Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 26.05.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Nezbytná cesta (o. z.)
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 24.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně GUDMAR Trade s.r.o. , IČO 10735259, se sídlem v Praze, Štěpánská 1742/27, zastoupené Mgr. Jaroslavem Borovičkou, LL.M. , advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti žalované obci Staříč , IČO 00576956, se sídlem ve Staříči, Chlebovická 201, zastoupené Mgr. Jiřím Kubalou , advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 35, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. okresni/11_C_332_2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11 . 2025, č. j. krajsky/71_Co_191_2025-288, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 022 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Borovičk y, LL.M.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 09.06.2025, č. j. okresni/11_C_332_2022 -253, zřídil vlastníkovi pozemku parc. č. 1704/1 ve výroku I blíže specifikovanou služebnost po části pozemku parc. č. 4397 (dále též „předmětný pozemek žalované“), oba v katastrálním území Staříč, jak byla zaměřena geometrickým plánem č. 2370-105/2024 vyhotoveným společností GEOPORT, s. r. o., se sídlem v Opavě, Zacpalova 27 (dále jen „geometrický plán“), který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II–IV). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 07.11.2025, č. j. krajsky/71_Co_191_2025-288, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II, II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, z níž vyplývá, že soud může rozhodnout o povolení nezbytné cesty jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo cesty zřídit (odkazuje na rozhodnu tí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/22_Cdo_1897_2004, nsoud/22_Cdo_4242_2015, a nsoud/22_Cdo_903_2016). Základní námitkou žalované bylo, že žalobkyně měla zajištěn přístup ke svým pozemkům přejezdem přes vlastní pozemek. Oba soudy učinily z pasportu komunikací nesprávný závěr o odlišném charakteru komunikací na pozemcích parc. č. 4396 a 4397. Ve skutečnosti se mělo jednat o jednu jedinou pozemní komunikaci. Za situace, kdy veřejná cesta sousedila s pozemky žalobkyně, nebyly splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty, jelikož podle § 1032 odst. 1 písm. c) OZ, občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) soud nepovolí nezbytnou cestu, žádá-li se jen za účelem pohodlnějšího spojení. Postup obou soudů, které učinily nesprávný právní závěr, že je zde obhajitelný právní důvod zatížit pozemek žalované, byl proto jednoznačným odchýlením od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka dále nesouhlasila se závěry soudů, že odstoupila od smlouvy s žalobkyní z důvodu stavebnětechnických podmínek. Nakonec ještě poukázala na nevykonatelnost výroku I rozsudku soudu prvního stupně, který hovořil o napojení na „místní účelovou komunikaci“, přestože právní řád České republiky žádnou takovou kategorii nezná. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání označila dovolání za nepřípustné, neboť dovolání žalované nevymezuje žádnou právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo a která by současně splňovala předpoklady přípustnosti dovolání. Dovolací námitky žalované obsahově směřují výlučně proti skutkovým zjištěním a způsobu jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 OSŘ, občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 OSŘ není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014]. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoliv z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů zformuluje sám dovolatel (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2013, sp. zn. nsoud/29_Cdo_3829_2011, nebo usnesení téhož soudu ze dne 22.06.2006, sp. zn. nsoud/29_Odo_1203_2004). 9. Soud může rozhodnout o povolení nezbytné cesty formou služebnosti cesty (§ 1029 OZ) jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát na to, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možná nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo cesty zřídit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.07.2005, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1897_2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.01.2016, sp. zn. nsoud/22_Cdo_4242_2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.03.2016, sp. zn. nsoud/22_Cdo_903_2016). To neplatí, jestliže náklady s tím spojené jsou nepřiměřeně vysoké v porovnání s újmou, která by zřízením věcného břemene byla způsobena vlastníku přilehlého pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.04.2011, sp. zn. nsoud/22_Cdo_2854_2010, jenž byl publikován pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2016, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1499_2015). Nelze tak zřídit služebnost nezbytné cesty pouze proto, že by přístup byl pro žalobce pohodlnější (resp. výhodnější) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.02.2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005, uveřejněný pod č. 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.; § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.]. 10. Hmotné právo v rámci řízení o povolení nezbytné cesty upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudů nižších stupňů, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 01.06.2010, sp. zn. nsoud/22_Cdo_2595_2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.06.2019, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1774_2019). Dovolací soud pak při přezkumu postupuje zdrženlivě; úvahy soudů nižších stupňů může zpochybnit jen v případě, že jsou zjevně nepřiměřené či nejsou řádně odůvodněny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.06.2014, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1344_2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.05.2019, sp. zn. nsoud/22_Cdo_912_2019). 11. V projednávaném případě odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že mezi veřejnou cestou a stavebními pozemky žalobkyně se nachází předmětný pozemek žalované, bez něhož se nelze smysluplně dostat na veřejnou cestu a budoucí areál (v pokročilé fázi realizace) řádně užívat. Žalobkyně disponovala po dobu 8 let souhlasem žalované s užíváním předmětného pozemku, v dobré víře, že má všechny nezbytné podmínky pro zahájení výstavby podnikatelského areálu, výstavbu realizovala. Z předložených důkazů vypl ynulo, že jiné napojení podnikatelského areálu než přes realizovanou stavbu „dopravní napojení Staříč – I. etapa“ využívající část předmětného pozemku žalované není možné (srovnej bod 3 napadeného rozhodnutí).
12. Vzhledem k tomu, že dovolatelka svou první námitku založila na odlišném skutkovém stavu, než jaký byl zjištěn z dokazování před nalézacími soudy, nemůže tato námitka založit přípustnost dovolání už proto, že se nejedná o řešení otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 OSŘ 13. Odvolací soud v rozsudku připomněl, že podmínkou zřízení nezbytné cesty není situace, že pozemek není spojen s veřejnou cestou vůbec, ale podle § 1029 odst. 1 OZ je stěžejní, že vlastník nemovité věci na ni nemůže řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Soud zvažoval také rozsah nezbytné cesty tak, aby odpovídal potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat a současně aby byl pozemek souseda co nejméně zasažen. Tento nezbytný rozsah byl určen geometrickým plánem tak, aby zabíral toliko nepatrnou část předmětného pozemku žalované. Nejvyšší soud neshledal úvahy nalézacích soudů zjevně nepřiměřenými. Odvolací soud se svým postupem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, naopak s ní postupoval v souladu. 14. K dalším námitkám týkajícím se odstoupení od smlouvy a vykonatelnosti výroku I rozsudku Nejvyšší soud pouze konstatuje, že vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je podle § 241a odst. 2 OSŘ obligatorní náležitostí dovolání. Jelikož dovolatelka k těmto námitkám žádným způsobem přípustnost nevymezila, nemohl se jimi dovolací soud vůbec zabývat. Dovolání v této části trpí vadami, které nebyly včas ( § 241b odst. 3 OSŘ) odstraněny a které věcnému přezkumu dovolání v této části brání. 15. Jelikož dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 OSŘ odmítl. 16. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 26.05.2026
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předsed a senátu