Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Z., zastoupené JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem, sídlem Masarykova 1680/110, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. listopadu 2025 č. j. 13 Co 42/2025-1164, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a D. B. a nezl. R. B., jako vedlejších účastníků řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1.Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 36 Listiny, čl. 90 Ústavy České republiky ("Ústava") a též čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 2.Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že soudy opakovaně rozhodovaly o péči o nezletilou dceru stěžovatelky a vedlejšího účastníka, která je k době rozhodování Ústavního soudu ve věku 11 let (dívka je narozena v září 2015). Posuzovaný případ je specifický tím, že po meritorním rozhodnutí o péči opakovaně docházelo ke změně poměrů, v důsledku kterých se úprava stala obsoletní a bylo třeba rozhodovat o péči znovu. Ústavní soud nyní rekapituluje řízení chronologicky s ohledem na podstatný průběh okolností.
3.Nejprve bylo o péči rozhodnuto tak, že nezletilá byla svěřena do střídavé péče rodičů po týdnu s předáváním nezletilé v neděli v 17:00 hodin v místě bydliště toho z rodičů, u kterého bude nezletilá dále v péči a speciálně byla upravena péče v době vánočních, velikonočních a letních prázdnin (rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 12. 2020 č. j. 46 Nc 2604/2019-193 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2021 č. j. 13 C 87/2021-316). Mezi další úpravou péče byl ještě udělen za otce souhlas k podání žádosti o zápis nezletilé do základní školy ve X a bylo určeno, že zde dívka zahájí školní docházku (rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 8. 2022 č. j. 0 P 146/2021-500 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 2. 2023 č. j. 13 Co 301/2020-571).
4.Péče byla následně upravena pouze tak, že dojde k předávání nezletilé v pondělí (místo neděle). Soud tím vyšel vstříc individuálním potřebám nezletilé, zejména jejímu přání, aby trávila s přáteli i volné nedělní odpoledne, kdy se odehrává řada aktivit. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 6. 2023 č. j. 0 P 146/2021-770 byla tedy nezletilá opětovně svěřena do střídavé péče rodičů po týdnu, ale s předáváním v pondělí v 7:45 hodin přímo ve školním zařízení. Rodiče se proti rozhodnutí odvolali.
5.Po rozhodnutí okresního soudu o péči č. j. 0 P 146/2021-770 však zároveň vyšlo najevo, že otec (voják z povolání) bude vyslán od září na diplomatickou misi v Číně. S ohledem na to bylo nařízeno předběžné opatření s tím, že se nezletilá svěřuje do péče stěžovatelky, neboť vedlejší účastník není schopen zajišťovat střídavou péči o nezletilou ve smyslu předběžně vykonatelného nepravomocného rozsudku okresního soudu (usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 10. 2023, č. j. 0 P 46/2021-814).
6.Ve věci samé odvolací soud reagoval na nastalou situaci (přesun otce do Číny) kasačním rozhodnutím. Pro podstatnou změnu okolností rozsudek okresního soudu o péči č. j. 0 P 146/2021-770 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresnímu soudu uložil ověřit, zda vedlejší účastník uzavřel manželství, zda a kdy byl vyslán do Číny a doporučil zjistit i aktuální stanovisko samotné dívky k její další péči (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2024 č. j. 13 Co 331/2023-831).
7.Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 8. 2024 č. j. 0 P 146/2021-996 ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2025 č. j. 0 P 146/2021-1076 byla nezletilá (zjednodušeně uvedeno):
* ve výroku I. s účinností do 20. 9. 2023 svěřena do střídavé péče rodičů a) po týdnu s tím, že k předávání nezletilé má docházet prostřednictvím školního zařízení v pondělí v 7:45 hodin tak, že rodič, který s péčí končí, nezletilou předá do školního zařízení (v případě školní absence dojde k předání v bydlišti rodiče v 16:00 hodin); b) soud upravil odlišně režim pro období letních prázdnin tak, že střídavá péče proběhne po dvou týdnech;
* ve výroku II. stanovil stěžovatelce povinnost přispívat na výživu nezletilé částku 5 000 Kč měsíčně k rukám vedlejšího účastníka s účinností od 1. 9. 2022 do 20. 9. 2023;
* ve výroku III. stanovil stěžovatelce povinnost dlužné výživné za období od 1. 9. 2022 do 20. 9. 2023 ve výši 21 667 Kč k rukám vedlejšího účastníka ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek;
* ve výroku IV. stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost přispívat na výživu nezletilé částku 6 000 Kč měsíčně k rukám stěžovatelky s účinností od 1. 9. 2022 do 20. 9. 2023;
* ve výroku V. stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost dlužné výživné za období od 1. 9. 2022 do 20. 9. 2023 ve výši 20 000 Kč platit k rukám stěžovatelky spolu s běžným výživným ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek;
* ve výroku VI. s účinností od 21. 9. 2023 svěřil nezletilou do péče stěžovatelky;
* ve výroku VII. stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 15 000 Kč měsíčně k rukám stěžovatelky s účinností od 21. 9. 2023;
* ve výroku VIII. stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost dlužné výživné za období od 21. 9. 2023 do 31. 8. 2024 ve výši 98 000 Kč platit k rukám stěžovatelky s běžným výživným ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek;
* ve výroku IX. stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost přispívat na výživu nezletilé částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 21. 9. 2023, na účet nezletilé, který za tímto účelem založí a tuto povinnost soudu prokáže do jednoho měsíce od právní moci daného výroku,
* ve výroku X. stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost dlužné výživné za období od 21. 9. 2023 do 31. 8. 2024 ve výši 56 667 Kč platit na účet nezletilé podle výroku IX. daného rozsudku ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci daného rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek;
* ve výroku XI. vyslovil, že tím se mění rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 12. 2020 č. j. 46 Nc 2604/2019-193 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2021 č. j. 13 Co 87/2021-316;
* ve výroku XII. stanovil vedlejšímu účastníkovi oprávnění stýkat se s nezletilou během letních prázdnin po dobu nepřetržitých tří týdnů s místem pobytu v České republice nebo v Čínské lidové republice s tím, že přesný termín letního prázdninového styku vedlejší účastník stěžovatelce sdělí minimálně 90 dnů před započetím styku a během celého kalendářního roku po dobu jednoho týdne s místem pobytu v České republice s tím, že termín tohoto styku vedlejší účastník stěžovatelce sdělí minimálně 30 dnů před započetím styku;
* ve výroku XIII. soud udělil souhlas za vedlejšího účastníka s poskytnutím podpůrných opatření nezletilé při školním vzdělávání, a to podle doporučení pedagogicko-psychologické poradny a s vyšetřením nezletilé v pedagogicko-psychologické poradně;
* ve výroku XIV. zamítl návrh na omezení rodičovské odpovědnosti otce při rozhodování o zdravotním stavu a vyšetřeních souvisejících se školní docházkou nezletilé a při rozhodování o vycestování nezletilé do zahraničí na krátkodobé pobyty;
* ve výroku XV. soud udělil vedlejšímu účastníkovi napomenutí za neudělení souhlasu s poskytnutím podpůrných opatření nezletilé při školním vzdělávání;
* ve výroku XVI. vyslovil předběžnou vykonatelnost výroků VI., XII. a XIII;
* ve výroku XVII. stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost v řízení o neshodách rodičů o významných věcech v rámci rodičovské odpovědnosti uhradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 6 813 Kč, a to do tří měsíců od právní moci usnesení (správně rozsudku), k rukám zástupce stěžovatelky;
* ve výroku XVIII. o náhradě nákladů řízení o změnu péče a výživy, o úpravu styku, o omezení rodičovské odpovědnosti a o uložení výchovného opatření rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
8.Okresní soud uvedeným rozsudkem č. j. 0 P 146/2021-996 v rámci úpravy péče, styku, dlužného i běžného výživného reflektoval období do přesunu otce do Číny (kdy byla nezletilá ještě ve střídavé péči rodičů), a období pobytu otce v zahraničí (kdy byla nezletilá v péči stěžovatelky na základě předběžného opatření). Opravným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2025 č. j. 0 P 146/2021-1076 byl rozsudek č. j. 0 P 146/2021-996 změněn tak, že správné datum vydání rozhodnutí je 27. 8. 2024 (místo nesprávně uvedeného 26. 8. 2024). Oba rodiče se odvolali, než však odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl, otec se předčasně vrátil ze zahraničí.
9.Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 11. 11. 2025 odvolání rodičů (zčásti) vyhověl.
* Výrokem I. změnil rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I., II., III., IV., V., VI. a XII. tak, že za období od 1. 10. 2023 do právní moci rozsudku krajského soudu se nezletilá svěřuje do péče stěžovatelky a s účinností od právní moci rozsudku krajského soudu se svěřuje do střídavé péče rodičů po týdnu s předáváním v pondělí prostřednictvím školního zařízení, v případě školní absence dojde k předání v místě bydliště rodičů;
* v napadených výrocích VII., VIII., IX. a X. změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovatel je povinen platit na výživu nezletilé částku 25 000 Kč měsíčně za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2024, částku 12 000 Kč měsíčně za období od 1. 11. 2024 do právní moci rozsudku krajského soudu a od právní moci tohoto rozsudku částku 7 000 Kč měsíčně k rukám stěžovatelky. Dluh na výživném za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2025 ve výši 128 000 Kč je vedlejší účastník povinen platit ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, spolu s běžným výživným, k rukám stěžovatelky, pod ztrátou výhody splátek. Stěžovatelka je povinna platit na výživu nezletilé od právní moci rozsudku krajského soudu částku 5 000 Kč měsíčně k rukám vedlejšího účastníka;
* v napadených výrocích XI., XIII., XV. a XVI. potvrdil rozsudek okresního soudu;
* v napadených výrocích XVII. a XVIII. změnil rozsudek okresního soudu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.
* Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
10.Krajský soud zdůraznil, že v době, kdy okresní soud rozhodoval, dosud vedlejší účastník pobýval v Číně a předpokládalo se, že tam pracovně bude pobývat ještě více než dva roky. Nakonec z organizačních důvodů skončilo vyslání otce do Číny ke dni 31. 10. 2024, tedy trvalo přibližně 13 měsíců. Ke dni rozhodování krajského soudu pobýval vedlejší účastník opětovně v České republice více než rok, po který se s nezletilou pravidelně stýkal jednou za dva týdny na víkend (od pátku do pondělí), stejně tak o prázdninách. S dcerou si též telefonují. Krajský soud proto neshledal důvod měnit původní rozhodnutí o střídavé péči, pouze změnil den předávání z neděle večer v místě bydliště rodičů na pondělí ráno prostřednictvím školního zařízení. Ke střídavé péči byla naplněna subjektivní i objektivní kritéria (bod 15 napadeného rozsudku). Střídavou péči lze před ostatními modely péče upřednostnit jen tehdy, je-li s přihlédnutím ke všem okolnostem případu (a to jak v kladném nebo záporném smyslu), nejvhodnějším uspořádáním zohledňujícím prioritní zájmy dítěte. V minulosti rodiče již praktikovali střídavou péči po týdnu a v této rovnoměrné střídavé péči nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti. V současné době mají oba rodiče rovnocenné podmínky pro péči, oba mají o péči o nezletilou skutečně upřímný zájem, mezi oběma rodiči na straně jedné a nezletilou na straně druhé je vytvořeno pevné citové pouto a oba rodiče jsou schopni zajistit vývoj nezletilé, jakož i její fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby. Oba rodiče mají zajištěno řádné bydlení, jsou zajištěni i finančně. Na překážku střídavé péči není ani skutečnost, že otec žije v Y a nezletilou bude dovážet do školy do X (jako tomu bylo i v minulosti). Svěření nezletilé do střídavé péče rodičů, a to rovnoměrné, je rovněž v nejlepším zájmu nezletilé. Nebyly totiž zjištěny žádné závažné okolnosti, které by tomu bránily. Sama nezletilá neuvedla během slyšení před krajským soudem žádný podstatný důvod, pro který by nemohla být v péči otce - pouze konstatovala, že u otce má méně kamarádů (viz bod 16 napadeného rozsudku). Nezletilá má ráda oba rodiče, rozumí si s přítelkyní otce a není důvod, aby o nezletilou nepečovali oba rodiče a oba se nepodíleli na její výchově stejnou měrou. I v případě střídavé péče nezletilá bude navštěvovat stejnou školu a chodit na stejné kroužky. Je přirozené, že desetiletá dívka má zájem stýkat se se svými vrstevníky, ale tuto možnost bude mít i nadále. Stejně tak není vyloučeno, že během pobytu u vedlejšího účastníka si i tam najde více kamarádů, se kterými bude moci trávit čas. Rovnoměrnou střídavou péči rodičů nelze vyloučit toliko z důvodů na straně stěžovatelky, která s ní nesouhlasí. Nedostatky v komunikaci mezi rodiči nedosahují takové intenzity, která by umožňovala zcela výjimečné vyloučení střídavé péče ve prospěch jednoho z rodičů. Nedostatečnou komunikaci však krajský soud zohlednil při stanovení místa předávání dívky (prostřednictvím školského zařízení). Vzhledem k tomu, že dosud byli rodiče schopni domluvit se ohledně péče o nezletilou v době prázdnin a svátků, krajský soud o speciální úpravě péče v této době nerozhodoval.
II.
Argumentace v ústavní stížnosti
11.Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu, zjednodušeně řečeno namítá, že samotné řízení o péči trvá značnou dobu převážně z důvodů na straně vedlejšího účastníka. Krajský soud nezohlednil, jak negativní vliv měla střídavá péče na nezletilou. Vedlejší účastník se přestěhoval ze X do Y a dcera kvůli tomu nyní musí snášet vzdálené dojíždění z Y. Během roku po návratu otce z Číny probíhal styk pouze o víkendu jednou za 14 dní. Stěžovatelce není jasné, proč se krajský soud vrátil ke střídavé péči, nadto v tak širokém (rovnoměrném) rozsahu. Stěžovatelka poukázala na dlouhodobé potíže v komunikaci s vedlejším účastníkem a jeho manipulativní jednání a vystupování vůči soudům. Vedlejší účastník se v minulosti na mimoškolních aktivitách nezletilé finančně nepodílel, ani tyto aktivity ve X nezletilé po dobu pobytu v Y neumožňoval a nezajišťoval. Díky zahraničnímu pobytu vedlejšího účastníka se psychosomatické potíže nezletilé (např. únava) značně zlepšily a zlepšilo se i její prospívání.
12.Odvolací soud zcela rezignoval na zjištění a zohlednění nejlepšího zájmu nezletilé. Neplatí, že by otec nebyl schopen zajistit potřeby nezletilé (má ji nepochybně rád), jeho přístup je ale chladný a oproti stěžovatelce málo empatický. Nezletilá v péči stěžovatelky prospívá lépe. Dceru by navíc neunavovaly dlouhé přejezdy na vyučování a ze školy. Krajský soud měl rozhodnout v souladu s přáním nezletilé tak, že bude svěřena do péče matky nebo že bude v péči střídavé asymetrické. Soud v konečném důsledku upřednostnil zájmy jednoho z rodičů nad zájmy nezletilé.
13.Ústavní soud v minulosti vymezil jako jednu z podmínek střídavé péče schopnost rodičů vzájemně komunikovat a jako překážku střídavé péče definoval vyšší míru neúcty jednoho z rodičů vůči druhému. Z rozsáhlé komunikace rodičů, kterou předložili soudům otec i matka v průběhu již velmi dlouhého řízení, je zřejmé, že zatímco stěžovatelka se snaží situace řešit věcně, vedlejší účastník toho není schopen. Během roku pobytu v cizině se otec s dcerou nestýkal. Následně byl styk omezen jen na každý druhý víkend. I kdyby bylo na místě přistoupit k péči střídavé, měly být aplikovány závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2364/24 ze dne 5. 2. 2025 k asymetrické střídavé péči. Navíc krajský soud speciálně neupravil styk během letních prázdnin.
14.Konečně stěžovatelka upozorňuje též na skutečnost, že byla meritorním posouzením krajského soudu fakticky připravena o instanci a musí se obracet přímo na Ústavní soud. Vývoj událostí si přitom zasloužil posouzení dvojinstanční.
III.
Posouzení Ústavním soudem
15.Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 16.Ústavní soud předně uvádí, že ve své judikatuře zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá již ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Jde o velmi citlivé vztahy mezi rodiči a dětmi, do nichž by státní orgány měly zasahovat co nejméně a v co nejvyšší možné míře podpořit či zprostředkovat společnou dohodu, vedenou nejlepším zájmem nezletilých dětí. Do rozhodování obecných soudů v těchto věcech Ústavní soud zasáhne toliko v případě porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, či extrémního nesouladu právních závěrů obecných soudů se skutkovými zjištěními, nebo pokud by výklad práva provedený obecnými soudy postrádal ústavní konformitu, resp. byl aktem libovůle. Takové porušení práv však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
17.Rodičovská odpovědnost trvá i poté, co rodiče dítěte spolu nežijí. Dokud dítě nenabude zletilosti, má každý rodič nejen právo, ale také povinnost se s ním osobně stýkat. Tomu odpovídá ústavně zaručené právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (čl. 32 odst. 4 Listiny). Předpokládá se, že se rodiče dohodnou, jak, kdy a na jak dlouho se budou stýkat s dítětem. Dítě má právo, aby udržovalo s oběma rodiči pravidelný osobní kontakt, a rodiče mají právo i odpovědnost za jeho péči a výchovu. 18.Ústavní soud již v minulosti judikoval, že nejlepší zájem dítěte má být předním hlediskem při rozhodování soudů. Při hledání nejlepšího zájmu dítěte je zásadním vodítkem jeho názor (nálezy ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 , N 235/75 SbNU 617, bod 20, či ze dne 9. 10. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1002/19 , N 174/96 SbNU 211, bod 18), samozřejmě za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, aby bylo schopné jej formulovat. Obecně platí, že čím starší dítě je, tím větší má jeho názor váhu - to je případ i nezletilé vedlejší účastnice, která byla ve věku 10 let před krajským soudem k náhledu na uspořádání vztahů slyšena.
19.Ústavní soud však zároveň v minulosti vyslovil, že rozhodnutí soudu nelze založit pouze na přání dítěte a upustit od pečlivého a komplexního posouzení jeho zájmů (například nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 , N 235/78 SbNU 617, bod 20). Věc je vždy třeba posuzovat v celkovém kontextu rodinné situace tak, aby byl prioritním hlediskem zájem dítěte (nález ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19 , N 8/98 SbNU 56, bod 25). Pokud soud nehodlá k jednoznačně formulovanému názoru dětí přihlédnout, musí své závěry patřičně odůvodnit.
20.Krajský soud v napadeném rozsudku zjištěný názor nezletilé popsal, ve věci samé však nerozhodl v souladu s jejím přáním tak, aby z časového hlediska upřednostnil dobu trávenou s matkou. Soud poukázal na srovnatelnou rodičovskou odpovědnost a minulé nastavení střídavé péče, která probíhala po týdnu bez zásadních komplikací. Prospívání nezletilé s ohledem na dojíždění bylo v minulosti zkoumáno (nezletilá byla ve vyučování někdy ospalá, viz zprávy základní školy shrnuté v bodech 15, 56, zmínka nezletilé při účastnické výpovědi v bodě 27 a 28, zpráva opatrovníka v bodě 50 a zhodnocení okresního soudu v bodě 79 rozsudku č. j. 0 P 146/2021-996), ani tehdy však nebylo překážkou střídavé péče a rodičům bylo doporučováno školským zařízením například ukládat nezletilou k dřívějšímu spánku apod. Přání nezletilé se opírá zejména o skutečnost, že v místě bydliště matky má více přátel (i proto v minulosti došlo k úpravě dne předávání z neděle na pondělí). Podle krajského soudu nelze vyloučit navázání nových vazeb i v Y. Ústavní soud odkazuje na posouzení podmínek střídavé péče v napadeném rozsudku (bod 15), které z ústavního hlediska obstojí a nevyžaduje kasační zásah. V každé úpravě péče lze shledat určité rezervy, podstatné je zvážit, jaká je závažnost těchto nedostatků a jak mohou zpochybnit zásadní východisko, podle něhož je rovnoměrná péče rodičů v nejlepším zájmu nezletilého dítěte. Způsob, jakým se soud vypořádal s přáním nezletilé a posoudil její nejlepší zájem, obstojí.
21.Co se týče asymetrické střídavé péče, které se stěžovatelka případně dovolává, Ústavní soud pro úplnost podotýká, že od 1. 1. 2026, kdy nabyl účinnosti zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, již právní úprava opouští označení typů péče, a to včetně pojmu střídavá péče. Krajský soud ale rozhodoval ještě před účinností této změny. Použití tohoto pojmu v napadeném rozsudku je tedy logické. Kritéria použitá pro rozhodování o rozvržení péče o nezletilou ze strany obou rodičů obstojí i v podmínkách nové právní úpravy. K námitce stěžovatelky ohledně nerovnoměrně rozložené péče lze uvést, že žádný z důvodů, které uvádí, není natolik závažný, aby odůvodnily opuštění základního východiska, kterým je rovnoměrná péče. Ústavní soud však zároveň dodává, že chce-li vedlejší účastník skutečně rovnoměrné rozložení péče, musí převzít plně svůj díl péče [tj. nespoléhat bez dalšího na péči matky ve dnech, kdy pečuje on; a pokud péči stěžovatelky potřebuje využít (což je obecně přípustné), musí se se stěžovatelkou na takové pomoci domluvit]. 22.Ústavní soud neshledal důvod, pro který by se krajský soud musel v napadeném rozhodnutí prospíváním nezletilé (a vlivem vedlejšího účastníka na ně) blíže zabývat. Stěžovatelka obecně odkazuje na situaci v minulosti (a svou již v minulosti posuzovanou argumentaci). Žádné konkrétní skutečnosti k aktuálnímu stavu nezletilé a negativnímu vlivu vedlejšího účastníka však neuvádí, a především je ani k ústavní stížnosti nedoložila. Za této situace jsou neprospívání nezletilé či případné psychosomatické potíže otázkou hypotetickou, kterou Ústavnímu soudu v tuto chvíli nepřísluší posuzovat. Pro úplnost lze vedlejšímu účastníkovi doporučit, aby vzal v úvahu, že odloučení v důsledku jeho několikaměsíčního pobytu v zahraničí se na vztahu s nezletilou jistě v určitých ohledech muselo projevit, a je na něm, aby nyní přistupoval k potřebám a emocím nezletilé ohleduplně.
23.Stěžovatelka považuje za významný argument, že byla fakticky připravena o instanci tím, že krajský soud rozhodl ve věci samé. Je zřejmé, že tato situace vznikla v návaznosti na okolnosti na straně vedlejšího účastníka (který záhy po prvním rozhodnutí o péči č. j. 0 P 146/2021-770 oznámil stěžovatelce a nezletilé plánovanou misi v Číně), tak objektivní okolnosti, které účastníci ovlivnit nemohli (faktický pobyt v Číně pouze po dobu jednoho roku). Pokud by krajský soud v napadeném rozhodnutí (i podruhé) toliko zrušil rozsudek okresního soudu pro podstatnou změnu okolností, řešení péče o nezletilé by se tím opět prodloužilo. Taková situace by zjevně nebyla žádoucí. Ústavní soud též poukazuje na skutečnost, že v dané věci soudy rozhodovaly v tzv. nesporném řízení podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve kterém se uplatňuje zásada vyšetřovací a oficiality a odvolací soud má mnohem širší prostor pro doplňování dokazování, zjišťování skutkového stavu, a tudíž i k přihlédnutí ke všem změnám, k nimž došlo od vydání prvostupňového rozhodnutí, nežli by měl v řízení sporném. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tedy z ústavního hlediska obstojí. Ústavní soud též připomíná, že právo na dvojinstančnost řízení v ústavní rovině zakotveno není, s výjimkou některých trestněprávních věcí; srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (usnesení sp. zn. III. ÚS 1652/23 ze dne 12. 12. 2023). 24.Jakkoliv je obecně vhodné speciálně upravit období letních prázdnin, krajský soud výslovně uvedl, proč k úpravě nepřistoupil a ponechal konkrétní "střídání péče" na dohodě rodičů (nejde tedy o otázku zcela opomenutou). Do okamžiku rozhodnutí krajského soudu byli rodiče schopni domluvit se ohledně péče o nezletilou individuálně, a to i v době prázdnin a svátků. Nehodnou-li se rodiče jinak, bude dívka velké prázdniny trávit totožně jako přes školní rok, tj. s každým z rodičů po týdnu. Ústavní soud k tomu poznamenává, že i s ohledem na přání nezletilé trávit volný čas s přáteli v blízkosti základní školy, může častější střídání pobytu po týdnu (oproti např. dvěma týdnům) nezletilé více vyhovovat.
25.Ústavní soud neopomenul, že komunikace mezi rodiči by mohla být podstatně lepší, což plyne z dlouhodobého posuzování soudy (bod 80 rozsudku okresního soudu č. j. 0 P 146/2021-770, či bod 81 téhož rozhodnutí, kde soud okamžik oznámení zahraniční cesty otce hodnotí jako "zásadní selhání v rodičovské roli a odpovědnosti ke svému dítěti"). Ústavní soud proto závěrem podotýká, že situace, kdy jsou soudy tlačeny do role pravidelných rozhodčích v niterných rodinných konfliktech, znamenají pro nezletilé vysoký stupeň zátěže a mohou mít negativní dopad na duševní zdraví dítěte a jeho další vývoj (viz např. závěry 3. rodinněprávního sympozia Justiční akademie, dostupné na https://ja.gov.cz/vzdelavani/rodinne-pravni-sympozia-justicni-akademie). V nejlepším zájmu nezletilé je tedy zejména to, aby oba rodiče konflikty mezi sebou řešili pokud možno dohodou, a zajistili tak co nejmenší dopad na prospívání nezletilé vedlejší účastnice.
26.Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odklad vykonatelnosti, který nyní sdílí osud neúspěšné ústavní stížnosti, Ústavní soud samostatně nerozhodoval, když rozhodl přímo ve věci samé bezodkladně poté, co se seznámil se spisem. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu