Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 31.03.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy: § 42 odst. 4 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 10.04.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce V. S. , zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 40 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. okresni/9_C_14_2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2025, č. j. krajsky/38_Co_240_2025-34, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou ze dne 12.01.2025, jež byla Okresnímu soudu ve Znojmě doručena dne 14.01.2025, domáhal vůči žalované zaplacení částky 40 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy, jejíž vznik měl souviset s rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17.05.2000, č. j. okresni/5_C_220_99-56, s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.2001, sp. zn. krajsky/17_Co_360_2000, a s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23.01.2024, č. j. krajsky/36_Co_347_2023-15, jakož i s nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím zejména v nezkoumání podmínek řízení dle § 103 OSŘ, porušení § 132 OSŘ v souvislosti s opomenutím žalobcem uváděných skutečností při hodnocení důkazů či v „absenci úkonu“ vyhovujícímu § 157 odst. 2 OSŘ. 2. Okresní soud ve Znojmě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19.09.2025, č. j. okresni/9_C_14_2025-27, uvedenou žalobu odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřovalo do jeho výroku I v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 01.01.2022 (viz čl. II a XII zák. č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. 5. Podle § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 6. Podle § 237 OSŘ není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Procesněprávní otázka týkající se náležitostí podané žaloby a účasti žalované na procesu odstraňování jejích vad, při jejímž řešení měl odvolací soud podle žalobcova názoru pochybit, pokud navzdory tomu, že žaloba vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že je tuto žalobu namístě odmítnout, a to bez toho, aby tato žaloba byla doručena žalované, čímž se měl odvolací soud současně odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované jeho usnesením ze dne 04.12.2014, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1542_2014, přípustnost podaného dovolání ve smyslu § 237 OSŘ nezakládá. 8. Svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 OSŘ způsobilá k věcnému projednání, se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud žalobce v této žalobě nespecifikoval, jakou konkrétní újmu požaduje po žalované nahradit (sám žalobce ve svých podáních sice opakovaně hovoří o újmě majetkové, jeho právní zástupkyně však oproti tomu požadovanou částku spojila bez bližšího vysvětlení s právní nejistotou, kterou žalobce nezákonným postupem soudu utrpěl), jak došlo ke vzniku této újmy, jakou roli v této souvislosti sehrála v žalobě označená rozhodnutí a nesprávný úřední postup, s nimiž žalobce vznesený požadavek spojil, a jak žalobce vůbec dospěl k vyčíslení svého žalobního požadavku (vedle žalobcem zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 04.12.2014, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1542_2014, srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.01.2005, sp. zn. nsoud/32_Odo_315_2004, ze dne 22.05.2012, sp. zn. nsoud/28_Cdo_267_2012, ze dne 27.04.2021, sp. zn. nsoud/30_Cdo_887_2021, ze dne 29.09.2021, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2437_2021, ze dne 25.02.2025, sp. zn. nsoud/30_Cdo_100_2025, ze dne 25.06.2025, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1438_2025, ze dne 15.07.2025, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1743_2025, ze dne 17.12.2025, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3130_2025, ze dne 17.12.2025, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3131_2025, nebo ze dne 28.01.2026, sp. zn. nsoud/30_Cdo_125_2026). Námitka, kterou žalobce v rámci vymezené dovolací otázky současně zpochybnil správnost postupu spočívajícího v nedoručení předmětné žaloby žalované, pak nejenže nepostihuje případnou újmu na procesních právech dovolatele (v důsledku čehož by ani odlišné řešení této otázky nemohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí), ale zároveň se i míjí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s níž je zpochybňovaný postup plně v souladu (jak patrno např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2007, sp. zn. nsoud/29_Odo_1511_2005, nebo ze dne 16.04.2008, sp. zn. nsoud/25_Cdo_713_2008). 9. Poukazuje-li žalobce na údajnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, na absenci zkoumání podmínky předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, na nesplnění poučovací povinnosti ve smyslu § 5 OSŘ, jakož i na údajné porušení § 95 OSŘ, pak k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Tato podmínka však, jak bylo vyloženo výše, v posuzovaném případě splněna není. 10. Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 OSŘ). Bez významu pro posouzení dané věci je tudíž ta část dovolání, jejímž prostřednictvím se žalobce pokusil svůj žalobní požadavek dodatečně blíže objasnit. 11. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31.03.2026
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu