Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 09.06.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Exekuce
Notářský zápis
Dotčené předpisy: § 43 předpisu č. 120/2001 Sb.
Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 23.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného F. V. , zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, T. G. Masaryka č. 153, proti povinnému M. C. , zastoupenému JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184, pro 22 880 000 Kč s příslušenstvím, pro 10 720 741,20 Kč s příslušenstvím a pro 56 875 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 836/2024, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. února 2026, č. j. krajsky/17_Co_48_2026-108, takto: Dovolání oprávněného se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále též jen „soud prvního stupně“) pověřil dne 11. července 2024 soudního exekutora JUDr. Erika Smolu, Exekutorský úřad Strakonice (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce na majetek povinného k uspokojení peněžitých pohledávek oprávněného ve výši 22 880 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v pověření na základě notářského zápisu sepsaného notářem Mgr. Karlem Uhlířem dne 26. července 2022, č. j. NZ 456/2022 (č. j. 9 EXE 836/2024-68), ve výši 10 720 741,20 Kč s příslušenstvím specifikovaným v pověření na základě notářského zápisu sepsaného notářem Mgr. Karlem Uhlířem dne 30. června 2022, č. j. NZ 421/2022 (č. j. 9 EXE 835/2024-86), a ve výši 56 875 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v pověření na základě notářského zápisu sepsaného notářem Mgr. Karlem Uhlířem dne 29. září 2022, č. j. NZ 604/2022 (č. j. 9 EXE 837/2024-145), jakož i nákladů oprávněného a nákladů soudního exekutora. Soudní exekutor následně spojil všechny tyto exekuce ke společnému řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. prosince 2025, č. j. 9 EXE 836/2024-90, zastavil exekuci vedenou na základě jím vydaného pověření ze dne 11. července 2024, č. j. 9 EXE 836/2024-68 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok II). V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že povinný jako jeden ze solidárních ručitelů se v exekučním titulu zavázal splnit dluh za dlužníka (v případě, že svou povinnost nesplní) do celkové výše 25 168 000 Kč ve lhůtě 5 pracovních dní ode dne doručení písemné výzvy solidárního věřitele jako osoby oprávněné s tím, že potvrzení o doručení písemné výzvy solidárního věřitele kterémukoliv ze solidárních ručitelů je třeba osvědčit veřejnou listinou, ze které bude mj. vyplývat, který den došlo k doručení písemné výzvy a jakým dnem se pro solidární ručitele stává splatným celkový dluh. Vykonatelnost exekučního titulu ve vztahu k povinnému tak byla vázána na splnění podmínky. Tuto skutečnost je oprávněný povinen prokázat podle § 43 odst. 2 ExŘ, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „e. ř.“), kvalifikovaným způsobem, v opačném případě soud exekuci zastaví (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2016, sp. zn. nsoud/20_Cdo_4761_2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2017, sp. zn. nsoud/20_Cdo_2968_2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. nsoud/31_Cdo_2184_2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Oprávněný v projednávané věci výše popsané povinnosti nedostál. Soudu sice předložil notářský zápis, nicméně notář v něm osvědčil toliko existenci a obsah listin (důkazů, které mohou skutečnost prokázat), nikoliv skutečnost samotnou (doručení písemné výzvy povinnému). Jelikož ani originály listin (výzva k úhradě dlužných částek ze dne 28. března 2024 adresovaná ručitelům včetně povinného, podací stvrzenka České pošty, s. p. s podacím číslem RR883759399CZ, detailní informace ke sledování zásilky RR883759399CZ ze dne 2. dubna 2024) rozhodnou skutečnost neprokazují kvalifikovaným způsobem podle § 43 odst. 2 e. ř., nemůže tak činit důkaz prokazující „pouze“ jejich existenci a obsah. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. února 2026, č. j. krajsky/17_Co_48_2026-108, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I) a ve výroku II změnil tak, že se o nákladech řízení mezi účastníky nerozhoduje (výrok II). Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že formální vykonatelnost exekučního titulu ve vztahu k povinnému je podmíněna písemnou výzvou věřitele ke splnění ručitelského závazku, jejíž doručení povinnému je třeba odpovídajícím způsobem ve smyslu § 43 e. ř. prokázat. K tomu doplnil, že uvedený postup nelze nahradit provedením dokazování a splnění předpokladu vykonatelnosti exekučního titulu se posuzuje již ke dni doručení exekučního návrhu soudnímu exekutorovi nebo exekučnímu soudu. Soudu prvního stupně pak přisvědčil rovněž v tom, že oprávněným předložený (na výzvu soudu) notářský zápis, jenž byl vyhotoven až po zahájení exekučního řízení, neprokazuje doručení výzvy povinnému (z notářského zápisu se nepodává, že by notář byl přítomen vkládání výzvy do obálky, odnesení na poštu a odevzdání k přepravě), nýbrž pouze potvrzuje existenci listin. Samotným listinám však nelze přičítat vyšší důkazní hodnotu jen proto, že notář potvrdil jejich existenci. Samy o sobě nadto ani nemohou prokázat, že povinnému byla výzva odeslána, natož doručena. Obálka se zásilkou, resp. dodejka, nebyla oprávněným v řízení předložena, nelze proto dovodit, co bylo pod příslušným podacím číslem vůbec odesláno. Námitku oprávněného, že mu soud prvního stupně ve výzvě nenaznačil, jakou cestou měl splnění podmínky prokázat, nepovažoval za relevantní, jelikož soud nemůže poučovat účastníky, jakým konkrétním způsobem mají splnit své procesní povinnosti, pouze je má upozornit na případný nedostatek a obecně jim naznačit, jak jej mají odstranit. Nad rámec uvedeného odkázal na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, ze které vyplývá, že v případě nedostatku součinnosti či ochoty povinného písemně potvrdit splnění podmínky listinou vyhovující požadavkům § 43 odst. 2 e. ř. se oprávněný může domáhat v nalézacím řízení určení, že podmínka byla splněna. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Uvedl, že napadené usnesení spočívá na vyřešení otázek, „ zda lze za splnění požadavku podle § 43 odst. 2 e. ř. považovat situaci, kdy oprávněný prokáže splnění podmínky vykonatelnosti notářského zápisu o doručení výzvy k plnění prostřednictvím notářského zápisu sepsaného podle § 79 zák. č. 358/1992 Sb., který osvědčuje odeslání zásilky, její identifikaci a okamžik jejího doručení do dispoziční sféry povinného “, a „ zda je v takovém případě přípustné exekuci zastavit pro neunesení důkazního břemene, aniž by soudy přesvědčivě vyložily, jaký jiný kvalifikovaný důkaz měl oprávněný k prokázání splnění této podmínky předložit “, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Namítl, že závěry exekučních soudů jsou přepjatě formalistické a odklání se od samotného smyslu exekučního řízení, jímž je vynucení splnění povinnosti povinným. Oprávněný v exekučním řízení dostatečně (a souladně s § 43 odst. 2 e. ř.) prokázal splnění podmínky vykonatelnosti exekučního titulu ve vztahu k povinnému předložením notářského zápisu sepsaného podle § 79 zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „notářský řád“), jenž má povahu veřejné listiny a jímž notář úředně osvědčil skutečnosti týkající se doručení výzvy k plnění povinnému. Odvolací soud však význam této listiny fakticky popřel a postavil ji na roveň listinám soukromým, případně ji zcela pominul při hodnocení splnění podmínky vykonatelnosti. Pokud exekuční soudy po oprávněném požadují další důkazní prostředky, vykládají § 43 e. ř. nepřípustně extensivně, neboť toto ustanovení výslovně obsahuje právě listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem či notářem, kterou oprávněný doložil. Oprávněnému přitom nelze přičítat k tíži, že ručitelé nedisponují zpřístupněnou datovou schránkou, a proto bylo nezbytné doručit výzvu k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Výklad předestřený odvolacím soudem vede ve svém důsledku k neudržitelnému stavu, kdy by nebylo možné spolehlivě prokázat doručení písemností zaslaných v listinné podobě, jelikož by vždy zůstával prostor pro spekulativní námitku o nesouladu mezi tvrzeným a skutečným obsahem zásilky. Oprávněný dále podotkl, že nelze odhlédnout od skutečnosti, že v této věci byla výzva k plnění nejprve adresována a doručena do datové schránky primárního dlužníka, jehož jednatelem je právě povinný, proto měl povinný objektivní možnost se s obsahem výzvy seznámit, a nelze tak pochybovat o jeho vědomosti o uplatněném nároku a splnění podmínky vykonatelnosti. V neposlední řadě pak oprávněný dodal, že důvodně vycházel z přesvědčení, že podmínka vykonatelnosti byla splněna a předložené podklady, jež byly součástí exekučního návrhu, postačují k prokázání této skutečnosti, jelikož exekučním soudem nebyl vyzván k odstranění vad exekučního návrhu, naopak bylo vydáno pověření k provedení exekuce. Za této procesní situace závěr, že zastavení exekuce má jít k tíži oprávněného, neobstojí. S ohledem na shora uvedené proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení či uložil soudu prvního stupně, aby dál pokračoval v exekučním řízení. Povinný s podaným dovoláním nesouhlasil. Uvedl, že je třeba jej odmítnout, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, navíc oprávněný ve skutečnosti svými námitkami brojí proti skutkovým a důkazním závěrům exekučních soudů, nikoliv proti právnímu posouzení věci.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zák. č. 286/2021 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis se svoleném k přímé vykonatelnosti sepsaný podle § 71b zák. č. 358/1992 Sb.. Podle tohoto ustanovení notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno (§ 71b odst. 3). Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu) soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda právo není prekludováno (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. dubna 1999, sp. zn. nsoud/21_Cdo_2020_98, uveřejněné pod číslem 4/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Je-li splnění povinnosti uložené exekučním titulem vázáno na splnění podmínky (odkládací), nelze bez jejího splnění postupovat podle ustanovení § 44 e. ř., neboť exekuční titul se nestal vykonatelným. Podle § 43 odst. 1 e. ř. jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.
Zákon nevylučuje, aby v exekučním titulu byla povinnost povinného plnit oprávněnému vázána na splnění tam uvedené podmínky (srov. § 548 OZ). Z podmínek, na něž lze vázat splnění povinnosti, přichází v úvahu jako předpoklad vykonatelnosti podmínka odkládací (na jejím splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky exekučního titulu). Protože při pověření a nařízení exekuce soud rozhoduje zpravidla bez slyšení povinného a bez jednání (srov. § 253 OSŘ) na základě vlastních zjištění, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků exekučního titulu vázán, splněna či nikoli. Splnění podmínky proto musí oprávněný doložit (prokázat) již při podání návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu), a to způsobem v zákoně uvedeným (§ 43 odst. 2 e. ř.). Není-li splnění podmínky doloženo (prokázáno), a to ani přes poučení soudem (§ 254 odst. 3 OSŘ), nelze exekuci nařídit a takový návrh musí být zamítnut. Ustálená judikatura též dovodila, že byla-li exekuce přesto nařízena, soud ji - a to i bez návrhu (§ 269 odst. 1 OSŘ) - podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ zastaví. Týž závěr zastává i odborná literatura (srov. JUDr. Kůrka, V., JUDr. Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, Praha 2004, str. 389). Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění podmínky, případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, nečiní oprávněného bezbranným; prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněného žaloba o určení podle ustanovení § 80 OSŘ, že se podmínka splnila (k tomu srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2003, sp. zn. krajsky/17_Co_411_2003, uveřejněné pod číslem 38/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K prokázání splnění podmínky však nestačí prohlášení samotného oprávněného, byť je osvědčeno notářským zápisem podle ustanovení § 80 zák. č. 358/1992 Sb.. S dovolatelem nelze souhlasit, že by jím předestřené otázky nebyly dosud řešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu. Naopak exekuční soudy se jimi zabývaly zcela v souladu s výše popsanými závěry, na nichž dovolací soud nemá důvod cokoli měnit.
Pokud oprávněný nesouhlasí s tím, jak exekuční soudy hodnotily předložený notářský zápis, pomíjí, že tím ve skutečnosti rozporuje skutkové závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně a hodnocení provedeného dokazování. Tímto způsobem však nelze bez dalšího založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. nsoud/29_Cdo_2125_2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. nsoud/29_Cdo_4097_2014). Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v § 132 OSŘ, úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2015, sp. zn. nsoud/25_Cdo_4250_2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 04.05.2016, sp. zn. nsoud/21_Cdo_664_2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 02.02.2015, sp. zn. nsoud/25_Cdo_4293_2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.07.2017, sp. zn. nsoud/23_Cdo_2948_2017). Dovolací soud nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy odvolacího soudu. Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle, odvolací soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle § 243c odst. 1 OSŘ jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 09.06.2026
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu