Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
11 Tcu 41/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 18.03.2026
Spisová značka : 11 Tcu 41/2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . 11 Tcu 41/2026-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18.03.2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: I. Podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. K. , rozsudkem Okresního soudu v Zossenu , Spolková republika Německo, ze dne 24.06.2022, sp. zn. 132 Ls 482 Js 5282/22 (2), který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 17.11.2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky . II. Podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. Š. , rozsudkem Okresního soudu v Zossenu , Spolková republika Německo, ze dne 24.06.2022, sp. zn. 132 Ls 482 Js 5282/22 (2), který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 29.11.2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Postupimi, Spolková republika Německo, ze dne 22.09.2022, sp. zn. 27 Ns 109/22, hledí jako na odsouzení soudem České republiky . Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Zossenu , Spolková republika Německo, ze dne 24.06.2022, sp. zn. 132 Ls 482 Js 5282/22 (2), byli V. K. a R. Š. uznáni vinnými společně spáchaným pokusem o trestný čin krádeže vloupáním do obytného domu podle § 242 odst. 1, § 244 odst. 1 č. 3, odst. 2, odst. 4, § 22, § 23, § 49 německého trestního zákoníku (StGB). Za toto jednání byli odsouzeni V. K. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a R . Š. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Citovaný rozsudek německého soudu přitom nabyl právní moci ve vztahu k osobě V . K. dne 17.11.2022 a ve vztahu k osobě R . Š. dne 29.11.2022, a to ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Postupimi, Spolková republika Německo, ze dne 22.09.2022, sp. zn. 27 Ns 109/22 , jímž bylo odvolání tohoto odsouzeného podané proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto jako nedůvodné.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Zossenu se V. K. a R. Š. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustili v podstatě tím, že
pozdě večer dne 07.02.2022 odjeli z České republiky modrým osobním automobilem tov. zn. Škoda Fabia s českou poznávací značkou a překročili německou státní hranici v oblasti Drážďan, přičemž u sebe měli pouze české koruny, neměli eura ani bankovní karty, které by jim umožnily bezhotovostní platbu. Odsouzení zvolili trasu do Berlína přes XY , načež krátce před XY zjistili, že mají tak málo paliva, že nemohou dojet do Berlína. Z tohoto důvodu opustili jižní berlínský okruh a jeli do XY natankovat. Na čerpací stanici nechtěli přijmout české koruny jako platbu ani je směnit za eura a proto odsouzení jeli dál a v XY se ztratili. Jelikož neměli peníze, ale chtěli natankovat a odsouzený K . chtěl navíc koupit i drogy, přišel tento odsouzený s nápadem, že seženou peníze vloupáním do některého z okolních domů. Tou dobou bylo asi 01:30 hod. Ačkoli odsouzený Š . zpočátku s vloupáním nesouhlasil, nechal se odsouzeným K . přesvědčit, načež společně procházeli XY , aby našli vhodný objekt. Asi 15 minut před pozdějším pokusem o vloupání odsouzení procházeli ulicí XY a rozhlíželi se. Při tom je zachytila kamera sousedního domu. O něco později, dne 08.02.2022 kolem 02:00 hod., přišli společně k domu XY v XY, který si vybrali pro vloupání. Odsouzený Š. si nasadil zahradní rukavice a zůstal stát na ulici přímo před vchodem. Zatímco odsouzený K . se vydal ke vchodovým dveřím, odsouzený Š . zůstal stát na chodníku a sledoval okolí. Podle společného plánu měl V . K. otevřít dveře a následně chtěli odsouzení v domě hledat přinejmenším peníze, přičemž nečekali, že bude v domě alarm. V . K. otevřel dveře kartou podobnou kreditní kartě, kterou odsunul západku, dveře se otevřely, načež se okamžitě po otevření dveří spustil alarm. Odsouzení si byli jisti, že budou odhaleni a nebudou tedy moci svůj plán uskutečnit, a proto se rozprchli do různých směrů. V domě XY, který trvale obývá rodina J. , probudil alarm, který spustil sirénu uvnitř i venku, syna majitele, který vzbudil svého otce, svědka K . J. Ten zpočátku nic nezjistil, protože vstupní dveře domu se opět zavřely. Teprve po kontrole alarmových hlášení a prohlédnutí aktuálního záznamu kamery z oblasti vstupních dveří se potvrdilo, že se nejednalo o falešný poplach, ale o pokus o vloupání. Zavolal proto policii, která přijela, prohledala okolí, zhlédla záznam z kamery a zaznamenala skutkové okolnosti. Kolem 03:15 hod. policie právě ukončovala svůj zásah, když oba odsouzení projeli kolem domu ve svém vozidle tov. zn. Škoda a vjeli do slepé uličky. Odsouzení chtěli zkontrolovat, zda spuštění alarmu vyvolalo nějaké aktivity, protože v opačném případě chtěli do domu přece jen vniknout, aby ho vykradli. Spolujezdec, odsouzený K . , se při projíždění kolem policie pokusil zakrýt si obličej. Policisté při návratu vozidlo zkontrolovali, protože jim připadalo podezřelé. V . K. opustil vozidlo, zatímco R. Š. byl zkontrolován. Protože měl na sobě stejné nápadné oblečení jako jedna z osob na záznamech bezpečnostní kamery, byl zadržen jako podezřelý. Posléze se odsouzený K . dne 09.02.2022 ve 21:25 hod. dostavil na policii v XY , kde uvedl, že je hledán na základě zatýkacího rozkazu, že má u sebe pouze koruny a že se před dvěma dny pohádal se svým kamarádem, a sám se nedokáže vrátit do České republiky. Na to byl zatčen na základě příkazu k dodání do vazby vydaného Státním zastupitelstvím v Norimberku na základě rozsudku Okresního soudu v Norimberku. Ještě na policejní stanici v XY si však policisté všimli velké podobnosti V. K. s druhým pachatelem vloupání do bytu, takže bylo zahájeno řízení i proti němu. Ve vozidle, které oba odsouzení používali, byly nalezeny předměty, které policie považovala za nástroje k vloupání, konkrétně páčidlo, štípací kleště, plastová karta (vhodná k otevírání dveří) a šroubovák.
3. Dne 05.03.2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované pravomocné odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Zossenu , Spolková republika Německo, ze dne 24.06.2022, sp. zn. 132 Ls 482 Js 5282/22 (2), ve vztahu k osobám V. K. a R. Š. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 01.07.2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 01.07.2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že V. K. i R. Š. jsou občané České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 14.01.2023 v případě V . K. , resp. dne 30.08.2023 v případě R . Š. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) [v případě R . Š. též podle písm. f)] tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že se odsouzení pokusili si společným jednáním přisvojit cizí věci tím, že se jich zmocní, daný čin dílem spáchali vloupáním (tzn. vniknutím do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly), přičemž současně po překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí, neoprávněně vnikli do obydlí jiného. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku německého soudu je v případě R . Š. navíc dána rovněž jeho trestní minulostí, neboť se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty [z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku] poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27.04.2020, sp. zn. okresni/1_T_42_2019, který nabyl právní moci dne 26.06.2020, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců, z jehož výkonu byl dne 15.04.2021 podmíněně propuštěn za současného stanovení zkušební doby v trvání tří let. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona. 8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti obou odsouzených je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že svým jednáním naplnili zákonné znaky skutkové podstaty hned dvou úmyslných trestných činů. Přehlédnout přitom nelze ani jejich bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2005 až 2026 byli na území České republiky V. K. celkem čtrnáctkrát a R . Š. celkem jednadvacetkrát trestně stíháni a odsouzeni, a to ve větší míře i pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na ně třeba zčásti hledět tak, jako by nebyli odsouzeni. Současně byli V . K. v letech 2017 až 2019 celkem ve čtyřech případech a R . Š. v roce 2018 v jednom případě odsouzeni za další trestnou činnost majetkového charakteru též na území Rakouské republiky, Spolkové republiky Německo či Dánského království, z čehož tak plynou jejich zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobám odsouzených nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že oběma odsouzeným byla za jednání, jímž byli pravomocně uznáni vinnými shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Zossenu , uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody v případě V . K. ve výměře dvou let a v případě R. Š. ve výměře jednoho roku a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V . K. i R. Š. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám obou výše jmenovaných odsouzených zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18.03.2026
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu