Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 25.05.2026
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
Heslo: Vydržení
Služebnost (o. z.)
Dotčené předpisy: § 1090 OZ Kategorie rozhodnutí: C
Zveřejněno na webu: 23.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Oswald Invest a.s. , IČO 05314585, se sídlem v Bohuňovicích, V drahách 39, zastoupené Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalované CETIN a.s. , IČO 04084063, se sídlem v Praze, Českomoravská 2510/19, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. okresni/16_C_211_2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17.12.2025, č. j. krajsky/75_Co_197_2023-375, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17.12.2025, č. j. krajsky/75_Co_197_2023-375, se ruší a věc se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění :
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se domáhala vyklizení místnosti užívané žalovanou pro provozování telekomunikačního zařízení nacházející se v přízemí jihovýchodního rohu stavby č. p. XY , která je součástí pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY . Žalovaná užívá tyto prostory pro umístění a provoz telekomunikačního zařízení veřejné komunikační sítě (telefonní ústřednu), ačkoli jí podle názoru žalobkyně nesvědčí zákonné věcné břemeno. Právního předchůdce žalobkyně neinformovala o výkonu práva plynoucích z věcného břemene a s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela 01.04.1994 nájemní smlouvu, která byla k 31.12.2008 ukončena výpovědí. Poté užívala místnost bez právního důvodu, určitou dobu však poskytovala žalobkyni peněžitou náhradu za užívání předmětných prostor. Od 01.01.2019 náhradu neposkytuje. Ústředna není podle názoru žalobkyně součástí telekomunikačního vedení; pouze k umístění telekomunikačního vedení mohlo přitom zákonné věcné břemeno vzniknout.
2. Žalovaná namítala, že věcné břemeno vzniklo ze zákona, splnění dalších povinností (zejména notifikační povinnosti) nebylo třeba. Uzavřená nájemní smlouva byla neplatná, představovala jen dohodu upravující náhradu nákladů v souvislosti se zákonným věcným břemenem. I kdyby zákonné věcné břemeno nevzniklo, došlo by k jeho mimořádnému vydržení. Podle názoru žalované je telefonní ústředna součástí telekomunikačního vedení, neboť ji nelze oddělit, aniž by došlo k znehodnocení věci. Ústředna a telefonní kabely pro to následují stejný právní osud, zákonné věcné břemeno vzniklo i ve vztahu k ústředně.
3. Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18.05.2023, č. j. okresni/16_C_211_2021-252, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 4. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XY , jehož součástí je budova č. p. XY, v katastrálním území XY . Do budovy byla nejpozději v roce 1989 nebo 1990 umístěna právní předchůdkyní žalované analogová ústředna, která byla v roce 1997 nahrazena ústřednou digitální. Právní předchůdkyně užívala místnost, kde byla ústředna umístěna, od 21.03.1994 na základě nájemní smlouvy, která byla k 31.12.2008 ukončena výpovědí. Na výzvu od mítla místnost vyklidit.
5. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17.12.2025, č. j. krajsky/75_Co_197_2023-375, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), změnil nákladový výrok II (výrok II) a výrokem III rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 6. Odvolací soud rozhodoval poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí v této věci zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24.06.2025, sp. zn. nsoud/22_Cdo_542_2024, a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Odvolací soud byl vázán právním názorem dovolacího soudu, podle kterého oprávnění stavět (zřizovat) a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů (§ 12 odst. 1 zák. č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích) se nevztahuje na stavbu (zřízení) a provoz telekomunikačního vedení uvnitř cizích budov. Zabýval se proto obranou žalované, která namítala, že právo odpovídající věcnému břemenu nabyla vydržením. Odvolací soud neshledal podmínk y pro nabytí tohoto práva mimořádným vydržením, neboť neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalované právo vykonávaly s úmyslem mít ho pro sebe, protože nemovitost užívaly na základě souhlasu tehdejšího vlastníka a jako oprávněné z věcného břemene nevystupovaly po dobu potřebnou k mimořádnému vydržení. 8. Dovodil však, že právní předchůdkyně žalované se chopila držby práva odpovídajícího věcnému břemenu (začala jej fakticky vykonávat) dne 01.01.2009, vyjádřila rovněž svůj úmysl, že po skončení nájemní smlouvy bude dál nemovitost užívat pro sebe na základě zákonného věcného břemene, o kterém se domnívala, že jí svědčí, vlastník nemovitosti takové užívání trpěl a existenci věcného břemene již nezpochybňoval. Právo odpovídají věcnému břemenu tak od ledna 2009 vykonávala v omluvitelném omylu do 31.05.2015, stej ně jako poté žalovaná, která tak ke dni 02.01.2019 právo odpovídající věcnému břemenu vydržela. Odvolací soud se zabýval také „otázkou pravosti držby ve smyslu § 1090 OZ, a to otázkou kvalifikovaného titulu“, za který v posuzované věci považoval zákon, a podotkl, že domněnka pravosti držby nebyla vyvrácena. II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 OSŘ, občanský soudní řád, („o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 OSŘ 10. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení následujících právních otázek:
1) Otázka podmínek řádného vydržení podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“). Uvedl, že odvolací soud považoval za „kvalifikovaný titul“ pro držbu práva odpovídající věcnému břemenu zákon. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byl předchozí rozsudek odvolacího soudu zrušen, však vyloučilo, že by zákon o telekomunikacích mohl představovat právní titul vedoucí ke vzniku věcného břemene k tíži budovy. Mohlo tak jít nanejvýš o titul domnělý (putativní), který však s ohledem na znění § 1090 OZ k řádnému vydržení nepostačuje (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/22_Cdo_2119_2015). 2) Otázka dobré víry držitele v poctivost držby. Omyl žalobce – profesionála v oboru – nepovažuje za omluvitelný právní omyl (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/22_Cdo_81_2017 a nsoud/22_Cdo_3455_2016), dobrá víra navíc nebyla prokázána po celou vydržecí dobu, neboť sama žalovaná a její právní předchůdce projevili pochybnosti o existenci práva odpovídajícího věcnému břemenu několikrát (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/22_Cdo_145_2003 a nsoud/22_Cdo_2163_2024). 11. Namítá rovněž, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě vyhoví, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
12. Žalovaná označila dovolání za zcela nepřípustné, neboť konkrétní otázky hmotného či procesního práva podle jejího názoru nevymezuje. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, v souladu se současnou rozhodovací praxí, důvodná podle jejího názoru není ani námitka překvapivosti rozhodnutí. Má za to, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu a že se odvolací soud detailně vypořádal i s námitkou žalobce ohledně absence řádné a poctivé držby. Žalovaná je nadále přesvědčena, že jí svědčí zákonné věcné břemeno, předchozí rozsudek dovolacího soudu, který nepovažuje za správný, nebylo možné napadnout ústavní stížností. Dodala, že případné vyklizení by ani nebylo možné realizovat ve lhůtě, kterou žalobkyně navrhuje.
III.
Přípustnost dovolání
13. Podle § 237 OSŘ není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 OSŘ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 OSŘ). 15. Dovolání je přípustné a rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při posouzení podmínek řádného vydržení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Podle § 1260 odst. 1 služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.
17. Podle § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. 18. Podle § 1090 odst. 1 OZ k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. 19. Podle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 20. Podle § 1095 OZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 21. Podle § 987 OZ držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. 22. Podle § 989 odst. 2 OZ jiné právo (než vlastnické právo – poznámka dovolacího soudu) drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní (odst. 2 o. z.). 23. Nejvyšší soud se podmínkami řádného vydržení v režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval zejména v rozsudku ze dne 19.04.2022, sp. zn. nsoud/22_Cdo_3387_2021, jenž byl uveřejněn pod číslem 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní. Vyložil, že držba způsobilá k řádnému vydržení musí být podle výslovného znění zákona poctivá (§ 1089 ve spojení s § 992 odst. 2 OZ) a pravá (§ 993 OZ); naopak nemusí být řádná ve smyslu § 991 OZ; to výslovně uvádí i důvodová zpráva: „Zároveň se vyžaduje držba opřená o řádný titul. Z formulace, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby by lo zřízeno oprávněnou osobou, je dostatečně zřejmé, že nejde o řádnou držbu ve smyslu § 991, nýbrž že se má na mysli jiný případ“. Držba se tak musí opírat o právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci. Např. je uzavřena ohledně věci platná kupní smlouva, avšak vlastnické právo na kupujícího nepřejde, neboť prodávající neby l vlastníkem věci (a také nebyly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného). Právní důvod způsobilý založit řádné vydržení tak musí existovat a být platný (nepostačuje právní titul putativní), neboť ř ádné vydržení je právním institutem, jež zhojuje pouze nedostatek práva na straně převodce (jde-li o vydržení vlastnického práva) nebo zřizovatele (jde-li o vydržení jiného práva, např. práva stavby – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.01.2023, sp. zn. nsoud/22_Cdo_2747_2022, nebo jeho usnesení ze dne 28.11.2024, sp. zn. nsoud/22_Cdo_2555_2024, a ze dne 26.11.2025, č. j nsoud/22_Cdo_2275_2025). 24. Odvolací soud označil za potřebný „kvalifikovaný titul“ v dané věci zákon. O právním titulu, na základě kterého se žalovaná držby práva odpovídajícího věcnému břemenu ujala, však uvažoval jen z hlediska poctivosti držitelky, tedy omluvitelnosti právního omylu, že na základě zákona jí právo odpovídající věcnému břemenu umístění telefonní ústředny uvnitř cizí budovy svědčí. Nezabýval se však již tím, zda je splněna podmínka řádného vydržení stanovená v § 1090 OZ, tedy zda se držba zakládala na právním titulu, který by postačil ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemenu, pokud by bylo zřízeno oprávněnou osobou. Spokojil se tedy s právním titulem putativním, který k řádnému vydržení podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nepostačuje. Byl přitom rovněž vázán právním názorem dovolacího soudu, že ze zákona věcné břemeno, kterého se žalovaná dovolává, nevzniklo. V.
Závěr
25. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 OSŘ, dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku, proto se pro nadbytečnost ostatními dovolacími námitkami nezabýval a podle § 243e odst. 1 OSŘ napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení. 26. Vysloveným právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán (§ 243g odst. 1 věta první část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 OSŘ). 27. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25.05.2026
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu