Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 26.05.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 OSŘ ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 22.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. E. , b) J. E. , obou zastoupených Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Smaltovny 32/1115, proti žalovaným 1) P. B. , 2) L. B. , oběma zastoupeným JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. okresni/7_C_145_2024, o dovolání žalobců pr oti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20.10.2025, č. j. krajsky/18_Co_197_2025–120, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce a) je povinen zaplatit každému ze žalovaných na nákladech dovolacího řízení 4 794 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Krmenčíka.
III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit každému ze žalovaných na nákladech dovolacího řízení 1 598 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Krmenčíka.
Odůvodnění :
1. Okresní soud v Pardubicích ( dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 03.04.2025, č. j. okresni/7_C_145_2024-87, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou podílovými a zčásti bezpodílovými spoluvlastníky v poměru v rozsudku uvedeném, a to pozemku parc. č. XY o výměře 313 m 2 v katastrálním území a obci XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2764-1029/2023 zpracovaným společností Geodézie PCE, s.r.o., který je součástí rozsudku, (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20.10.2025, č. j. krajsky/18_Co_197_2025–120, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 OSŘ, občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 OSŘ Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které částečně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a částečně byly řešeny dovolacím soudem jiným způsobem“. 4. Namítají, že v otázce naléhavého právního zájmu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť otázka naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nebyla dostatečně posouzena. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jde o obcházení restitučního zákonodárství, neboť žalobci opakovaně uváděli, že jde o otázku interpretace dohody o vydání pozemků, ve které je třeba zohlednit chybovost ve stanovení hranic pozemků. Za nesprávný, v rozporu s „právními předpisy a judikaturou“ považují také názor odvolacího soudu, že spornou část pozemku vydržet nelze. Skutkové závěry neodpovídají podle názoru dovolatelů provedenému dokazování, s provedeným dokazováním jsou v extrémním rozporu.
5. Odvolacímu soudu rovněž vytýkají, že nenapravil vadný postup soudu prvního stupně, neboť v odůvodnění napadeného rozsudku potvrdil správnost usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby, přestože žalobci ještě před koncentrací řízení doložili, že došlo k naplnění hrozeb ze strany žalovaných, a to vystavěním plotu, který brání v přístupu na sporný pozemek a k jejich skladovacím halám ze severní strany.
6. Uvádějí, že jsou si vědomi nemožnosti napravit nesprávné vydání pozemků v restituci uplatněním nového restitučního nároku, soudy se měly zabývat tím, co konkrétně bylo vydáno a v jakých hranicích. Žalobci, resp. jejich právní předchůdci, měli za to, že pozemky byly vydány v podobě, v níž byly původně zabaveny, neboť ani z dohody o jejich vydání není zřejmé, že by tomu mělo být jinak. Geometrický plán, který je součástí této dohody, vycházel z map, které vykazovaly značné nepřesnosti (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/22_Cdo_837_1998, nsoud/22_Cdo_2338_2014 a nsoud/22_Cdo_1675_2006), pravdivé není ani tvrzení soudů, že v dohodě byly uvedeny výměry (výměra byla uvedena jen u menšiny pozemků). K interpretaci skutečného obsahu dohody o vydání a určení hranic je podle jejich názoru třeba přistupovat s ohledem na nedostatky v tehdejším mapování šířeji v historickém kontextu. 7. K otázce vydržení dovolatelé uvádějí, že odkaz odvolacího soudu na usnesení Ústavního soudu sp. zn. usoud/I.__S_1855_17 není přiléhavý, neboť Ústavní soud se v tomto usnesení otázkou vydržení nezabýval. Závěr o nemožnosti vydržet pozemky, které prošly restitucemi, považují za nesprávný, mají za to, že byla splněna podmínka dobré víry i nepřetržité držby, a to pro vydržení před 31.12.2013 i pro mimořádné vydržení. O tom, že fakticky byly vydány pozemky jiné, se nedozvěděli v roce 2017, ale až po prodeji předmětn ého pozemku v dražbě dne 24.04.2019. V dobré víře, že jde o součást vydaných pozemků, tak předmětný pozemek užívali (včetně právních předchůdců) od 05.03.1993 do 24.04.2019. Ke změně jejich tvrzení v tomto směru nedošlo. 8. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvádějí, že v něm nejsou vymezeny ani právní otázky, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, ani označena rozhodnutí dovolacího soudu, s nimiž má být napadené rozhodnutí v rozporu. Zdůvodňují, proč napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, a dodávají, že tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními není nijak konkretizován. Navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto.
10. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
11. Podle § 237 OSŘ není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věc i, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. V usnesení Ústavního soudu ze dne 04.10.2022, sp. zn. usoud/III.__S_2494_22, Ústavní soud předeslal, „že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele. Naopak, přístup k Nejvyššímu soudu je zákonem záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl v rámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy.“ 14. V nálezu ze dne 29.08.2023, sp. zn. usoud/I.__S_1564_23, Ústavní soud zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 OSŘ musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 OSŘ je naplněn a jak konkrétně je naplněn. 15. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 OSŘ obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 OSŘ (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.08.2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, ani ž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21.01.2014, sp. zn. usoud/I.__S_3524_13), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2008, sp. zn. nsoud/28_Cdo_2402_2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.05.2015, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1936_2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. 16. Dovolatelé nedostáli ani základnímu předpokladu řádně vymezené přípustnosti dovolání, neboť v dovolání neformulovali žádnou konkrétní zobecnitelnou otázku hmotného či procesního práva, kterou by měl Nejvyšší soud řešit, a řádně nevymezili, který ze čtyř případů přípustnosti dovolání považují za splněný. V úvodu dovolání konstatovali, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek „hmotného nebo procesního práva, které částečně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a částečně byly řešeny dovolacím soudem jiným způsobem“, u jednotlivých dovolacích námitek však neuvádějí, o který z těchto předpokladů přípustnosti se jedná, neoznačili ani žádná rozhodnutí, která by představovala rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by podle názoru dovolatelů měla být změněna. Přípustnost dovolání podle § 237 OSŘ nezakládá požadavek, aby Nejvyšší soudu posoudil určitou otázku jinak než soud odvolací. 17. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, jaké důvody přípustnosti § 237 OSŘ zakotvuje. První důvod přípustnosti dovolání spočívá v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Míří na případy, kdy příslušná právní otázka je dovolacím soudem již vyřešena a od tohoto řešení se odvolací soud odchýlil. Druhou možností je případ, kdy je dovolacím soudem určitá právní otázka rozhodována rozdílně, tj. případ, kdy rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálena není, tudíž sám dovolací soud takovou otázku posuzuje rozdílně. Ještě o jiný případ přípustnosti se jedná, pokud jde o otázku dosud neřešenou, neboť tento důvod přípustnosti míří na případy, kdy určitou právní otázku dovolací soud ještě vůbec neposuzoval. Poslední možností zakládající přípustnost dovolání je pak situace, kdy otázka, v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustáleně řešená, by měla být podle dovolatele přehodnocena a nadále řešena jiným způsobem. 18. Z důvodu nedostatečně vymezené přípustnosti se dovolací soud dovoláním vůbec nemohl zabývat, neboť pouhá polemika se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu nemůže vést k založení přípustnosti dovolání.
19. Současná právní úprava dovolacího řízení rovněž nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 OSŘ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 OSŘ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2013, sp. zn. nsoud/29_Cdo_2394_2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2014, sp. zn. nsoud/28_Cdo_1803_2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.03.2014, sp. zn. nsoud/28_Cdo_4295_2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.03.2016, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1235_2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu neshledal, že by skutková zjištění byla v extrémním rozporu s v řízení provedenými důkazy; z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; skutková zjištění nevykazují ani extrémní rozpor s obsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů při dokazování či v důsledku jiného svévolného jednání odvolacího soudu. 20. Vady řízení samy o sobě nemohou vést k přípustnosti dovolání; jsou subsidiárním dovolacím důvodem (srovnej § 241a odst. 1 a contrario a § 242 odst. 3 OSŘ); jestliže dovolatelé v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle § 237 OSŘ, může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 09.09.2014, sp. zn. nsoud/22_Cdo_3332_2014, či ze dne 25.11.2014, sp. zn. nsoud/22_Cdo_4553_2014). 21. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení, který byl dovoláním rovněž napaden, není podle § 238 odst. 1 písm. h) OSŘ přípustné. 22. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( § 241b odst. 3 OSŘ) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku . Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 OSŘ odmítl. 23. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 26.05.2026
Mgr. David Havlík
předsed a senátu