednotlivým argumentům, ze kterých stěžovatelka mohla dovozovat neplatnost kupní smlouvy, a vysvětlil, proč neplatnost smlouvy nezakládají (body 29.-33.). Poté se námitkám stěžovatelky věnoval také vrchní soud, který v napadeném rozsudku vysvětlil, že žádná z námitek uplatněných stěžovatelkou jako důvod neplatnosti kupní smlouvy nemůže v dané věci obstát (zejména body 21. a 23.).
6.Ústavní soud má tedy za to, že v odůvodnění rozhodnutí obecných soudů je podrobně a srozumitelně vysvětleno, a to i s odkazy na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, proč zamítly návrh stěžovatelky na určení neplatnosti kupní smlouvy. Obecné soudy nepřistupovaly k věci nikterak formalisticky, zcela korektně dospěly k závěru, že námitky stěžovatelky nemohou zpochybnit platnost kupní smlouvy o prodeji majetku mimo dražbu.
7.Vzhledem k uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu