Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 26.05.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy: § 237 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 24.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) H. V. a b) Y. V. , zastoupených JUDr. Ing. Petrou Dolečkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze, Blanická 922/25, proti žalovaným 1) A. H. a 2) O. H. , zastoupeným Mgr. Jiřím Přibylem, advokátem se sídlem v Praze, Konviktská 291/24, o vydání bezdůvodného obohacení 650.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. okresni/8_C_183_2023, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.06.2025, č. j. krajsky/18_Co_163_2025-238, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhaly vydání bezdůvodného obohacení ve výši 650.000 Kč, a to jako plnění, které jim mělo náležet poté, co odstoupily od smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené s žalovanými dne 18.08.2022.
2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 06.01.2025, č. j. okresni/8_C_183_2023-211, zamítl žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 650.000 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že:
a) Mezi účastníky byla dne 18.08.2022 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byl závazek k uzavření kupní smlouvy o převodu nemovité věci ve smlouvě blíže určené, náležející do výlučného vlastnictví žalovaných, za cenu 13.000.000 Kč.
b) Žalobkyně složily na bankovní účet žalovaných celkem 650.000 Kč jakožto část kupní ceny za nemovitost.
c) Žalobkyně následně dne 07.11.2022 vyzvaly žalovaného 1) k předložení Podmínek poskytnutí dotace a Průkazu energetické náročnosti budovy s poskytnutím dodatečné lhůty 14 dnů a upozorněním na případné odstoupení od smlouvy s jejím marným uplynutím, načež k odstoupení spolu s výzvou k vrácení části uhrazené kupní ceny došlo přípisem žalobkyň ze dne 30.11.2022.
d) Žalovaní poté prostřednictvím právního zástupce vyzvali žalobkyně k uzavření kupní smlouvy ve dnech 14.12.2022 a 17.01.2023, načež i přes deklarované odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyň probíhala e-mailová komunikace, ve které obě strany uvedly zájem kupní smlouvu uzavřít za daných podmínek.
e) Dne 23.03.2023 uvedli žalovaní, v návaznosti na předchozí jednání žalobkyň, že nemovitosti již neprodávají.
4. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobkyň posoudil tak, že žaloba je nedůvodná, neboť žalovaní žádnou smluvní povinnost neporušili, nebyli tak v prodlení, v jehož důsledku by mohly žalobkyně od smlouvy odstoupit. Soud prvního stupně vyšel z toho, že ustanovení smlouvy o smlouvě budoucí (o předložení dotačních podmínek a Průkazu energetické náročnosti budovy) žalovaným neukládá povinnost plnit a jde pouze o deklaratorní ustanovení. Současně měl za to, že i kdyby k platnému odstoupení došlo, jeho účinky byly následně odvolány, neboť strany nadále projevily zájem o koupi nemovitosti, což vyplynulo z e-mailové korespondence. Navíc dospěl k tomu, že žalobkyně od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupily zcela účelově a v rozporu s dobrými mravy, když zejména využily dotčené ustanovení smlouvy ke svému prospěchu, s žalovanými jednaly netransparentně a bez skutečného zájmu nemovitost koupit.
5. K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18.06.2025, č. j. krajsky/18_Co_163_2025-238, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud shledal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně o neúčinnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyň i práva žalovaných na smluvní pokutu správnými a odvolací námitky žalobkyň za nedůvodné. Odvolací soud vyšel z toho, že ze strany žalovaných nemohlo dojít k prodlení se splněním povinnosti poskytnout dotační podmínky a Průkaz energetické náročnosti budovy, neboť ze smlouvy o smlouvě budoucí nevyplývá, že se k těmto povinnostem zavázali. Právo na odstoupení od smlouvy podle § 1978 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ani dle smlouvy samotné nevzniklo. 7. Odvolací soud dále konstatoval, že kupní smlouva mezi stranami uzavřena nebyla, aniž by však došlo k zániku smlouvy o smlouvě budoucí nebo její novaci následným e-mailovým jednáním. Strany si ve smlouvě ujednaly, že k jejímu zániku či změně může dojít pouze písemně (čl. 8 odst. 5), nicméně podle odvolacího soudu vyměňované e-maily takovou formu nesplňují. V této souvislosti odvolací soud upozornil na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.05.2019, sp. zn. nsoud/26_Cdo_1230_2019, dle kterých písemná forma vyžaduje existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Jelikož e-maily nebyly opatřeny elektronickým podpisem dle zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, nebyla písemná forma podle odvolacího soudu zachována. Nadto uvedl, že závěry ohledně posuzování jednání žalobkyň optikou dobrých mravů považuje za předčasné a nadbytečné. Uzavřel tak, že žalobkyním v důsledku neopodstatněného neuzavření kupní smlouvy vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 650.000 Kč (podle čl. 7 odst. 6 smlouvy o smlouvě budoucí), na kterou žalovaní použili složenou zálohu, a k bezdůvodnému obohacení ze strany žalovaných tak nedošlo. 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně (dále též „dovolatelky“) dovolání s tím, že je považují za přípustné ve smyslu § 237 OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 9. Dovolatelky uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 OSŘ), které má spočívat v nerozlišování mezi novací podle § 1902 OZ a změnou v obsahu závazku podle § 1901 OZ, čímž se rovněž odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V této souvislosti dovolatelky odkazují na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.02.2024, sp. zn. nsoud/23_Cdo_1666_2023, podle něhož se pro účely požadavku formy dle § 1906 OZ za novaci považuje jen taková dohoda o změně obsahu závazku, kterou se dosavadní závazek ruší a nahrazuje novým, a v případě dohody o změně obsahu závazku za jeho trvání podle § 1901 OZ se řídí forma takového právního jednání § 564 OZ 10. Dovolatelky dále namítají, že smluvní strany měly o realizaci koupě nemovitosti zájem i po uplynutí lhůty podle výzvy k uzavření kupní smlouvy zaslané žalovanými žalobkyním, přičemž následná e-mailová komunikace tak směřovala k prodloužení trvání existujícího závazku, případně k jeho ukončení. Podle dovolatelek není pochyb o tom, že popsaná změna neměla za cíl novaci stávajícího závazku, avšak pouze změnu obsahu závazku podle § 1901 OZ 11. S odkazem na § 564 OZ, podle něhož vyžaduje-li písemnou formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje, dovolatelky namítají, že byť si strany ve smlouvě o smlouvě budoucí sjednaly požadavek písemné formy pro její změny či dodatky, je nutné na následné právní jednání stran činěné formou e-mailové komunikace pohlížet jako na platné, neboť ze stran žalovaných nebyla vznesena námitka relativní neplatnosti. Dovolatelky zde vycházejí z právního závěru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 01.07.2019, sp. zn. nsoud/32_Cdo_1404_2019. 12. S ohledem na výše zmíněné dovolatelky navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně.
13. Žalovaní k dovolání vyjádření nepodali.
14. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
15. Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 16. Podle § 237 OSŘ není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyl vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 17. Přípustnost dovolání podle § 237 OSŘ není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává teprve tehdy, dospěje-li dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§ 239 OSŘ), k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v § 237 OSŘ skutečně splněna jsou. 18. Dovolání není přípustné.
19. Odvolací soud ve svém rozhodnutí mj. uvedl, že „[s] ohledem na skutečnost, že nebyly splněny zákonné ani smluvní podmínky pro odstoupení od Smlouvy a žalovaní v souladu se Smlouvou vyzvali žalobkyně k uzavření kupní smlouvy, ke které[mu] však ve Smlouvou stanovené lhůtě nedošlo, vznikla žalobkyním povinnost […] zaplatit žalovaným smluvní pokutu…“. Tento závěr, který byl pro rozhodnutí odvolacího soudu určující, dovoláním zpochybněn není. Napadené rozhodnutí naopak nezávisí na posouzení otázky následku nedodržení ujednané písemné formy a posouzení e-mailové komunikace mezi stranami. Dovolání přitom není přípustné dle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod přípustnosti předesílá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
20. Nadto žalobkyně až v dovolání poprvé tvrdí, že obsah e-mailové komunikace „směřoval k prodloužení trvání již existujícího závazku, popřípadě ukončení tohoto smluvního závazku“, resp. „k prodloužení lhůty k uzavření kupní smlouvy“. V odvolacím řízení žalobkyně naopak tvrdily (srov. odstavec 5 napadeného rozhodnutí), že e-mailová komunikace se vůbec netýkala původní smlouvy o smlouvě budoucí, od níž odstoupily, že jejich projevy vůle nesměřovaly k obnovení této původní smlouvy, ale že jejich zájmem bylo po zániku původní smlouvy samotné uzavření kupní smlouvy, a že „následné jednání již nebylo vázáno na zaniklou smlouvu, ale byla činěna vůle smluvních stran k uzavření již samotné kupní smlouvy“. Takto nově tvrzené skutečnosti jsou uplatněny v rozporu s § 241a odst. 6 OSŘ Dovolací soud ve své rozhodovací praxi ustáleně uvádí, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 OSŘ nemůže založit v dovolání formulovaná otázka vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 04.10.2017, sp. zn. nsoud/23_Cdo_3349_2017, ze dne 13.11.2018, sp. zn. nsoud/23_Cdo_3244_2018, či ze dne 13.03.2019, sp. zn. nsoud/23_Cdo_395_2019). 21. Ze stejných důvodů pak přípustnost dovolání nezakládá ani otázka rozlišení mezi novací ve smyslu § 1902 OZ a změnou obsahu závazku za jeho trvání dle § 1901 OZ a s tím souvisejícího použití ustanovení § 564 OZ Ani na této otázce napadené rozhodnutí nezávisí. 22. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 OSŘ Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyň podle § 243c odst. 1 OSŘ odmítl. 23. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26.05.2026
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu