Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného JUDr. Vítem Nevařilem, LL.M., advokátem, sídlem Opletalova 1055/55, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 2026 č. j. 21 Co 41/2026-727, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení a K. K., nezletilé E. K. a nezletilé E. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2.V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby jeho ústavní stížnost byla projednána přednostně.
3.Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu v Náchodě (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 12. 2025 č. j. 0 P 293/2025-M677 ve spojení s opravným usnesením ze dne 6. 1. 2026 č. j. OP 293/2025-M708 (dále jen "usnesení okresního soudu") byly k návrhu města X, opatrovníka nezletilých (dále jen "opatrovník"), druhá vedlejší účastnice a třetí vedlejší účastnice - nezletilé děti (dále též jen "nezletilé") svěřeny do péče stěžovatele - otce (dále též jen "otec") a dále bylo rozhodnuto, že první vedlejší účastnice (dále též jen "matka") je oprávněna se s nezletilými dětmi stýkat v každém lichém kalendářním týdnu od pátku 8:00 hodin do pondělí sudého týdne 8:00 hodin (výrok II.). Výrokem III. bylo zrušeno předchozí předběžné opatření ze dne 17. 9. 2025 č. j. 0 Nc 4958/2025-223.
4.Proti usnesení okresního soudu podala matka odvolání. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil výroky II. a III. usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření tak, že návrh opatrovníka na nařízení předběžného opatření, kterým by byly obě nezletilé děti svěřeny do péče otce, a matka byla oprávněna se s nezletilými dětmi stýkat v každém lichém kalendářním týdnu od pátku 8:00 hodin do pondělí sudého týdne 8:00 hodin, zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
5.V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že matka vědomě a cíleně porušovala právo dětí na otce a právo otce na děti a vědomě mařila předchozí předběžné opatření. Krajský soud napadeným usnesením zmařil snahu kolizního opatrovníka a okresního soudu poskytnout stěžovateli a nezletilým dcerám účinnou ochranu jejich základních práv, a to přesto, že bylo rozhodováno o návrhu na předběžné opatření podaného opatrovníkem nezletilých, který poměry v rodině dobře zná. Krajský soud tím, že zamítl návrh na změnu zatímní úpravy péče o nezletilé, kdy děti měly být na základě předběžného opatření svěřeny do péče otce na dobu tří měsíců, porušil právo stěžovatele na ochranu rodinného života.
6.Stěžovatel uvádí, že děti naposledy viděl v prosinci 2024. Od té doby je z jejich péče fakticky vyloučen a styk s nimi pro "bránění" matkou neprobíhá. Stěžovatel namítá, že je kompetentním rodičem (vychovává vlastního syna a ve střídavé péči syna své současné partnerky) a je připraven vídat se s dcerami co nejčastěji. Krajský soud rozhodl za stavu, kdy děti byly již přibližně měsíc nezvěstné a Policie České republiky po nich vyhlásila pátrání. Není ani jasné, zda nezletilá druhá vedlejší účastnice jako předškolačka chodí do školky.
7.Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že důsledek spojený s rozhodnutím okresního soudu by bylo možné považovat za nepřiměřený a nezletilé vystavující riziku spojeného se změnou péče. Nyní přitom nelze následky předvídat za stavu, kdy již tři měsíce neměl ani opatrovník možnost zkontrolovat nezletilé, neboť neví, kde se děti nacházejí. Krajský soud nemůže posuzovat kvalitu péče matky, když neví, jak probíhá. Matka ignoruje prozatímní rozhodnutí soudu (přičemž efektivní nejsou ani uložené peněžní pořádkové pokuty, resp. tyto se nejeví jako účinné opatření) a záměrně neumožňuje nezletilým dcerám styk s otcem. Stěžovatel uvádí, že o ústavnosti pořádkových pokut v poměrech týchž účastníků Ústavní soud rozhodoval v řízeních vedených sp. zn. II. ÚS 315/26 a sp. zn. II. ÚS 414/26 . Stěžovatel poukazuje na to, že opatrovník v návrhu na předběžné opatření prokázal u nezletilých naléhavou potřebu změny zatímní úpravy, i z toho důvodu, že dlouhodobě dochází k problémům při realizaci styku otce (i nepřímého) s nezletilými pro překážky na straně matky, která nedodržuje předběžné opatření o asistovaném předávání ke styku a nepřímém kontaktu. Otec ve svém návrhu na vydání předběžného opatření argumentoval tím, že je třeba použít razantního opatření a změnit dočasně výchovné prostředí nezletilých a matce a stanovit rozsah styku s nezletilými. Zákonné předpoklady pro vydání takového předběžného opatření podle stěžovatele byly dány, stejně jako naléhavost změny poměrů. Krajský soud řádně neodůvodnil, proč je v kontextu podaných návrhů na změnu výchovného prostředí předběžným opatřením otcem i opatrovníkem dostačující již existující předběžné opatření o výchově nezletilých. Stěžovatel se domnívá, že matka jedná vědomě protiprávně, přičemž k usměrnění jejího jednání nepřispěly ani uložené pořádkové pokuty. Za této situace by svěření nezletilých na dobu tří měsíců do péče otce a stanovení styku matce nebylo "radikální", navíc krajský soud se v rámci rozhodování o návrzích na nařízení předběžného opatření nezabýval podstatou problému, přestože v tomto řízení je povinen postupovat z úřední povinnosti a učinit vše pro ochranu nejlepšího zájmu dětí.
8.Stěžovatel namítá, že soudy musí při vydávání předběžného opatření v souladu s čl. 4 Ústavy usilovat o to, aby se ochrana ústavně zaručených práv dotčených členů rodiny nestala pouze teoretickou či iluzorní, nýbrž aby byla praktická a účinná, k čemuž v tomto konkrétním případě nedošlo. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na závěry obsažené v nálezu ze dne 28. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 3399/23 . Stěžovatel zdůrazňuje své právo jako rodiče a dítěte "být spolu", které Ústavní soud v uvedeném nálezu zmiňuje, proti kterému nedůvodný útok matky na práva otce na děti a dětí na otce směřuje. III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10.Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 11.Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodnutí obecných soudů ve věcech péče o nezletilé. K přezkumu rodinně právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů v těchto věcech zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí (srov. usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19 , všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
12.Restriktivní přístup Ústavního soudu k přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech se týká zvláště předběžných opatření. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení, jakož i hodnocení podmínek pro jeho změnu či zrušení, se přezkumné pravomoci Ústavního soudu v zásadě vymyká a je věcí obecných soudů, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny). V rozhodnutích týkajících se nezletilých musí být zároveň v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zohledněn nejlepší zájem dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [viz např. nález 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529) a další]. 13.V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu o návrhu na vydání předběžného opatření tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření, podle kterého by byly obě nezletilé děti svěřeny do péče otce, a matka by byla oprávněna se s dětmi stýkat, nevyhověl.
14.Při rozhodování o nařízení předběžného opatření je vždy třeba pečlivě zvážit, zda je splněna podmínka naléhavé potřeby předběžného opatření a zda tím nebude předjímáno konečné rozhodnutí. I v nyní posuzované věci krajský soud pečlivě zvažoval potřebu nařízení předběžného opatření a porovnával ji s intenzitou zásahu do práv toho, proti němuž návrh směřuje. Současně zkoumal, zda byla v řízení prokázána potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků.
15.Krajský soud v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že předběžným opatřením okresní soud rozhodl o povinnosti matky předat děti do péče otce v době, kdy je dosud vedeno řízení ve věci péče o nezletilé, které není skončeno, děti má ve své faktické péči matka a o rozsahu styku otce s dětmi rozhodl okresní soud předběžným opatřením tak, že otec je oprávněn se s nezletilými dětmi stýkat každou středu a čtvrtek vždy od 8:30 hodin do 15:30 hodin, přičemž k předání bude docházet prostřednictvím zařízení Nomia, z. ú. Krajský soud nepochyboval o tom, že matka v současné době své povinnosti vyplývající z tohoto předběžného opatření neplní, za což jí v rámci výkonu rozhodnutí byly ukládány pokuty. Okresní soud nařídil navrhované předběžné opatření za situace, kdy opatrovník i okresní soud shledali postup formou výkonu rozhodnutí s ohledem na postoj matky za neefektivní. Krajský soud však poukázal na to, že okresní soud v rámci výkonu rozhodnutí nepřistoupil kromě ukládání pokut k žádnému jinému zákonem předvídanému opatření v rámci výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti. Postup okresního soudu úpravou péče předběžným opatřením podle § 889 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") shledal krajský soud za dané situace jako nepřiměřený a nezletilé děti vystavující riziku spojenému se změnou péče, jehož výsledky nyní nelze ani předvídat. Krajský soud v napadeném usnesení poukázal i na riziko traumatizace dítěte, které je zmanipulováno pečujícím rodičem a rovněž je na něj silně fixováno. Podle názoru krajského soudu má být takovým rozhodnutím zpravidla rozhodnutí ve věci samé. Ochrana zájmu dětí na péči obou rodičů a práva otce o děti pečovat podle krajského soudu aktuálně koliduje s rizikem vystavení dětí negativnímu psychickému dopadu spojenému se změnou pečovatelského prostředí, a to aniž by předtím byly náležitě a úplně objasněny všechny skutkové okolnosti, které mohou mít pro posouzení vhodnosti takového zásadního opatření význam (pozn. na což ostatně poukazuje i sám stěžovatel ve své ústavní stížnosti), a navíc v době, kdy je doposud předběžným opatřením upraven pouze asistovaný styk otce s dětmi a věc se nachází teprve ve fázi navykacího režimu a od posledního rozhodnutí o rozsahu styku neuplynula ještě dostatečně dlouhá doba. Krajský soud dovodil, že v předmětné věci tedy zatím ochrana zájmu dětí na péči obou rodičů nemůže převážit, potažmo při úvaze o předpokladech předběžného opatření, mezi které patří i potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. 16.Krajský soud dále poukázal na nové závažné tvrzení otce uvedené v jeho vyjádření k odvolání, že "matka zahájila únos dětí" a zdržuje se s nimi na neznámém místě a není vyloučeno, že se nachází mimo území České republiky. Avšak ani tato nová a závažná skutečnost nemůže podle krajského soudu nic změnit na jeho výše uvedených závěrech. Poukázal na to, že tím spíše se aktuální skutkový stav stává nejistým a nařízení navrhovaného předběžného opatření neumožňuje. Krajský soud připomněl, že předběžné opatření nebylo nařízeno z důvodu nedostatku péče o děti, ale z důvodu předvídaného v § 889 občanského zákoníku, tedy z důvodu bránění matky otci ve styku s dcerami. Krajský soud zdůraznil, že i v řízeních o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí (§ 478 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů) nerozhoduje soud o péči o nezletilé dítě nebo o změně této péče, ale o povinnosti navrátit nezletilé dítě do jeho obvyklého bydliště. Uvedeným závěrům krajského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. 17.Napadené usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření není rozhodnutím, které by předjímalo konečné rozhodnutí ve věci a které by v budoucnu nemohlo dostát změn. Ostatně i krajský soud v napadaném usnesení přiléhavě připomněl, že z tohoto rozhodnutí nelze dovozovat, že by v budoucnu, dojde-li ke změně skutkových okolností, nemohly vzniknout předpoklady pro nařízení předběžného opatření, kterým by matce byla uložena povinnost odevzdat děti do péče otce. Ústavní soud zdůrazňuje, že poměry ve věcech péče o nezletilé se mohou i v krátké době měnit, čímž vzniká prostor pro její úpravu. Napadené usnesení krajského soudu také nepredikuje rozhodnutí ve věci samé a nezavazuje okresní soud v tom, jak má jednotlivé skutečnosti (včetně současného jednání matky) posuzovat při rozhodnutí o péči ve věci samé.
18.Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí krajského soudu má zákonný podklad a bylo vydáno příslušným orgánem, což stěžovatel ostatně ani nerozporuje. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, na základě jakých okolností krajský soud rozhodoval, jakou právní úpravu aplikoval a k jakým právním závěrům dospěl. Krajský soud se předmětnou věcí řádně zabýval a své rozhodnutí pečlivě odůvodnil. Ústavní soud tak nemůže označit napadené rozhodnutí jako svévolné (a tedy neslučitelné s principy řádného procesu).
19.Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele. V závěrech krajského soudu Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal důvod pro svůj případný kasační zásah.
20.Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele či nezletilých dětí (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 21.Žádosti stěžovatele o přednostní projednání věci Ústavní soud vyhověl tím, že ve věci rozhodl bezprostředně po jejím obdržení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu