Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 26.05.2026
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
Heslo: Náhrada škody
Náhrada při poškození věci
Stavba
Dotčené předpisy: § 2910 OZ § 2 písm. l) předpisu č. 256/2013 Sb.
Kategorie rozhodnutí: B
Zveřejněno na webu: 23.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: A. R. , zastoupená JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem se sídlem Štěpánská 644/35, Praha 1, proti žalovaným: 1. J. R. a 2. V. R. , oba zastoupeni JUDr. Vladimírem Bekem, advokátem se sídlem Svatohavelská 95, Rychnov nad Kněžnou, o zaplacení 1.695.802 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. okresni/10_C_136_2024, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.06.2025, č. j. krajsky/26_Co_119_2025-231, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.06.2025, č. j.
krajsky/26_Co_119_2025-231, a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17.02.2025, č. j. okresni/10_C_136_2024-207, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění:
1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 1.695.802 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody. Žalovaní na svých pozemcích prováděli bourací a stavební práce v souvislosti s výstavbou opěrné zdi. Ta se 16.02.2023 zřítila a masa zeminy včetně samotné zdi zavalila níže položený rodinný dům žalobkyně, který je následkem toho v havarijním stavu, byl vyjmut z užívání a je nezbytné ho odstranit. Žalovaná částka se skládá z nákladů na demolici domu a odstranění suti z pozemku, z nákladů na vybudování nového domu a z ušlého zisku v podobě nájemného.
2. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou mezitímním rozsudkem ze dne 17.02.2025, č. j. okresni/10_C_136_2024-207, rozhodl, že základ nároku je vůči oběma žalovaným dán společně a nerozdílně ze 100 % (výrok I) a že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku ve věci (výrok II). Žalobkyně se svého nároku původně domáhala po zhotoviteli opěrné zdi (společnosti HTS Group s. r. o.) podle § 2926 OZ, občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a po jejím projektantovi (Ing. P. B.) podle § 2910 OZ Následně navrhla přistoupení nynějších žalovaných, čemuž soud prvního stupně vyhověl a po právní moci příslušného usnesení rozhodl dne 27.01.2025 o „vyloučení řízení“ vedeného proti původním žalovaným k samostatnému řízení. Z provedeného dokazování soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že opěrná zeď byla žalovaným předána 28.11.2022, aniž by v předávacím protokole byly uvedeny vady či nedodělky. Již 30.11.2023 bylo při geodetickém zaměření zdi svědkem L. pozorováno vyboulení zdi. Stavba opěrné zdi vykazovala vady, avšak nebylo postaveno najisto, zda byly způsobeny nevhodným projekčním návrhem a dimenzí konstrukce do daných geologických podmínek či nevhodným stavebním postupem. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaní za škodu žalobkyni odpovídají podle § 2938 odst. 1 OZ, neboť toto ustanovení lze na posuzovaný případ aplikovat analogicky, i když nedošlo ke zřícení budovy, ale zdi. V daném případě jde o odpovědnost objektivní, bez možnosti liberace, takže žalovaní se své odpovědnosti nemohou zprostit poukazem na to, že zeď byla projektována a stavěna odborníky (odpovědnostní vztah vůči svým partnerům mohou řešit nezávisle na tomto řízení). Soud prvního stupně rovněž vyjádřil své přesvědčení, že i kdyby nebylo v daném případě možné aplikovat § 2938 odst. 1 OZ, odpovídali by žalovaní žalobkyni podle § 2926 OZ, neboť zajišťovali práce na svých pozemcích, v jejichž průběhu došlo ke vzniku škody na nemovité věci žalobkyně. Zajistili totiž odvážení velkých částí suti z původní historické zdi, stavbu nové zdi, ve stavebním řízení byli uvedeni jako stavebníci, sami si zajistili projekt, objednali stavební materiál a stavební práce. Prostřednictvím svého zmocněnce stavební práce kontrolovali a následně převzali. 3. K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10.06.2025, č. j. krajsky/26_Co_119_2025-231, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud připomněl, že v dané věci není vyloučena odpovědnost dalších osob (vedle žalovaných). Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že opěrná zeď vykazovala vady, avšak nikoliv se závěrem, že na posuzovanou věc dopadá § 2926 OZ V daném případě totiž škoda nevznikla primárně (bezprostředně) v příčinné souvislosti s prováděním a zajišťováním prací – stavební činností žalovaných, respektive zásahu souvisejícího s výstavbou (byť by se škoda projevila později), ale právě v důsledku vad, které zeď jako výsledek stavební činnosti žalovaných vykazovala. Škodu tak způsobila zeď „sama o sobě“, ze své povahy, a škoda měla původ ve vnitřní příčině, aniž by byl dán vnější podnět – jednání člověka. Mezi stavební činností žalovaných a vzniklou škodou tak není dána příčinná souvislost. Z hlediska aplikace § 2938 OZ se odvolací soud zabýval otázkou definice pojmu budova. Po rekapitulaci komentářové literatury dospěl k závěru, že v daném smyslu je tento pojem třeba vyložit spíše šířeji, tedy nikoliv ve smyslu veřejnoprávní definice obsažené v § 2 písm. l) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ale též jako další stavby coby výsledku lidské stavební činnosti. S ohledem na dimenze příslušné zdi byl její škodní potenciál velmi vysoký a je obecnou povinností vlastníka (zde žalovaných) postarat se o to, aby budova, respektive zde zeď neměla vadu a aby bylo zabráněno zvýšenému nebezpečí pro blíže neurčený okruh jiných osob. Odvolací soud rovněž ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaní se nemohou své odpovědnosti zprostit poukazem na to, že zeď byla projektována a stavěna odborníky, neboť odpovědnost těchto osob může být relevantní teprve následně, při regresním vyrovnání mezi odpovědnými subjekty. Po žalobkyni nelze požadovat, aby byla nucena „rozklíčovat“ smluvní vztahy žalovaných s jejich smluvními partnery a zjišťovat, kdo z nich a v jaké míře pochybil. Svědek L., který prováděl geodetické zaměření zdi, ve své výpovědi uvedl, že 30.11.2023 pozoroval její vyboulení, což sdělil svědkovi S., který žalované v souvislosti s výstavbou zdi často zastupoval, a sami žalovaní tak ještě před pádem zdi mohli a měli seznat hrozící nebezpečí a případně mu včas předejít. Odvolací soud pak uzavřel, že pokud by nebyly naplněny předpoklady § 2938 OZ, bylo by namístě aplikovat § 2937 OZ, avšak vzhledem ke svým závěrům se již naplněním liberačních důvodů ve smyslu tohoto ustanovení nezabýval. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, jehož přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice zda je opěrná zeď svahu budovou ve smyslu § 2938 OZ, respektive zda lze uvedené ustanovení použít analogicky i na případy jiných staveb. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že soudy nižších stupňů nesprávně přikročily k extenzivnímu výkladu pojmu budova, neboť opěrná zeď tento pojem nenaplňuje fakticky ani právně (ve smyslu § 2 písm. l/ katastrálního zákona). Pokud by bylo úmyslem zákonodárce, aby § 2938 OZ dopadal i na jiné stavby, jistě by jej formuloval jinak. Dovolatelé odkázali na § 2895 OZ, z nějž dovodili, že k výkladu ustanovení zakládajících objektivní odpovědnost je třeba přistupovat restriktivně. Zdůraznili, že v daném případě bylo dílo dodáno vadně stavební firmou a projektantem, proti nimž se měla žalobkyně náhrady škody domáhat (jak ostatně původně učinila). Podle názoru žalovaných měla být věc posouzena podle § 2910 OZ či § 2926 OZ, přičemž měla být rovněž vzata v úvahu odpovědnost stavební firmy a projektanta, nebo podle § 2937 OZ při současném zvážení případné liberace žalovaných. Závěrem dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně ve svém vyjádření předestřela druhy výkladu právních norem a svůj právní názor, že na posuzovaný případ dopadá § 2938 OZ Tázala se, zda má mít poškozený v případě zřícení budovy výrazně lepší postavení, především z hlediska důkazního břemena, než poškozený v případě zřízení opěrné zdi, a prezentovala svůj závěr, že pád stavby představuje nezamýšlenou mezeru v zákoně. V tomto směru odkázala též na zahraniční právní úpravu a konstatovala, že vlastník odpovídá za nesprávnou či nevhodnou činnost třetích osob, které zmocnil k realizaci stavby, i kdyby vycházela z pokynů odborníků nebo byla prováděna odborníky. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. 6. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 OSŘ) zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 OSŘ a je podle § 237 OSŘ přípustné pro posouzení otázky, zda lze opěrnou zeď podřadit pod pojem budova ve smyslu § 2938 odst. 1 OZ, která nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu dosud vyřešena. 7. Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je též důvodné. 8. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 OSŘ) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. 9. Podle § 2910 OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 10. Podle § 2926 OZ kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou. 11. Podle § 2937 odst. 1 OZ způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě. 12. Podle § 2938 odst. 1 OZ při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo nedostatečného udržování budovy nahradí její vlastník škodu z toho vzniklou. 13. Podle § 2 písm. l) katastrálního zákona pro účely tohoto zákona se rozumí budovou nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.
14. V rozsudku ze dne 14.09.2022, sp. zn. nsoud/25_Cdo_1080_2022, uveřejněném pod číslem 57/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, Nejvyšší soud vyložil, že zřícení budovy či odloučení a pád její části ve smyslu § 2938 odst. 1 OZ je vlastně působením věci samé od sebe. Jde tedy o speciální ustanovení k § 2937 OZ pro oblast vlastnictví k nemovitostem. Podmínkou je, že vyvolávajícím činitelem byla vada budovy nebo nedostatečná údržba, to znamená okolnosti, které lze přičítat vlastníku. Ten je v rámci ústavního principu, že vlastnictví zavazuje (§ 11 odst. 3 Listina základních práv a svobod), povinen dbát na stav věcí ve svém vlastnictví. Zatímco zák. č. 40/1964 Sb. péči vlastníka podřazoval pod povinnost tzv. generální prevence a v případě jejího porušení zakládal obecnou odpovědnost za zavinění, nově se tyto povinnosti vlastníka vynucují pohrůžkou objektivní odpovědnosti (bez ohledu na přímé porušení právní povinnosti a na zavinění), a to dokonce bez možnosti liberace (tzv. absolutní odpovědnost). Podmínka nedostatečného udržování budovy však v sobě skýtá jistý liberační potenciál, neboť se v jejím rámci bude zkoumat nikoliv dohled vlastníka nad budovou, ale to, že o ni dostatečným způsobem nepečoval, takže ji z objektivního hlediska přivedl do stavu faktické zanedbanosti. Nejde ovšem o liberační důvod, u nějž se obecně předpokládá, že škůdce se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li zákonem stanovenou okolnost, např. že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, nebo že ke škodě by došlo i jinak. Vzhledem k dikci § 2938 OZ však okolnost vady či nedostatečné údržby musí ve sporu tvrdit a prokazovat poškozený, neboť jde o zákonem stanovený znak skutkové podstaty. Smyslem takové úpravy je přísnou odpovědnost omezit jen na prokazatelné případy okolností spojených s vnitřními vlastnostmi budovy a eliminovat příliš široký okruh příčin, které by neměly vztah k požadovanému standardu kvality budovy či péče o ni. Protože předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu podle § 2938 OZ je, že ke zřícení nebo odloučení došlo v důsledku vady budovy nebo v důsledku nedostatečného udržování budovy, musí být následek adekvátním ve vztahu k příčině. Zkoumat je třeba věcnou stránku – zda byla budova postavena nebo udržována způsobem, který odpovídá požadavkům na její odolnost a bezpečnost při zohlednění všech předvídatelných okolností. 15. Judikatura dovolacího soudu se dosud otázkou výkladu pojmu „budova“ ve smyslu § 2938 odst. 1 OZ nezabývala. Komentářová literatura není v otázce výkladu pojmu „budova“ ve smyslu § 2938 OZ zcela jednotná. Podle části literatury obvyklému chápání tohoto pojmu odpovídá jeho veřejnoprávní definice, že jí je nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem nebo její součást, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí (viz § 2 písm. l/ katastrálního zákona). Funkční využití budovy není z hlediska § 2938 OZ rozhodující stejně jako materiál, z něhož je postavena. Není důvodu za budovu ve smyslu tohoto ustanovení nepovažovat i budovu rozestavěnou nebo částečně již rozpadlou. Podle § 2938 OZ by měl být obdobně posouzen i případ zřícení jiné stavby nebo odloučení její části, a to i stavby podzemní (např. podzemní garáže) nebo movité (např. tzv. mobilního domu), pokud je obdobou budovy, tj. je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní (v případě podzemí stavby stropní) konstrukcí. Odpovědnost za škodu způsobenou zřícením nebo odloučením částí staveb této charakteristice neodpovídajících (např. stožárů nebo mostů) však bude třeba řešit podle § 2937 OZ, případně podle obecného § 2910 OZ (viz Pašek, M. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. 6. Dostupné na beck-online.cz). 16. Lze se však setkat i s názorem, že obdobné riziko vzniku újmy vyplývající ze zřícení budovy nebo z odloučení její části je spojeno též s jinými stavbami a není důvodu, aby vůči těmto nebezpečím byla poskytována nižší ochrana, a proto při posouzení konkrétních okolností případů jiných staveb než budov (například větrných elektráren, ochranných střech, posedů, sloupů vysokého napětí, lanovek, vysokých kamenných zdí, stanů, mostů apod.) lze často dospět k závěru, že existuje nezamýšlená mezera v zákoníku, která ospravedlňuje použití analogie ve smyslu § 10 OZ [viz Bezouška, P. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1645, marg. 8-9]. 17. V reakci na uvedený závěr však bylo též konstatováno, že budova představuje specifické riziko oproti jiným stavbám, protože zpravidla slouží jako přístřeší, a tím působí typicky vyšší frekvenci výskytu lidí. Tím se odlišuje od jiných staveb, které nejsou budovami, přičemž tato odlišnost ospravedlňuje odlišný právní režim budov oproti jiným stavbám. Vyloučením aplikace § 2938 OZ na jiné stavby, než jsou budovy, nedojde k relevantnímu snížení ochrany, a to i proti jiným právním řádům, které staví budovy s jinými stavbami naroveň, zejména pak oproti inspiračním zdrojům, neboť občanský zákoník na rozdíl od těchto kodexů obsahuje i úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou věcí (viz § 2937 OZ). V takovém případě poškozený nemusí prokazovat existenci vady budovy ani její neřádnou údržbu, nýbrž jen poškození, které způsobila věc sama od sebe. Je pak na detentorovi, respektive vlastníkovi, aby prokázal, že nezanedbal náležitý dohled. Škodu způsobenou jinými stavbami je pak třeba řešit buď podle obecných pravidel (zejména § 2910 OZ), případně podle jiných zvláštních ustanovení, zejména § 2937 OZ (viz Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018, s. 734-735, marg. 27-28, 31). K tomuto výkladu se přiklání i autor díla Lovětínský, V. Objektivní odpovědnost v českém deliktním právu. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 123, oddíl 2.9.2. 18. Vzhledem k tomu, že odpovědnost ve smyslu § 2938 OZ je konstruována jako objektivní, respektive absolutní (byť s jistým liberačním potenciálem, viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/25_Cdo_1080_2022), přiklání se dovolací soud k závěru, že zásadně není namístě prostřednictvím analogie rozšiřovat okruh případů, na něž bude citované ustanovení dopadat. Lze přisvědčit dovolatelům, že pokud by zákonodárce zamýšlel vztáhnout toto ustanovení též na jiné stavby než budovy, dá se předpokládat, že by je formuloval jiným způsobem. Hovoří-li přitom citované ustanovení o budově, aniž by současně občanský zákoník poskytl definici tohoto pojmu, je legitimní využít jeho veřejnoprávní definici, již nabízí § 2 písm. l) katastrálního zákona, tedy že budovou je nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí (s připuštěním určitých modifikací, například v případě podzemních staveb). Zřícení staveb, které uvedenou definici nenaplní, je třeba posoudit podle § 2937 OZ, vůči němuž je § 2938 OZ ustanovením speciálním, přičemž ochranu, kterou pro poškozeného toto ustanovení představuje, lze považovat za dostatečnou. V určitém směru je možné mít postavení poškozeného v takovém případě i za výhodnější, neboť zatímco podle § 2938 OZ musí existenci vady či nedostatečné údržby ve sporu tvrdit a prokázat, v případě § 2937 OZ jej taková povinnost netíží (případné naplnění liberačního důvodu v podobě nezanedbání řádného dohledu musí tvrdit a prokázat škůdce). Nezhorší-li se zásadním způsobem postavení poškozeného podřazením konkrétního odpovědnostního vztahu režimu § 2937 OZ, není ospravedlnitelné u některých staveb, které budovami zcela zjevně nejsou, aplikaci § 2938 OZ dovozovat a u jiných nikoliv (například v posuzovaném případě žalobkyně zdůrazňuje, že zřícená opěrná zeď měla značné rozměry; pak se ovšem nabízí otázka, zeď o jakých rozměrech by pod úpravu § 2938 OZ již spadat měla a o jakých nikoliv). Poškozený má nadto stále k dispozici § 2910 OZ, jenž konstruuje subjektivní odpovědnost za vzniklou újmu. 19. Na okraj právě uvedeného dovolací soud uvádí, že je nesprávný závěr odvolacího soudu o nemožnosti aplikovat v daném případě § 2926 OZ v důsledku nedostatku příčinné souvislosti mezi stavební činností na pozemku žalovaných a vzniklou škodou, neboť tu způsobila zeď sama od sebe, z vnitřní příčiny. Bez ohledu na to, zda lze v posuzovaném případě ve vztahu k žalovaným aplikovat § 2937 nebo § 2938 OZ totiž může být dána odpovědnost osob, které práce na pozemcích žalovaných prováděly nebo zajišťovaly, právě podle § 2926 OZ, protože tato odpovědnost nedopadá jen na případy, kdy škoda vznikla bezprostředně při činnosti škůdce, nýbrž na všechny případy, kdy škoda na nemovitosti byla vyvolána činností škůdce, a je lhostejné, zda se projevila bezprostředně anebo s časovým odstupem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.05.2022, sp. zn. nsoud/25_Cdo_233_2022, uveřejněný pod číslem 20/2023 Sb. rozh. obč.). Uvedený závěr odvolacího soudu by ve svém důsledku znamenal, že způsobila-li škodu věc sama od sebe, je v takovém případě odpovědnost (byť i jiného subjektu) podle § 2926 OZ vyloučena, avšak uvedené druhy odpovědnosti mohou obstát vedle sebe. Podle § 2926 OZ odpovídá jak osoba provádějící konkrétní stavební činnost, tak osoba, která si takovou činnost objednala a dělá ji pro ni někdo jiný (viz Pašek, M. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6. Dostupné na beck-online.cz.). 20. Pro úplnost lze konstatovat, že zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 OSŘ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelé je ani netvrdí. V záhlaví rozsudku odvolacího soudu je nesprávně uvedeno, že je jím rozhodováno o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové (ostatní údaje identifikující rozsudek soudu prvního stupně jsou správné), avšak v daném případě se nejedná o procesní vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, a vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je rušen, bylo by zbytečné vydávat opravné usnesení. 21. Dovolací soud uzavírá, že uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci je naplněn. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku odvolacího soudu, napadený rozsudek bez jednání zrušil (§ 243a odst. 1 věta první, § 243e odst. 1 OSŘ); protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). 22. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V dalším řízení se soud bude zabývat otázkou, zda je dána odpovědnost žalovaných podle § 2937 OZ, případně podle § 2910 nebo § 2926 OZ 23. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě všech nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 OSŘ). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26.05.2026
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu