Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 10.06.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 22.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci opatrovance (omezeného ve svéprávnosti) R. D. , zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské č. 1305/18, za účasti M. H., zastoupeného Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Příčná č. 327/1, a obce A., se sídlem obecního úřadu v XY, o svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 100 P 221/2017 , o dovolání M. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. listopadu 2025 č. j. krajsky/13_Co_337_2025-447, takto: I. Dovolání M. H. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 OSŘ): 1. Dovolání M. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.11.2025 č. j. krajsky/13_Co_337_2025-447 není přípustné podle ustanovení § 237 OSŘ, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o nezpůsobilosti dosavadního hmotněprávního opatrovníka M . H. k řádnému výkonu funkce opatrovníka opatrovance R . D. ) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. 2. Je mimo pochybnost, že ustanovení § 471 odst. 2 OZ, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), stanoví pro soud závazná pravidla pro výběr opatrovníka, v jejichž rámci upřednostňuje vůli opatrovance tím, že v první řadě uvádí jako možného opatrovníka osobu, kterou navrhne opatrovanec. Navrženou osobou opatrovníka je soud vázán potud, že tuto osobu nejmenuje opatrovníkem pouze tehdy, není-li to možné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.06.2020 sp.zn. 24 C do 3590/2019). 3. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu však musí soud při výběru opatrovníka zvážit i další hlediska tak, aby jmenovaný opatrovník skýtal záruky, že se své funkce zhostí v souladu s účelem opatrovnictví (§ 457 OZ) a že zajistí všestrannou a efektivní ochranu zájmů opatrovance a naplňování jeho práv (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.05.2011 sp. zn. nsoud/21_Cdo_3871_2010, jehož závěry o způsobilosti osoby k opatrovnictví jsou plně aplikovatelné i v poměrech právní úpravy obsažené v o.z.). Vzhledem k obsahu povinností opatrovníka (plynoucích zejména z ustanovení § 466 odst. 1 OZ) je přitom zjevné, že do rámce „všestranné a efektivní ochrany zájmů opatrovance a naplňování jeho práv“ jednoznačně patří i zajištění správy majetku opatrovance s péčí řádného hospodáře. Proto dalšími hledisky, k nimž musí soud při výběru opatrovníka přihlížet, mohou být podle okolností konkrétního případu nejen osobní poměry navržené osoby, její věk, zdravotní stav, situace, v níž se tato osoba nachází, její vztah k opatrovanci apod., ale v neposlední řadě – jak zmiňuje i sám dovolatel – také veškeré další skutečnosti, které mohou vypovídat o důvěryhodnosti (spolehlivosti) navržené osoby z hlediska její schopnosti řádné správy opatrovancova majetku. V případě, že soud bude – tak jako v projednávané věci – uvažovat o osobě, která již funkci opatrovníka opatrovance vykonává, pak významná z tohoto hlediska jistě bude její dosavadní praxe a postoj, s jakým k plnění povinností při správě majetku opatrovance přistupuje. Jsou-li přitom některá hlediska pro posouzení způsobilosti (resp. vhodnosti) navržené osoby k opatrovnictví v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam. V této kvalitě musí soud zvažovat nastíněná hlediska, i kdyby po vyloučení navržených osob přicházel v úvahu – tak jako v projednávané věci – již jen veřejný opatrovník (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.06.2021 sp.zn. nsoud/24_Cdo_1080_2021 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2021 sp. zn. nsoud/24_Cdo_1873_2021). 4. V posuzované věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení– neopomenul vzít v úvahu přání opatrovance (aby jeho opatrovníkem byl dovolatel), avšak zároveň se správně zabýval také posouzením osoby dovolatele z výše zmíněných hledisek. Důvodně přitom akcentoval, že „dosavadní stálý opatrovník (dovolatel) se během několika posledních let dopustil při výkonu funkce řady závažných pochybení, které vedly k újmě na straně opatrovance, zejména v jeho majetkové sféře“, jestliže bylo mj. zjištěno , že ačkoliv opatrovanec „od roku 2019 dosud nabyl majetek v hodnotě nejméně 3,630.080,- Kč“, „na bankovních účtech a v cenných papírech má majetkovou hodnotu jen okolo 1,500.000,- Kč“, aniž by dovolatel prokázal, že by deficitní finanční prostředky využil ve prospěch opatrovance, „který nemá zajištěno ani vlastní nájemní bydlení“ (naopak bylo zjištěno, že z finančních prostředků opatrovance dovolatel koupil pro sebe osobní automobil za částku 395.000,- Kč a pro svou dceru rekreační nemovitost za částku 900.000,- Kč). I když dovolací soud nepochybuje o (v dovolání zdůrazňované) kvalitě osobní péče dovolatele a jeho manželky o opatrovance, ztráta na majetku opatrovance vzniklá vědomým opakovaným porušováním povinností při správě majetku opatrovance ze strany dosavadního opatrovníka (dovolatele) je natolik závažná, že dovolatele vylučuje z dalšího výkonu funkce opatrovníka opatrovance. Jestliže za této situace, náležitě přihlížeje k hlediskům rozhodným pro výběr opatrovníka, odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že je dán důvod pro odvolání dosavadního hmotněprávního opatrovníka z funkce, jde o závěr, který je plně konformní s výše citovanou judikaturou.
5. S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud dovolání M. H. proti usnesení odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 OSŘ odmítl. 6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10.06.2026
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předsed a senátu