Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele HABEAS CORPUS, spolek, se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, zastoupené Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem, se sídlem Rumunská 21/29, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. prosince 2025, č. j. Nao 168/2025-108, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu s tím, že jím došlo k porušení jeho základních práv a svobod. 2.Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
3.Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle § 4 Ústava České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku. 4.Z ústavní stížnosti vyplývá, že napadeným usnesením Nejvyšší správní soud rozhodl, že vyjmenovaní soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 15 A 138/2025 (řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství). Jak Ústavní soud vyložil ve stanovisku pléna ze dne 07.02.2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (57/2023 Sb.), je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná také ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci. Tento závěr stanoviska se vztahuje i na usnesení Nejvyššího správního soudu o nevyloučení soudce. I jejich rozhodování o vyloučení soudců se totiž stanovisko pléna výslovně věnovalo (citované stanovisko, bod 18; shodně usnesení ze dne 20.03.2024, sp. zn. usoud/IV.__S_509_24 , bod 11, nebo usnesení ze dne 23.10.2024, sp. zn. usoud/Pl.__S_28_24 ). 5.Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výše uvedené nemohl pak Ústavní soud ani přerušit řízení o ústavní stížnosti a předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie, neboť její zodpovězení by nemohlo mít žádný vliv na (ne)splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 2026
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka