Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí: 10.03.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
Trest
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí: C
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10.03.2026 o dovolání, které podal D. Ch. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 06.08.2026, č. j. krajsky/3_To_262_2025-752, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. okresni/6_T_41_2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 13.05.2025, č. j. okresni/6_T_41_2025-737 , byl obviněný D . Ch. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 06.08.2025, č. j. krajsky/3_To_262_2025-752, tak, že ho podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věz nice s ostrahou. II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Pavlíny Mulačové (i. s. Mgr. Kateřina Vávrová) dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Odvolací soud se podle jeho mínění zabýval pouze skutečnostmi, které odůvodňují uložení vyššího trestu. Nebylo naopak nijak zohledněno, že prohlásil vinu s vidinou příznivějšího trestu. Trest v délce deseti měsíců navrhoval státní zástupce i v obžalobě a svůj návrh nezměnil navzdory změně okolností ve formě jeho prohlášení viny. Rozhodnutí soud u přiléhavě odráželo tuto skutečnost, jakož i jeho osobní poměry. Ty naopak v rozsudku odvolacího soudu nebyly nijak promítnuty. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto podle jeho názoru nepřezkoumatelné z důvodu absence odůvodnění.
6. Dovolatel je přesvědčen, že uložený trest je v rozporu s principem proporcionality trestních sankcí a Nejvyšší soud by se měl věcí zabývat z hlediska práva obviněného na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Přísnější trest mu byl uložen, přestože již byl v rámci výkonu sankcionován přísnějším režimem. Vyjma toho se měl odvolací soud zabývat jeho rodinnými poměry ve smyslu práv nezletilého dítěte a zohlednit jeho nejlepší zájem. Odkázal také na zásadu předvídatelnosti v případě prohlášení viny. Odvolací soud tedy nevzal v úvahu všechna relevantní kritéria vyváženě a uložil trest, který neodpovídá zákonným zásadám, ani právu na spravedlivý proces a soudní ochranu, ani hmotněprávní úpravě obsažené v § 39 odst. 4 tr. zákoníku. 7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 06.08.2025, č. j. krajsky/3_To_262_2025-752, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho argumentace dovolání směřuje výhradně proti výroku o trestu a spočívá v prostém nesouhlasu s úvahami odvolacího soudu ohledně jeho výměry. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze obecně podřadit pod § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., to však jen tehdy, byl-li obviněnému uložen druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou sazbu. Nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku nemůže, nevybočuje-li ze zákonného rámce, zakládat žádný z vymezených dovolacích důvodů. Nepřiměřenost nebo přísnost trestu tedy není „jiným nesprávným hmotněprávním posouzením“ ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento závěr plyne jednoznačně z konstantní judikatury Nejvyššího soudu.
9. Stejný názor zastává i Ústavní soud, který kupř. v nálezu ze dne 17.04.2018, sp. zn. usoud/II.__S_492_17, uvádí, že uplatnění diskrece při ukládání trestu, děje-li se v zákonných mezích, nelze považovat za nesprávné hmotněprávní posouzení. Za výjimku z tohoto pravidla považuje Ústavní soud mimo jiné situaci, kdy je napadené rozhodnutí současně nepřezkoumatelné z důvodu absence odůvodnění uloženého trestu, čímž dochází k porušení základního práva obviněného na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina. 10. Pro tuto výjimku však nynější věc neskýtá žádnou oporu. Odvolací soud v napadeném rozsudku jasně vymezuje, ke kterým okolnostem při svých úvahách o přiměřenosti trestu uloženého soudem prvního stupně přihlížel, a z jakého důvodu shledal prvně uložený trest nepřiměřeně mírným. Rozsah a intenzita předmětné pokračující trestné činnosti, jakož i dosavadní způsob vedení života obviněného, který soustavně vykazuje sklony k páchání úmyslné trestné činnosti, byly podle jeho názoru nedostatečně zohledněny ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Vedle toho se výslovně zabývá i okolnostmi ve prospěch obviněného a v bodě 7. napadeného rozsudku vysvětluje, proč neodůvodňují uložení mírnějšího trestu. S tímto hodnocením se státní zástupce ztotožňuje a považuje za nadbytečné tyto úvahy reprodukovat. S ohledem na výše uvedené proto tvrzení obviněného, že napadený rozsudek je pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelný, nemůže obstát. Zabývat se každou okolností tvrzenou ve prospěch obviněného podrobně v takovém rozsahu, který obviněného zcela uspokojí, není povinností soudu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je stručné, avšak jasné a srozumitelné, a tudíž zcela dostačující. V žádném případě nelze hovořit o jeho „absenci“.
11. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než uvedeného v § 265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
IV./1. Obecná východiska
13. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 … ), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jiném u důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.
14. Z úpravy dovolacího řízení (Hlava sedmnáctá trestního řádu) je zjevné, že referenční rámec přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem je vytyčen primárně samotným dovolatelem (resp. obsahem mimořádného opravného prostředku vyhotoveného jeho obhájcem), na kterém spočívá břemeno tvrzení existence vad těchto rozhodnutí odpovídajících zvolenému, příp. alespoň jinému zákonem upravenému důvodu dovolání, a požadavek předestření relevantních námitek takové vady osvědčujících.
15. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jí m uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] .
IV./2. Posouzení dovolání
16. Vzhledem k povaze dovolatelových námitek je na místě prvně připomenout, že nejde - li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. To ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 02.09.2002, sp. zn. nsoud/11_Tdo_530_2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 17. Výjimku z toho pravidla představuje situace, kdy je uložený trest tak zjevně neúměrný, že dochází k narušení ústavních práv dovolatele. Za exemplární trest považuje Ústavní soud disproporční zostření trestní represe (byť i v rámci zákonných hranic trestních sazeb) v individuální či obecné rovině, tedy ukládání takových postihů, které by před účelem trestu jako spravedlivé zásluhy za spáchaný čin upřednostňovaly účely preventivní, výchovný, zábranný apod. (viz nález Ústavního soudu ze dne 11.06.2014, sp. zn . usoud/I.__S_4503_12). Ani toto není případ projednávané věci. 18. Obviněný byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě až dvou let. Vzhledem k tomu, že mu byl uložen trest v délce 10 měsíců, jedná se o trest ve spodní polovině zákonem stanovené trestní sazby. Ústavní soud v minulosti poznamenal, že při určování výměry v rámci trestní sazby určitého trestu se zpravidla vychází z poloviny této sazby, jež se následně koriguje oběma směry prostřednictvím kritérií podle ustanovení § 39 tr. zákoníku, zejména s využitím katalogu polehčujících a přitěžujících okolností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 09.02.2017, sp. zn. usoud/I.__S_9_17). 19. V rozporu s míněním obviněného vyjádřeným v dovolání odvolací soud velmi podrobně popsal jednotlivé okolnosti, které při rozhodování o ukládaném trestu vzal v úvahu. Za okolnosti svědčící v neprospěch obviněného vzal především skutečnost, že se obviněný dopustil pokračující trestné činnosti po dobu tří měsíců, a to formou opakovaných telefonických kontaktů, a dokonce i nedovoleným užitím návykových látek. Nejednalo se tedy o ojedinělé či nahodilé jednání a jeho intenzitu soud oprávněně zhodnotil jako značnou. V úvahu vzal i možnosti nápravy obviněného s ohledem na jeho opakovaná odsouzení k trestu odnětí svobody, po jejichž výkonu se vždy vrátil k předchozímu způsobu života. Ve srovnání s jinou trestnou činností naplňující danou skutkovou podstatu by bylo možno uvažovat o trestu až v druhé polovině trestní sazby. Rodinné poměry obviněného oprávněně nevzal odvolací soud v úvahu s ohledem na to, že v důsledku opakovaných styků s přítelkyní se dopouštěl porušení povinností vyplývajících z výkonu trestu. Ve prospěch obviněného, jakož i uložení mírnějšího trestu svědčila právě skutečnost, že prohlásil vinu, byť odvolací soud upozornil, že tak učinil až poté, co bylo shromážděno dostatečné množství usvědčujících důkazů, a sankce v této souvislosti již uložené v rámci vykonávaného trestu odnětí svobody. Při rozhodování o výměře uloženého trestu zvážil odvolací soud také dosud nevykonanou část již uloženého trestu odnětí svobody. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud poskytl dostatečné a vypovídající odůvodnění, přičemž se zabýval všemi rozhodnými skutečnostmi. Za uvedené situace nelze trest odnětí svobody v délce deseti měsíců uložený obviněné mu (a to ani při zvážení dosud nevykonaného trestu) pokládat za zřejmě nepřiměřený, tj. porušující zásady ukládání trestů nebo základní práva obviněného.
20. V této souvislosti nezbývá než dodat, že p rávo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. usoud/II.__S_681_04). V.
Způsob rozhodnutí
21. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozešly. Zároveň nebyla shledána ani vada představující porušení základních práv obviněného vyžadující kasační zásah Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
22. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10.03.2026
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu