Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
11 Tcu 38/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 18.03.2026
Spisová značka : 11 Tcu 38/2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . 11 Tcu 38/2026-23 USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18.03.2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. U. , rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 20.03.2023, sp. zn. 506 Hv 42/2020h, který nabyl právní moci dne 24.03.2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í :
1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 20.03.2023, sp. zn. 506 Hv 42/2020h, který nabyl právní moci dne 24.03.2023, byl V. U. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak (pod bodem A.) trestným činem závažné profesionálně prováděné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 129 odst. 1 bod 1 a odst. 2 bod 1, § 130 odst. 1 a 2 rakouského trestního zákoníku (StGB) a dále (pod bodem B.) trestným činem zatajení listiny podle § 229 rakouského trestního zákoníku (StGB) a trestným činem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 3 podle § 229 rakouského trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnět í svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Korneuburgu se V. U. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
A. za účelem pravidelného výdělku a s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, odcizil níže uvedeným osobám cizí movité věci v hodnotě přesahující 5.000 EUR, a to
I. ve dnech 4. a 05.04.2019 v XY ve vědomé a úmyslné spolupráci s alespoň jedním dosud neznámým spolupachatelem
a) J. a R. P. odcizil osobní automobil tov. zn. Mercedes v hodnotě 24.000 EUR a různé další věci v celkové hodnotě přibližně 2.890 EUR, a to tak, že se vloupal do jejich domu;
b) J. B. odcizil moped zn. Rieju RS 2 v hodnotě 500 EUR;
II. ve dnech 22. až 23.02.2017 v XY odcizil oprávněným osobám společnosti ADEG Rein vysavač na mokré vysávání a vysokotlaký čistič v celkové hodnotě 420 EUR, a to vloupáním do jejích obchodních prostor;
B. v rámci trestných činů uvedených v bodě A. I. ve smyslu § 229, 241e odst. 3 rakouského trestního zákoníku ( StGB) zatajil různé doklady a bezhotovostní platební prostředky, mimo jiné bankovní karty a elektronické karty, R . P. a F. G.
3. Dne 02.03.2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 20.03.2023, sp. zn. 506 Hv 42/2020h, který nabyl právní moci dne 24.03.2023, ve vztahu k osobě V. U. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 01.07.2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České re publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 01.07.2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že V. U. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 31.03.2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně jednak pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm . b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [bod A. I. a), b) rozsudku rakouského soudu] a jednak samostatného přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku [bod A. II. rozsudku rakouského soudu]. Ze skutkových zjištění Zemského soudu v Korneuburgu totiž jasně plyne, že si odsouzený – v případě jednání popsaného p o bodem A. I. celkem dvěma dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku – dílem sám a dílem společným jednáním s další osobou, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním (tzn. vniknutím do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly) a způsobil tím na cizím majetku v případě jednání popsaného pod bodem A. I. a), b) větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000,- Kč] a v případě jednání popsaného pod bodem A. II. škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Navíc v případě jednání popsaného pod bodem A. I. a), b) sobě nebo jiné osobě bez souhlasu oprávněného uživatele opatřil platební prostředek umožňující výběr hotovosti, který náleží jinému. N aproti tomu ve vztahu k jednání popsanému pod bodem B. dotčeného rozsudku je ze skutkových zjištění rakouského soudu zřejmé, že toto jednání tvoří nedílnou součást jednání popsaného pod bodem A. I., pročež z hlediska jejich hmotněprávního posouzení podle české právní úpravy vzájemně tvoří jeden skutek a je tedy namístě je posoudit jako jeden čin naplňující zákonné znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil více dílčích útoků v rámci velmi krátkého období cca dvou dnů, svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů, přičemž jím fakticky způsobená škoda významně (cca sedminásobně) přesáhla minimální hranici větší škod y ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2007 až 2024 byl na území České republiky celkem sedmnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to mimo jiné i pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl v roce 2017 odsouzen za další trestnou činnost, byť nikoli majetkového charakteru, též na území Slovenské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechn y zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. U. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18.03.2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu