Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Pavly Martínkové, advokátky, sídlem 1. máje 144, Vimperk, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. krajsky/3_To_364_2023-896 ze dne 15. září 2023 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích č. j. okresni/3_T_74_2021-862 ze dne 30. května 2023, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresního státního zastupitelství v Prachaticích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Napadená rozhodnutí
1.Okresní soud v Prachaticích ("soud prvního stupně") přiznal stěžovatelce coby ustanovené opatrovnici za zastupování dvou nezletilých poškozených sourozenců v trestním řízení odměnu a náhradu hotových výdajů celkem 188 666,57 Kč a ve zbývající části její návrh co do částky 93 314,43 Kč zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích ("stížnostní soud") v neveřejném zasedání ke stížnosti odsouzeného a státní zástupkyně napadené rozhodnutí zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal 80 558,17 Kč; stížnost stěžovatelky zamítl.
II. Skutkové okolnosti případu
2.Stěžovatelka byla ustanovena opatrovnicí nezletilých sourozenců, v řízení, které skončilo rozsudkem soudu prvního stupně č. j. okresni/3_T_74_2021-800 ze dne 19. května 2022, jímž byl jejich otci pro trestné činy proti rodině a dětem [§ 199 odst. 1, 2 písm. d) a § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku] uložen souhrnný trest odnětí svobody na dvacet čtyři měsíce ve věznici s ostrahou; poškozeným byla přiznána náhrada nemajetkové újmy každému po 100 000 Kč. 3.Stěžovatelka uplatnila nárok na přiznání odměny a náhradu hotových výdajů v celkové výši 281 981 Kč. Vycházela přitom z přiznané náhrady a § 7 bod 5. a § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); hodnotu jednoho úkonu určila na částku 5 100 Kč a za každého poškozeného účtovala 21 úkonů a režijních paušálů.
4.Soud prvního stupně vypočetl (podle § 9 odst. 2 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu) odměnu za úkon právní služby ve výši 3 200 Kč (do 31. prosince 2021) a 4 000 Kč (od 1. ledna 2022 - po zrušení § 12a advokátního tarifu), nepřiznal stěžovatelce jeden úkon (na každého poškozeného) a snížil náhradu cestovného za čtyři jízdy (omylem uvedena dvojnásobná souhrnná vzdálenost). V části výroku soud prvního stupně uvedl nesprávnou částku, na ostatních místech již byl správný výsledek výpočtu.
5.Stížnostní soud s odkazem na § 10 odst. 5 advokátního tarifu uvedl, že hodnotu úkonu stěžovatelka určila správně; s ohledem na § 12a advokátního tarifu byla hodnota úkonů do 31. prosince 2021 redukována na 4 080 Kč. Úkony provedené po 1. lednu 2022 však stížnostní soud posoudil jako nesouvisející s adhezním řízením a určil jejich hodnotou podle § 7 bod. 5. a § 9 odst. 1 advokátního tarifu na 1 500 Kč. V odůvodnění usnesení se podrobně zabýval délkou hlavního líčení, a proto stěžovatelce náhradu za některé úkony nepřiznal. Všechny vykonané úkony stížnostní soud s ohledem na jejich obsah posoudil jako společné a úhrnné.
III. Argumentace stěžovatelky a vyjádření účastníků
6.Stěžovatelka nesouhlasí se snížením přiznané odměny a náhrady hotových výdajů, jak o ní rozhodly obecné soudy. V ústavní stížnosti brojí především proti závěru, že šlo o společné úhrnné náklady a že stížnostní soud některé úkony označil jako nesouvisející s adhezním řízením. Podle stěžovatelky měl (stížnostní) soud postupovat podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy přiznat jí odměnu za každého poškozeného samostatně, sníženou o 20 %. Stěžovatelka poukazuje na jiné řízení, v němž rovněž vystupovala jako zmocněnkyně poškozených, a namítá, že je na advokátovi, aby určil, bude-li účtovat více klientům za zastupování při aplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Dále namítá, že žádný právní předpis ani judikatura nestanoví, jaké úkony jsou či nejsou spojeny s adhezním řízením. Odkaz stížnostního soudu na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. krajsky/7_To_32_2022 ze dne 14. června 2022 považuje za nepřípustný, neboť bylo vydáno až po rozhodnutí soudu prvního stupně, jde o retroaktivní rozhodnutí, jímž jí byla upřena příslušející odměna, neboť v důsledku její aktivity byla poškozeným přiznána náhrada nemajetkové újmy. Stěžovatelka je rovněž přesvědčena o správnosti svého vyúčtování "duplicitního" úkonu [§ 11 odst. 1 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu] a odkazuje na nález sp. zn. usoud/Pl.__S_6_2000 ze dne 31. ledna 2001 (N 22/21 SbNU 195; 77/2001 Sb.). 7.Stěžovatelka navrhuje zrušení napadených usnesení, neboť v nich spatřuje extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry a porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 28, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a v § 38 odst. 2 Listina základních práv a svobod; v čl. 4 odst. 2, čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13, čl. 14, čl. 17 a v čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě; v čl. 1 bod 2 a v čl. 4, bod 1 Evropské sociální charty; v čl. 23 odst. 2 a 3 Všeobecné deklarace lidských práv, v čl. 14 bod 1 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech vyhlášeného v Chartě OSN a v čl. 5, čl. 7 písm. a) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. 8.Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníků řízení a spis soudu prvního stupně. Soud prvního stupně i stížnostní soud stručně odkázaly na odůvodnění svých usnesení, jejich vyjádření neosahovala žádné nové okolnosti ani tvrzení, a proto je Ústavní soud stěžovatelce k případné replice nezasílal.
IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9.Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Stěžovatelka (advokátka) je oprávněna podat ústavní stížnost, učinila tak včas a její podání splňuje i další požadavky zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti a ta je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10.Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a § 91 Ústava). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (§ 83 Ústava), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, jsou-li dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu nastává jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či libovůle. Samotné tvrzení "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí není v řízení o ústavní stížnosti rozhodné. 11.Adhezní řízení, byť je součástí trestního řízení, je specifické a odlišné. Jeho předmětem je náhrada újmy, tedy soukromoprávního nároku poškozeného. Náhrada nákladů adhezního řízení je obecně upravena v § 154 TŘ, podle něhož nejsou předmětem náhrady všechny náklady, které poškozenému vznikly v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, ale jen náklady vynaložené účelně. V projednávané věci jde očividně o výklad jednotlivých ustanovení advokátního tarifu, tj. jednoduchého (zde podzákonného) práva. Takový výklad Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, a proto je v řízeních týkajících se nákladů řízení (v adhezním řízení) maximálně zdrženlivý; zasáhne teprve v případě skutečně zásadního porušení ústavně zaručených práv či extrémního vykročení z pravidel upravujících řízení. 12.Obecné soudy mohou přiznat náhradu toliko náklady účelně vynaložené. Ve vztahu k účelnosti se podle § 154 odst. 1 TŘ hodnotí potřebnost jednotlivých úkonů právní služby k dosažení očekávaného výsledku, přiměřenost výše sazby za úkon i celkové výše nákladů vůči celkové částce přiznané poškozenému na náhradě újmy, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu a jejich případný dopad na odsouzeného. K posouzení toho zákon obecným soudům poskytuje dostatečný prostor, s nímž sice souvisí i možná nejednotnost v rozhodování, současně však vyžaduje, aby rozhodnutí byla řádně odůvodněna způsobem, který odpovídá zákonu i učiněným skutkovým zjištěním [viz například nálezy sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. března 2012 (N 68/64 SbNU 767) či sp. zn. III. ÚS 1255/18 ze dne 3. listopadu 2020 (N 203/103 SbNU 39)]. 13.V projednávané věci obecné soudy vysvětlily své hodnocení "duplicitního" úkonu (č. l. 552, 573), proč nemohou obsahově shodné písemnosti, jimiž se zabýval v hlavní líčení i soud prvního stupně, posoudit jako dva samostatné úkony. Stejně tak již soud prvního stupně uvedl, proč neuznal vyúčtované cestovné v plné výši (8 x 25 [km] = 200 km nikoli 400 km). Stížnostní soud dále snížil počet úkonů za účast stěžovatelky u hlavního líčení dne 14. září 2021 a 21. prosince 2021 - s tím, že v obou případech bylo hlavní líčení přerušeno; nadto v prvním případě stěžovatelka hlavní líčení opustila předčasně (bod 21 usnesení). Dále se stížnostní soud zabýval náhradou za promeškaný čas a cestovné, kterou soud prvního stupně, ač dospěl ke správnému výsledku, vypočetl nesprávně. Především však stížnostní soud s ohledem na způsob výkonu zmocnění stěžovatelkou označil její úkony vykonávané současně ve vztahu k oběma poškozeným jako společné úhrnné, tedy odměňované jen jednou a bez snížení podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu; přitom se zabýval účelností provedených úkonů z hlediska vymožení náhrady nemajetkové újmy.
14.Námitky stěžovatelky k hodnocení úkonů jako "adhezních" a "neadhezních" vyjadřují pouze jiné vnímání jejich účelnosti, než jak je vykládá stížnostní soud; jde však právě o úvahu, která, jak je uvedeno již výše, obecným soudům náleží [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 632/24 ze dne 4. června 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)]. Ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že k dotazu předsedy senátu se obžalovaný k návrhu (stěžovatelky) na náhradu nemajetkové újmy vyjádřil již na počátku hlavního líčení dne 14. září 2021 (č. l. 590 verte). Jak se dále podává z audiozáznamu hlavního líčení ze dne 19. května 2022, státní zástupkyně v rámci své závěrečné řeči, mimo jiné poukázala na obžalovaným prokázanou ochotu nahradit poškozeným nemajetkovou újmu, a proto navrhla, aby o ní soud rozhodl (čas záznamu 21:20-21:30). Stěžovatelka se ve své závěrečné řeči krátce k návrhu státní zástupkyně jako celku připojila (22:45-22:50), podstatnou část své závěrečné řeči však věnovala možnému procesnímu pochybení soudu prvního stupně.
15.K námitkám týkajícím se výpočtu odměny stěžovatelky Ústavní soud uvádí, že povinnost uhradit nepřiměřeně vysoké náklady odporuje požadavku účelnosti (§ 154 odst. 1 TŘ). Tím, komu je uložena, je odsouzený pachatel trestného činu, jehož postih je takovým postupem obecných soudů ještě nepřiměřeně umocněn. Jinými slovy, je třeba vážit i to, nepřesahuje-li odměna rozumnou míru účelnosti [například nález sp. zn. III. ÚS 1033/21 ze dne 16. listopadu 2021 (N 199/109 SbNU 153)]. Stížnostní soud proto moderoval odměnu stěžovatelky do podoby odpovídající skutečně vynaloženému úsilí; nepřehlédl ani vzájemnou vyváženost odměn zmocněnců a obhájců, kteří poskytují právní služby svým klientům v téže trestní věci (podle usnesení č. j. okresni/3_T_74_2021-832 ze dne 18. července 2023, činila v posuzované věci odměna obhájce za zastupování odsouzeného 2 300 Kč za jeden úkon právní služby). 16.Ústavní soud nespatřuje v napadených závěrech stěžovatelkou tvrzený zásah do jejích základních práv. Obecné soudy se zabývaly rozsahem a účelností úkonů vykonaných stěžovatelkou v trestním řízení, své závěry vysvětlily, srozumitelně a v dostatečném rozsahu odůvodnily. Není-li odůvodnění zjevně nelogické, nespravedlivé či jinak excesivní, nevidí Ústavní soud žádný důvod vyslovené závěry zpochybňovat z hlediska ochrany ústavnosti. Z napadených rozhodnutí i ze spisu soudu prvního stupně je patrné, že obecné soudy se posouzením aktivity stěžovatelky a účelností vynaložených nákladů v projednávané věci dostatečně zabývaly. Stěžovatelka v ústavní stížnosti prezentuje svoji nespokojenost s výší přiznané odměny, což lze považovat jen za polemiku, která však není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnost.
17.Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2025
Jan Wintr v. r.
předseda senátu