Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí: 04.03.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Hodnocení důkazů
Dotčené předpisy: § 2 odst. 6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 04.03.2026 o dovolání, které podal obviněný J. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 09.04.2025, sp. zn. krajsky/8_To_29_2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. okresni/3_T_4_2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J . K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.02.2025, sp. zn. okresni/3_T_4_2025 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J . K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným (zvlášť závažným) zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: dne 09.10.2024 v době kolem 07:30 hodin v obci XY, okres XY , v jím užívaném bytě situovaném v bytovém domě č.p. XY, s úmyslem usmrtit svého strýce poškozeného M. K., narozeného XY , ho nožem s čepelí dlouhou 13 centimetrů bodl velkou silou do krku vpravo, kde mu poškodil krční tepnu a vyvolal tepenné krvácení bezprostředně ohrožující život poškozeného s tím, že úmrtí poškozeného, k němuž by v důsledku šoku z nadměrných krevních ztrát došlo během několika minut, bylo odvráceno jen díky včasnému a kvalifikovanému lékařskému zákroku.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 47 277 Kč.
3. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 09.04.2025, sp. zn. krajsky/8_To_29_2025, jímž z podnětu řádného opravného prostředku podle 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za výše popsanou trestnou činnost uložil obviněnému podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 40 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na pozadí námitek, že se měl dopustit trestného činu v nepříčetnosti, brojil proti neprovedení důkazů. Obhajobou navrhovaný (a neprovedený) výslech svědků D . D. a L. Č . , kteří byli s obviněným v každodenním kontaktu, by potvrdil jeho zjevné zhoršené vnímání reality ve vztahu k poškozenému i k jiným běžným životním situacím. Další významné informace o duševním stavu obviněného mohla poskytnout jeho babička, která však odmítla před soudem prvního stupně vypovídat a v přípravném řízení byla vyslechnuta nedostatečně. Znalci tak v době vypracování svého posudku z oboru psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie vycházeli z neúplných zjištění vypovídajících o rozporech ve vnímání reality obviněným. Na podkladě takto doplněného dokazování mělo proto proběhnout nové znalecké zkoumání rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného. Přitom platí, že pro posouzení příčetnosti nelze vycházet výlučně ze znaleckého posudku, neboť jím soud nemůže být vázán. Naopak je třeba i tuto otázku hodnotit jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s dalšími důkazy. Soudy si však prakticky neopatřily žádné důkazy k detailnějšímu zkoumání duševního stavu obviněného v běžném životě předcházejícího posuzované události, ačkoliv o to obhajoba výslovně žádala v odvolacím řízení. Odvolací soud se s předmětnými návrhy ovšem adekvátně nevypořádal, čímž porušil právo obviněného na spravedlivý proces (a podle obsahu textu dovolání jde o vadu opomenutého důkazu).
5. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a tomuto soudu uložil o věci v potřebném rozsahu znovu jednat a rozhodnout.
6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření konstatovala, že obviněný zpochybnil svou příčetnost prostřednictvím námitky o neúplném dokazování. Tím však jen opakuje obhajobu z předchozích fází řízení, přičemž odvolací soud neprovedení navrhovaných důkazů náležitě odůvodnil. Je na úvaze soudu, který z předložených nebo navržených důkazů provede. Není proto povinností akceptovat jakýkoliv důkazní návrh, nicméně případné odmítnutí je nutno přesvědčivě odůvodnit. Tomu ovšem odvolací soud dostál, neboť jasně a korektně konstatoval nadbytečnost navržených důkazů. Rozhodnutí soudu tak netrpí vadou opomenutých důkazů. Bylo ostatně spolehlivě prokázáno provedenými důkazy, že v době spáchání stíhaného jednání byly rozpoznávací schopnosti obviněného zachovány, byť jeho schopnost ovládat své jednání byla snížena měrou podstatnou.
7. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasila s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr . ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 09.04.2025, sp. zn. krajsky/8_To_29_2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určen ém týmž zákonným ustanovením. 10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahu je do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
IV.
Důvodnost dovolání
12. V kontextu uvedeného lze uzavřít, že část uplatněných námitek je možno formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto námitky však nelze vyhodnotit tak, že by mohly odůvodnit obviněnými požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
13. Z uplatněných námitek plyne, že obviněný brojil proti neprovedení jím navrhovaných důkazů, které měly doložit jeho nepříčetnost v době spáchání stíhaného trestného činu. Odvolací soud měl přitom nedostatečně odůvodnit zamítnutí navrhovaného výslechu konkrétních svědků a revizi odborných závěrů o míře zasažení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného. Ač formálně pod bodem 2. dovolání obviněný označil všechny tři alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že po obsahové stránce uplatnil toliko alternativu třetí, neboť žádný zjevný rozpor skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů ani procesní nepoužitelnost některého z nich nenamítl.
K dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Alternativa třetí
14. Ve vztahu k námitce nedůvodného neprovedení obhajobou navrženého výslechu svědků D . D. a L. Č . a nového znaleckého zkoumání (ne)příčetnosti obviněného Nejvyšší soud konstatuje, že formálně vzato uvedené odpovídá třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vady v podobě tzv. opomenutí důkazu se soud dopustí tehdy, pokud bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne důkazní návrh, eventuálně o něm ve vztahu k jeho zamítnutí neučiní zmínku buď žádnou, či toliko okrajovou a obecně neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení řádně provedené důkazy soud neučiní předmětem svých hodnotících úvah (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.11.2004, sp. zn. usoud/III.__S_177_04). Existenci opomenutých důkazů nicméně není možné odvozovat bez dalšího z každého, ať již tvrzeného či skutečného opomenutí soudu; vždy je nutné - v souladu s principem materiálního nahlížení na právo - zvažovat, zda by např. doplnění dokazování v požadovaném směru mohlo reálně vést k závěru, který by byl pro konkrétního stěžovatele příznivější (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14.01.2013, sp. zn. usoud/I.__S_826_10, rovněž srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29.04.2015, sp. zn. usoud/II.__S_3538_14). Zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění tedy ještě samo o sobě nevede k závěru o opomenutí důkazu, resp. porušení práva na spravedlivý proces jehož je ono opomenutí součástí. K porušení tohoto práva nedochází v důsledku pouze samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno až tím, že neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.11.2023, sp. zn. nsoud/3_Tdo_647_2023). 15. Byť uplatněné námitky o nedůvodném zamítnutí obhajobou navrhovaných důkazů (rozvedených výše) jsou formálně podřaditelné pod tuto třetí alternativu dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není pochyb o tom, že soudy obou stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném k náležitému objasnění věci a nedopustily se pochybení v podobě opomenutých důkazů. Konkrétně odvolací soud během veřejného zasedání konaného dne 09.04.2025 o vzneseném návrhu na doplnění dokazování formálně rozhodl (č. l. 409). Postačí pak v krátkosti poznamenat (ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně), že odvolací soud své zamítavé rozhodn utí stran doplnění dokazování o předmětné důkazy i náležitě odůvodnil. V bodě 19. svého rozhodnutí přiléhavě konstatoval, že provedení navrhovaných důkazů by bylo nadbytečným, neboť k posouzení otázky příčetnosti obviněného v době spáchání výše uvedeného skutku postačovala zjištění plynoucí ze stávajících důkazů. Jak vyplývá z odůvodnění soudu prvního stupně, závěr o zmenšené příčetnosti obviněného v inkriminovanou dobu se opírá o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie (podložený osobním vyšetřením obviněného znalci a jeho zdravotní dokumentací). Uvedené v kombinaci s výpovědí poškozeného tvoří plně dostatečný, ucelený a logický podklad pro závěr o snížené schopnosti obviněného ovládat své jednání, tedy (pouze) o jeho zmenšené příčetnosti, nikoli o nepříčetnosti, kterýžto závěr by logicky obviněnému lépe vyhovoval jako okolnost vylučující trestní odpovědnost za spáchaný skutek. V obecné rovině lze dát obviněnému za pravdu, že právní kvalifikace soudu nem ůže být podmíněna provedením konkrétního důkazu. To však neznamená, že byl-li proveden důkaz prokazující nějakou okolnost, v tomto případě existenci schizofrenních tendencí a paranoidní poruchy osobnosti, nemohou se soudy o tato zjištění opřít. Zvláště, jak zcela správně poznamenal soud prvního stupně v bodě 40. svého odůvodnění, nebyly dány žádné důvody uvedený důkaz znaleckým posudkem zpochybnit. Je plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat.
16. V tomto ohledu je vhodné dále poukázat i na provázanost jednotlivých důkazních návrhů, neboť podle obhajoby by z výslechu navrhovaných svědků (D . D. a L. Č . ) měla vyplynout nová zjištění o chování obviněného v běžném životě, což by mělo představovat relevantní podklad pro nové odborné závěry stran (ne)příčetnosti. Obviněný se tak v podstatě domáhá vyhotovení doplnění znaleckého posudku, a to odůvodňuje přesvědčením, že dotyční znalci pochybili, neboť nevycházeli z konkrétních výpovědí. Tomuto Nejvyšší soud nemůže přisvědčit, protože jednak jde o nepodloženou presumpci, jednak se tím opomíjí, že v předmětném znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie byl duševní stav obviněného hodnocen komplexně na základě vyjádření samotného obviněného. Není pak jasné, jak by výpovědi svědků k běžnému chování obviněného mohly zvrátit odborné závěry týkající se duševního stavu dotyčného (resp. míry jeho schopnosti ovládat své jednání) v konkrétní moment. Veškerá argumentace k tvrzeným opomenutým důkazům tak stojí na předpokladu, že dva specifičtí svědci by na základě interakcí s obviněným, nesouvisejícími s posuzovaným jednán ím, doložili jeho dlouhotrvající „zhoršené vnímání reality“. Pokud by skutečně šlo o natolik závažnou duševní poruchu ve smyslu § 123 tr. zákoníku, pro kterou by se obviněný v každodenním životě projevoval nepříčetně, logicky by se to projevilo v rámci vyšetření znalci a tím i ve vyhodnocení jeho schopnosti účasti v trestním řízení. To však bylo také zkoumáno v rámci předmětného znaleckého posudku (č. l. 153) se závěrem, že obviněný je účasti na trestním řízení schopen. Za této situace, kdy navrhované důkazy stojí na spekulacích brojících proti zjištěním bezpečně prokázaným již provedenými důkazy, považuje dovolací soud zamítnutí předmětných návrhů pro nadbytečnost za dostatečné a adekvátní odůvodnění.
17. Nejvyšší soud proto uzavírá, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Podařilo-li se pochybnosti odstranit tím, že důkazy byly hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.09.2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněného, resp. jeho zmenšené příčetnosti, v projednávané věci ostatně zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by obviněný jednal v nepříčetnosti. Nejvyšší soud přitom poukazuje na body 40. až 43. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z něhož je zřejmé, jakými úvahami se dotyčný soud řídil, a ze kterých ostatně vycházel i soud odvolací.
18. Okrajově lze zmínit, že tvrzení o nedostatcích ve výslechu babičky obviněného v přípravném řízení jsou natolik obecná, že ani s notnou dávkou benevolence nedovoluje tuto námitku podřadit pod uplatněný nebo i jiný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř.
19.Lze tak uzavřít, že uvedený postup obou soudů nižších instancí považuje Nejvyšší soud za správný, a především pak zákonný. Nelze tedy konstatovat, že některý z důkazních návrhů obhajoby zůstal soudy nižších stupňů v rámci jejich rozhodovací činnosti jakkoliv opomenut. Z těchto důvodů nemohl být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě naplněn.
V.
Způsob rozhodnutí
20. Je tedy možno uzavřít, že dovolací argumentace obviněného se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. buď zcela minula a nebylo možno ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod, nebo šlo o námitky sice podřaditelné pod uvedený dovolací důvod, avšak zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J . K. jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 04.03.2026
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu