Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 4/2026 ze dne 15. 1. 2026, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 9 T 2/2023-10312 ze dne 12. 11. 2025 a opatření místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2025, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí a alternativního návrhu na vydání předběžného opatření, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Podstata věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel byl společně s dalšími osobami obviněn a posléze obžalován z trestného činu. Řízení se vede před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 2/2023. Podstatou této ústavní stížnosti jsou pochybnosti stěžovatele o zákonném obsazení senátu, který v jeho věci u obvodního soudu rozhoduje. Namítá porušení svého práva na zákonného soudce (čl. 38 Listiny). 2.Chronologický vývoj složení rozhodujícího senátu je následující. Členové senátu 9 T původně rozhodujícího o věci byli vyloučeni z rozhodování věci usnesením obvodního soudu, a to kvůli formulaci popisu skutku v soudem schválené dohodě o vině a trestu jednoho ze spoluobviněných, který zahrnul i popis toho, čeho se měli dopustit další obvinění, aniž by bylo jasné, že o jejich vině se bude teprve rozhodovat. Místopředsedkyně obvodního soudu následně přidělila věc předsedkyni senátu 2 T Šárce Šantorové (tvořící senát spolu s přísedícími Karlou Novákovou a Vlastimilem Jiráskem). V tomto složení probíhala hlavní líčení, naposledy dne 10. 12. 2024. Pro dlouhodobou pracovní neschopnost předsedkyně senátu se poté další hlavní líčení odročilo. Po zhruba pěti měsících její nepřítomnosti přistoupila místopředsedkyně obvodního soudu 14. 5. 2025 k vydání opatření, jímž byla věc přidělena jako předsedovi senátu Janu Novotnému. Městský soud však usnesením označil toto přidělení za nezákonné; vzhledem k novele zákona o soudech a soudcích nemohl Jan Novotný dál vykonávat funkci předsedy senátu. (Toto rozhodnutí vydal městský soud ke stížnosti obviněných proti usnesení obvodního soudu, kterým obvodní soud ? až poté, co došlo k přerozdělení věci ? rozhodl o vyloučení Šárky Šantorové a s ní zasedajících přísedících, opět z důvodu popisu skutku v dohodě o vině a trestu týkající se dalšího z obviněných.) Místopředsedkyně soudu s ohledem na právní názor městského soudu dál přidělila věc opatřením ze dne 2. 9. 2025 věc předsedkyni senátu 1 T Ivaně Tiché, u níž podobná překážka zániku funkce předsedkyně senátu nebyla dána, přičemž pracovní neschopnost Šárky Šantorové v danou dobu stále trvala.
3.Nově určená předsedkyně senátu nařídila hlavní líčení a informovala obviněné, včetně stěžovatele, o změně složení senátu. Na to stěžovatel reagoval žádostí o sdělení, jak a proč došlo ke změně senátu, přičemž argumentoval ve smyslu netransparentnosti pravidel obsažených v rozvrhu práce obvodního soudu. Tuto námitku obvodní soud projednal analogicky jako námitku podjatosti (§ 30 a 31 trestního řádu) a shledal ji nedůvodnou. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení městský soud zamítl. Obě posledně uvedená usnesení jsou napadena ústavní stížností. II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel v ústavní stížnosti, s oporou v předchozí judikatuře Ústavního soudu, rozebírá význam práva na zákonného soudce a důležitost rozvrhu práce. Z rozvrhu práce musí podle jeho názoru jasně, transparentně a určitě vyplývat konkrétní pravidla přidělování nápadu jednotlivým senátům a soudcům. To bylo v daném případě podle stěžovatele porušeno. Věc nebyla předsedkyni soudního oddělení 1 T Ivaně Tiché přidělena podle jasně stanovených pravidel. Odkaz na bod III.V odst. 11 rozvrhu práce v obou napadených usneseních v tomto ohledu neobstojí. Rozvrh práce hovoří o přidělení v případě "mimořádné situace", tou však nemohla být dlouhodobá pracovní neschopnost Šárky Šantorové, neboť ta už dál netrvá. Navíc v době, kdy k přerozdělení věci pro pracovní neschopnost došlo, nebyla informace o pracovní neschopnosti soudkyně zveřejněna. Lze ji odhalit až z rozvrhu práce účinného k 1. 9. 2025, kde se objevuje informace o zastavení nápadu senátu 2 T už od 30. 1. 2025. Stěžovatel kritizuje, že lze vyčkávat na vývoj zdravotního stavu soudců, aniž by se pracovní neschopnost promítla bezodkladně do rozvrhu práce, a dále postupovat mimo rozvrhem práce předvídaná pravidla pro zastupování jednotlivých soudců v době jejich nepřítomnosti.
III.
Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti
5.Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro věcné projednání návrhu.
6.Co se týče napadených rozhodnutí obvodního a městského soudu, představuje ústavní stížnost nepřípustný návrh.
7.Ústavní soud se otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nevyloučení soudce (potažmo přísedícího) pro podjatost podrobně zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (57/2023 Sb.). Dospěl přitom k závěru, že "ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)". 8.Ústavní soud zpravidla nezasahuje do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod, ledaže jsou naplněny podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Základní práva a svobody jsou totiž podle čl. 4 Ústavy pod ochranou soudní moci, nikoli pouze Ústavního soudu. Ústavní stížností by měla být napadána typicky konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná a nejsou proti nim přípustné opravné prostředky. 9.Ústavní soud v citovaném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st-58/23 zdůraznil: "Vydáním rozhodnutí ve věci nepodjatosti soudce přitom soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany (...). Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu proto otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti."
10.Jak vyplývá z příloh přiložených k ústavní stížnosti, trestní řízení před obvodním soudem je specifické několikerými změnami v obsazení senátu. Ústavní stížnost však spatřuje porušení práva na zákonného soudce jen v poslední změně složení senátu. Stěžovatel zpochybnil zákonnost obsazení senátu před obvodním soudem, jeho námitka byla projednána podle § 31 trestního řádu a zamítnuta; zamítnuta byla i stěžovatelova následná stížnost k městskému soudu. Stěžovatel bude mít k dispozici další prostředky obrany v rámci probíhajícího trestního řízení, pomocí nichž může nezákonnost obsazení obvodního soudu zpochybnit. Na ústavní stížnost směřující proti těmto soudním rozhodnutím tak dopadají výše uvedené závěry stanoviska pléna. Pro úplnost lze dodat, že stěžovatel se ve své stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 11.V části, v níž stěžovatel napadá opatření místopředsedkyně obvodního soudu, je ústavní stížnost podána opožděně (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu), když opatření místopředsedkyně soudu přijala dne 2. 9. 2025 a stěžovatel podal ústavní stížnost až dne 11. 2. 2026, ačkoli z vlastní ústavní stížnosti plyne, že se o změně obsazení senátu dozvěděl 13. 10. 2025. 13.Co se týče návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí obvodního a městského soudu, potažmo alternativního návrhu na vydání předběžného opatření, jsou tyto návrhy vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti dále bezpředmětné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2026
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka