Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. a) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. j) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. m) tr.ř.
Datum rozhodnutí: 31.03.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Dovolání
Ohrožení pod vlivem návykové látky
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 274 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31.03.2026 o dovolání obviněného M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.2025, sp. zn. krajsky/5_To_281_2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. okresni/3_T_70_2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M . H. odmítá.
Odůvodněn í:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 06.08.2025, sp. zn. okresni/3_T_70_2025, byl obviněný shledán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit zjednodušeně řečeno tím, že v obci XY dne 25.05.2025 kolem 00:10 hodin nejdříve po účelové komunikaci a následně po silnici III. třídy řídil osobní automobil, ačkoli předtím požil alkohol. Dechovou zkouškou mu byla v 00:20 hodin naměřena hodnota 2,07 ‰ alkoholu v dechu, v 00:27 hodnota 2,05 ‰ a následně v 00:38 hodnota 2,00 ‰. 2. Za to soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a podle § 7 3 odst. 1, 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců.
3. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, přičemž Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22.10.2025, sp. zn. krajsky/5_To_281_2025, toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II.
Obsah dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v jehož úvodu uvedl veškeré dovolací důvody podle § 265b odst. 1, 2 tr. ř. v jejich zákonném znění s tím, že především se domáhá důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Návazně namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav věci a nesprávně vyměřily výši trestu, a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 08.08.2013, sp. zn. usoud/II.__S_2142_11, uveřejněný pod č. 141/2013 Sb. n. a u. Konkrétně doplnil, že v řízení před soudem prvního stupně učinil prohlášení o vině, k čemuž však soudy dostatečně nepřihlédly při stanovení druhu a výměry trestu, a v důsledku toho je trest nepřiměřeně přísný. Upozornil také na projevenou lítost, sebereflexi, dřívější trestní i správní bezúhonnost, které rovněž nebyly dostatečně zohledněny. Odkázal na princip presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo . 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a aby přikázal soudu prvního stupně nové projednání a rozhodnutí ve věci.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření nejdříve upozornil na nekvalitní zpracování dovolání ze strany obhájce Mgr. Zdeňka Burdy, který běžně odůvodňuje dovolání jen v té míře, aby mu nemohla být zaslána výzva k odstranění vad podle § 265h odst. 1 tr. ř. Tak jako v jiných dovoláních zpracovaných uvedeným obhájcem, i zde zabírá podstatnou část dovolání prostý přepis výroku rozsudku soudu prvního stupně a obecný výčet všech dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Jako obvykle text dovolání také obsahuje (nesouvisející) citaci z nálezu Ústavního soudu ze dne 08.08.2013, sp. zn. usoud/II.__S_2142_11, uveřejněný pod č. 141/2013 Sb. n. a u. K samotnému obsahu státní zástupce uvedl, že námitka přiměřenosti trestu, kterou se dovolání vyčerpává, není podřaditelná pod kterýkoli zákonný dovolací důvod, o čemž byl obhájce Mgr. Zdeněk Burda již dříve opakovaně poučen ze strany Nejvyššího soudu, a to například v jeho usnesení ze dne 26.11.2025, sp. zn. nsoud/8_Tdo_1044_2025, bod 9. 8. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
9. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III.
Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., resp. podle § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
12. Obviněný své dovolání opřel o všechny dovolací důvody, a především (jak výslovně dodal) o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na nějž je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
13. V rámci své argumentace však obviněný nijak konkrétně právní posouzení skutku (k čemuž zmíněný dovolací důvody primárně směřuje) kladeného mu za vinu nezpochybnil. S problematikou právního posouzení přitom bezprostředně nesouvisí tvrzení o údajném nesprávném vyhodnocení důkazů a skutkového stavu, což jsou činnosti soudu předcházející právnímu posouzení (a týkají se zjišťování průběhu skutkového děje). Zejména ovšem obviněný v řízení učinil prohlášení viny, které soud prvního stupně podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal, v důsledku čehož také své dříve podané odvolání obviněný směřoval pouze proti výroku o trestu a odvolací soud přezkoumával jen tento výrok. Přitom platí, že jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto odvolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Ať již tedy obviněný mínil ve vztahu k výroku o vině (zejména ve vztahu k právnímu posouzení skutku) svou argumentaci jakkoli, je s přihlédnutím k citovanému závěru soudní praxe dovolání (navíc kusé argumentace) v daném rozsahu nepřípustné.
14. Pokud pak obviněný napadl výrok o trestu, což by již bylo v dovolacím řízení s ohledem na předcházející procesní postup přípustné, Nejvyšší soud vysvětluje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze – s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí – v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod však může být naplněn pouze v případech, kdy soudy uloží druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Takové tvrzení ovšem obviněný nepředkládá (a ani by pro něj nebyl dán podklad), resp. o tento dovolací důvod svoji argumentaci konkrétně neopírá. S odkazem na (obviněným výslovně tvrzený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze potom ve vztahu k výroku o trestu namítat jen pochybení v jiných případech porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, tedy např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Ani uvedené vady však obviněný netvrdí (a opět by pro to ani nebyl dán podklad). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku, resp. § 41 a § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, pak není možné v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2015, sp. zn. nsoud/4_Tdo_737_2015) . 15. Lze dodat, že zásah dovolacího soudu by ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným tak, že by to již představovalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku, jímž je v nejkoncentrovanější podobě právě uložený trest. Nicméně ani při zohlednění tohoto výjimečně možného postupu v dovolacím řízení není namístě dovodit jakékoli pochybení. Soud prvního stupně (za akceptace soudem odvolacím) přitom při stanovení druhu a výměry trestu přihlédl ke všem významným okolnostem a vyměřil trest, který jistě nelze považovat za nepřiměřeně přísný – a obviněný vlastně ani nevysvětluje, proč by tomu tak mělo být, ale jen poukazuje na polehčující okolnosti, jichž si soudy byly vědomy.
16. S tvrzením obviněného, nepodřaditelným pod žádný dovolací důvod, by tak ani nebylo možné se ztotožnit.
IV.
Závěr
17. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného, pokud je jeho dovolání vůbec přípustné, se míjejí s jakýmkoli dovolacím důvodem podle § 265b tr. ř. Proto jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31.03.2026
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu