Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 22.04.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Žaloba pro zmatečnost
Vady podání
Dotčené předpisy: § 43 OSŘ § 239 odst. 3 OSŘ ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 04.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce F. Z. , zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova 378, PSČ 252 29, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 96/95, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 1996, č. j. 4 Ko 352/96-86, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996, č. j. 92 K 96/95-65, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. krajsky/58_Cm_5_2023, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2024, č. j. nsoud/20_Cmo_1_2024-34, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2024, č. j. nsoud/20_Cmo_1_2024-34, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2024, č. j. krajsky/58_Cm_5_2023-27, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 7. března 2024, č. j. krajsky/58_Cm_5_2023-27, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) odmítl žalobu pro zmatečnost úpadce (F. Z.) ze dne 10. července 2023, doručenou konkursnímu soudu dne 14. července 2023, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 1996, č. j. 4 Ko 352/96-86, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996, č. j. 92 K 96/95-65. 2. Šlo přitom o druhé rozhodnutí konkursního soudu, když předchozí usnesení ze dne 24. července 2023, č. j. krajsky/58_Cm_5_2023-5 (jímž zamítl žalobu pro zmatečnost), Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. prosince 2023, č. j. nsoud/20_Cmo_1_2023-14, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že konkursní soud má vyzvat úpadce k odstranění vad žaloby. 3. K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. dubna 2024, č. j. nsoud/20_Cmo_1_2024-34, potvrdil usnesení konkursního soudu ve znění, že se odmítá žaloba pro zmatečnost ze dne 10. července 2023, doručená dne 14. července 2023, ve znění doplnění ze dne 23. února 2024, doručeného dne 28. února 2024, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 1996, č. j. 4 Ko 352/96-86, a proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996, č. j. 92 K 96/95-65. 4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 43, § 229 odst. 1, § 232 a § 234 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – shrnul, že ze žaloby pro zmatečnost a jejího doplnění se podává, že úpadce napadá označené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 1996, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996 o prohlášení konkursu na jeho majetek, jakož i uvedené usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996. 5. Úpadce v žalobě pro zmatečnost uvedl, že usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996 mu bylo „správně“ doručeno dne 19. září 1996 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 1996 mu bylo doručeno dne 30. prosince 1996; zároveň uvedl, že Vrchní soud v Praze byl při vydání usnesení nesprávně obsazen (odvolání bylo odmítnuto samosoudcem, nikoliv senátem, respektive označení rozhodujícího soudce v záhlaví napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zcela chybí). Přes poučení konkursního soudu však úpadce nevylíčil skutečnosti, které svědčí o tom, že podal žalobu pro zmatečnost včas, a rovněž neoznačil důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby pro zmatečnost prokázána.
6. S ohledem na to, že žaloba pro zmatečnost je vadná (přes poučení konkursního soudu chybí její podstatné náležitosti), není „žádného důvodu“ připustit její změnu ve smyslu rozšíření o další žalobní požadavek na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 1996, č. j. 4 Ko 167/96-61.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 OSŘ argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Z velmi dlouhého a nepřehledně strukturovaného dovolání se podává, že dovolatel zpochybňuje zejména správnost závěru odvolacího soudu o odmítnutí žaloby pro zmatečnost pro její vady spočívající v absenci žalobních tvrzení o její včasnosti. Dovolatel míní, že žalobu podal včas, neboť již dne 12. prosince 1996 podal návrh na obnovu řízení, na který Krajský obchodní soud v Praze nijak nereagoval. Dále argumentuje, že žaloba nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, ze kterých konkursní soud vychází při dokazování a rozhodnutí ve věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj natolik, aby konkursní soud věděl, co má projednat a o čem má rozhodnout.
9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 InsZ, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. nsoud/29_Cdo_3409_2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 16/2009. 10. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje s poukazem na § 237 OSŘ ve znění účinném od 1. ledna 2013, které pro projednávanou věc není rozhodné. Nejvyšší soud však posoudil přípustnost dovolání i z pohledu rozhodného znění občanského soudního řádu. 11. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdí usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, je přípustné podle § 239 odst. 3 OSŘ; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. nsoud/29_Cdo_4515_2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2012, sp. zn. nsoud/25_Cdo_3733_2011. 12. Podle § 232 odst. 1 OSŘ musí žaloba pro zmatečnost vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá. K náležitostem žaloby pro zmatečnost srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. nsoud/21_Cdo_4119_2011, uveřejněné pod číslem 52/2013 Sb. rozh. obč. 13. Neobsahuje-li žaloba pro zmatečnost všechny stanovené náležitosti nebo je-li nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu vyzve usnesením toho, kdo ji podal, aby žalobu opravil nebo doplnil; k opravě nebo doplnění žaloby určí lhůtu a toho, kdo podal žalobu, poučí o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (srov. § 235a odst. 2, § 43 odst. 1 OSŘ). Není-li žaloba pro zmatečnost přes výzvu předsedy senátu řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne (srov. § 235a odst. 2 a § 43 odst. 2 větu první o. s. ř.). 14. V souladu se závazným právním názorem vyjádřeným Vrchním soudem v Praze ve zrušovacím usnesení ze dne 20. prosince 2023 vyzval konkursní soud úpadce usnesením ze dne 25. ledna 2024, č. j. krajsky/58_Cm_5_2023-19, k odstranění vad žaloby pro zmatečnost spočívajících v tom, že není zřejmé, zda úpadce žalobou napadl jen usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 1996 nebo též usnesení Krajského obchodního soudu ze dne 3. září 1996, dále v tom, že nejsou vylíčeny skutečnosti o tom, že žaloba byla podána včas, a nejsou označeny a doloženy důkazy, jimiž má být včasnost žaloby prokázána, jakož i v tom, že nejsou označeny důkazy, jimiž má být prokázána důvodnost žaloby; dále byl úpadce vyzván k připojení listin, na něž se odvolává. K odstranění vad žaloby poskytl konkursní soud úpadci lhůtu a poučil jej o následku nesplnění výzvy. 15. K výzvě konkursního soudu úpadce podal dne 28. února 2024 „doplnění žalobního tvrzení“ (č. l. 20-26).
16. Se závěrem odvolacího soudu, že v řízení o žalobě pro zmatečnost nelze pokračovat, protože úpadce přes výzvu konkursního soudu neodstranil její vady spočívající v nedostatku tvrzení o včasnosti žaloby, nelze souhlasit.
17. Podle § 234 odst. 1 OSŘ není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí. 18. Odvolací soud dovodil z obsahu žaloby pro zmatečnost a jejího doplnění, že úpadce napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 1996 z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát); zároveň jde o rozhodnutí, proti němuž je žaloba pro zmatečnost přípustná podle § 229 odst. 4 OSŘ (jde o pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání). Uvedené zmatečnostní důvody se zjevně nemohou vztahovat též na usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996 (k tomu, jaký důvod zmatečnosti úpadce uplatnil vůči tomuto rozhodnutí, se odvolací soud nijak nevyjádřil). 19. Z uvedeného je zřejmé, že zkoumání včasnosti podané žaloby pro zmatečnost se odvíjí (má odvíjet) od doručení napadených rozhodnutí, neboť podle právní kvalifikace uplatněného zmatečnostního důvodu odvolacím soudem nejde o žádný ze zvláštních případů uvedených v § 234 odst. 2 až 5 o. s. ř.; úpadce přitom data doručení obou rozhodnutí uvedl, respektive u usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996 sdělil, že za „správné“ považuje doručení dne 19. září 1996. Tvrzení nutná k posouzení včasnosti podání tak žaloba pro zmatečnost obsahuje včetně toho, že úpadce uvedl v jejím doplnění i to, že žalobu má za včasnou, protože svůj nevyřízený návrh na obnovu řízení a „odstranění dalších nesprávností“ ze dne 12. prosince 1996 považuje (v době po 1. lednu 2001) za „stále“ nevyřízenou žalobu pro zmatečnost.
20. Komentářová literatura nadto k požadavku na vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba pro zmatečnost je podávána včas, podotýká, že jde zejména o vylíčení skutečností, které svědčí o zachování subjektivních lhůt (jde o ty zmatečnostní důvody, u nichž je počátek běhu subjektivní lhůty k podání žaloby vázán na vědomost účastníka o důvodu zmatečnosti, popřípadě o napadeném rozhodnutí). Absence vylíčení těchto skutečností není v literatuře uváděna jako případ, který zpravidla brání pokračovat v řízení o žalobě pro zmatečnost. K tomu srov. DOLEŽÍLEK, Jiří. § 232 [Náležitosti žaloby]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1831, marg. č. 1 a 2, jakož i DOLEŽÍLEK, Jiří. § 232 [Náležitosti žaloby]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2–4, dostupné na beck-online.cz.
21. Žalobu pro zmatečnost nelze odmítnout pro vady (§ 43 odst. 2, § 235a odst. 2 OSŘ) ani tehdy, nejsou-li označeny důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, nebo nejsou-li označené listinné důkazy k žalobě připojeny. K tomu srov. mutatis mutandis již závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. nsoud/21_Cdo_370_2002, k nimž se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v důvodech usnesení ze dne 16. ledna 2015, sp. zn. nsoud/21_Cdo_1076_2013, nebo usnesení ze dne 22. prosince 2021, sp. zn. nsoud/29_Cdo_1228_2020. 22. Žalobu pro zmatečnost tak z důvodu uváděných odvolacím soudem odmítnout nelze. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí konkursního soudu, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 OSŘ). 23. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 OSŘ). Shledají-li soudy žalobu pro zmatečnost prostou vad ohledně uvedení důvodu žaloby ve vztahu k napadenému usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. září 1996, budou se zabývat otázkou včasnosti podané žaloby, kdy rovněž zhodnotí, jaký význam má, že institut žaloby pro zmatečnost jako mimořádného opravného prostředku je v občanském soudním řádu upraven až s účinností od 1. ledna 2001 (novelizací provedenou zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); k tomu srov. zejména obecné přechodné ustanovení v části dvanácté, hlavě I, bodu 1. zák. č. 30/2000 Sb. Zamítnout žalobu pro zmatečnost z důvodu jejího opožděného podání lze bez nařízení jednání jen tehdy, byla-li podána po uplynutí lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí (§ 235f OSŘ). 24. Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení (ve fázi po prohlášení konkursu), kde platí § 33 odst. 1 písm. b/ zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání; proto se ani zde o náhradě nákladů řízení nerozhoduje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22.04.2026
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu