Soudní rozhodnutí - 4To 16/2024
Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů
Úvod
Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR
Vyhledávání
Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů
Popis obsahu databáze
Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj
Popis pokročilého vyhledávání
Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Rozhodnutí Ústavního soudu
Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR
Nejčastější dotazy
Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy
www.justice.cz
Detail rozhodnutí
Spisová značka: 4To 16/2024
Právní věta: Jednání pachatele trestného činu podvodu podle § 209 tr. zák. je třeba posoudit zároveň jako pokus
trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zák., pokud pachatel
očekává, že podvodně získané (lákané) prostředky budou zčásti pocházet z rozpočtu Evropské unie
nebo rozpočtů Evropskou unií spravovaných, k čemuž ovšem nedojde z důvodů nezávislých na jeho vůli.
Soud: Vrchní soud v Olomouci
Datum rozhodnutí: 09.09.2024
Forma rozhodnutí: Rozsudek
Heslo: Podvod
Poškození finančních zájmů Evropské unie
Dotčené předpisy: § 209 předpisu č. 40/2009Sb. TZ
§ 260 předpisu č. 40/2009Sb. TZ
Kategorie rozhodnutí: B
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
(anonymizovaný opis)
Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. září 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zouhara a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D. a Mgr. Aleše Rýznara odvolání obžalované [Jméno obžalované A] , nar. [Datum narození obžalované A] , trvale bytem [Adresa obžalované A] , odvolání obžalovaného [jméno obžalovaného] , nar. [datum narození] v [adresa] , trvale bytem [adresa] , [adresa] , a odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.09.2023, č.j. okresni/31_T_6_2018-6629, a rozhodl takto:
I. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušuje, a to ve výrocích o vině, trestu a náhradě škody ve vztahu k obžalovaným [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] .
II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že
obžalovaní
1/ [Jméno obžalované A] , nar. [Datum narození obžalované A] , trvale bytem [adresa] , osoba samostatně výdělečně činná a jednatelka obchodní firmy [právnická osoba] ,
2/ [jméno obžalovaného] , nar. [datum narození] v [adresa] , trvale bytem [adresa] , osoba samostatně výdělečně činná a jednatel a společník obchodní firmy, mimo jiné, [právnická osoba] , jsou vinni, že [Jméno obžalované A]
ad 1) v období od 12.01.2015 do 06.04.2015 v [město] ,
poté, co byla vybrána [právnická osoba] (dále jen úřad práce) v rámci veřejné zakázky s názvem „ [název] “, evidenční číslo [číslo] , část 31 - řidičská oprávnění skupiny C, C+E, D, profesní průkaz, oblast [adresa] , která měla být spolufinancovaná z rozpočtu Evropské unie v poměru 85 % z Evropského sociálního fondu a 15 % ze státního rozpočtu České republiky, a dne 20.06.2014 uzavřela s úřadem práce, jakožto podnikatelský subjekt [Jméno obžalované A] , identifikační číslo [IČO] , s akreditací rekvalifikačního zařízení, Rámcovou smlouvu o realizaci rekvalifikačních kurzů, kterou se zavázala, mimo jiné, realizovat rekvalifikační kurzy „Vstupní školení dle vyhlášky 156/2008 Sbírky, základní rozsah“, a „Vstupní školení dle vyhlášky 156/2008 Sbírky, zvláštní část“, v plném rozsahu za podmínek stanovených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky,
následně, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit,
v rozporu s bodem III odstavec 1 písmeno a) této smlouvy a v rozporu s článkem III odstavec 1 jednotlivých Dohod o provedení rekvalifikace, uzavíraných s úřadem práce pro každý kurz zvlášť, vědomě neposkytla některým účastníkům kurzů praktické jízdy v požadovaném rozsahu, při smluvní kalkulaci nákladů rekvalifikace ve výši 11 600 Kč na jednoho frekventanta, a úřadu práce předkládala evidence docházky účastníka rekvalifikace s nepravdivými údaji o absolvovaných praktických jízdách, a to konkrétně u Dohod o provedení rekvalifikace se stanoveným rozsahem praktických jízd v délce 10 hodin :
a) ze dne 24.11.2014, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 2 hodiny praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 2 hodiny praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy vystavila dne 12.01.2015 fakturu číslo 03/2015 na částku 104 400 Kč, do níž zahrnula náklady ve výši 23 200 Kč za dva výše uvedené účastníky, která jí byla úřadem práce vyplacena,
b) ze dne 18.12.2014, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 3 hodiny praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 2 hodiny praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy vystavila dne 02.02.2015 fakturu číslo 06/2015 na částku 127 600 Kč, do níž zahrnula náklady ve výši 46 400 Kč za čtyři výše uvedené účastníky, která jí byla úřadem práce vyplacena,
c) ze dne 02.02.2015, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy vystavila dne 06.04.2015 fakturu číslo 11/2015 na částku 92 800 Kč, do níž zahrnula náklady ve výši 58 000 Kč za pět výše uvedených účastníků, která jí byla úřadem práce vyplacena,
a tímto neoprávněně obdržela od [právnická osoba] finanční prostředky v celkové výši 127 600 Kč, čímž způsobila České republice škodu v uvedené výši, když z důvodu nahlášených nesrovnalostí nebylo o zdroje z rozpočtu Evropského sociálního fondu ve výši 108 460 Kč vůbec žádáno.
obžalovaný [jméno obžalovaného]
ad 2) v období od 29.08.2014 do 18.11.2015 v [adresa] ,
poté, co [jméno FO] byla vybrána [právnická osoba] (dále jen úřad práce) v rámci veřejné zakázky s názvem „ [název] “, evidenční číslo [číslo] , část 33 - řidičská oprávnění skupiny C, C+E, D, profesní průkaz, oblast [adresa] , která měla být spolufinancována z rozpočtu Evropské unie v poměru 85 % z Evropského sociálního fondu a 15 % ze státního rozpočtu České republiky, a dne 11.06.2014 uzavřela s úřadem práce, jakožto podnikatelský subjekt [jméno FO] , identifikační číslo [IČO] , s akreditací rekvalifikačního zařízení, Rámcovou smlouvu o realizaci rekvalifikačních kurzů, kterou se zavázala, mimo jiné, realizovat rekvalifikační kurzy „Vstupní školení dle vyhlášky 156/2008 Sbírky, základní rozsah“ a „Vstupní školení dle vyhlášky 156/2008 Sbírky, zvláštní část“, v plném rozsahu za podmínek stanovených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky,
obžalovaný jako osoba fakticky ovládající a řídící rekvalifikační zařízení na základě plné moci udělené [jméno FO] , v rozhodné době na mateřské dovolené, bez jejího vědomí, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit,
v rozporu s bodem III odstavec 1 písmeno a) této smlouvy a v rozporu s článkem III odstavec 1 jednotlivých Dohod o provedení rekvalifikace, uzavíraných s úřadem práce pro každý kurz zvlášť, vědomě neposkytl některým účastníkům kurzů praktické jízdy v požadovaném rozsahu, při smluvní kalkulaci nákladů rekvalifikace ve výši 11 700 Kč na jednoho frekventanta, a úřadu práce předkládal evidence docházky účastníků rekvalifikace s nepravdivými údaji o absolvovaných praktických jízdách, a to konkrétně u Dohod o provedení rekvalifikace se stanoveným rozsahem praktických jízd v délce 10 hodin :
a) ze dne 03.07.2014, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavenou fakturu ze dne 29.08.2014 číslo [hodnota] na částku 23 400 Kč, do níž zahrnula náklady ve výši 23 400 Kč za dva výše uvedené účastníky, která jí byla úřadem práce vyplacena,
b) ze dne 18.08.2014, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavenou fakturu ze dne 13.10.2014 číslo [hodnota] na částku 58 500 Kč, do níž zahrnula náklady ve výši 35 100 Kč za tři výše uvedené účastníky, která jí byla úřadem práce vyplacena,
c) ze dne 22.09.2014, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 10.10.2014 číslo [hodnota] na částku 87 000 Kč a ze dne 16.10.2014 číslo [hodnota] na částku 65 100 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 35 100 Kč za tři výše uvedené účastníky, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
d) ze dne 27.10.2014, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 4 hodiny praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 08.11.2014 číslo [číslo] na částku 65 000 Kč a ze dne 19.11.2014 číslo [hodnota] na částku 63 700 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 58 500 Kč za pět výše uvedených účastníků, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
e) ze dne 08.12.2014, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 2 hodiny praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 7 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 3 hodiny praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 3 hodiny praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 05.01.2015 číslo [hodnota] na částku 100 000 Kč a ze dne 22.01.2015 číslo [hodnota] na částku 63 800 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 81 900 Kč za sedm výše uvedených účastníků, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
f) ze dne 09.12.2014, číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 9 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 05.01.2015 číslo [hodnota] na částku 90 000 Kč a ze dne 22.01.2015 číslo [hodnota] na částku 62 100 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 46 800 Kč za čtyři výše uvedené účastníky, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
g) ze dne 29.01.2015 číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozena [datum narození] , neabsolvovala 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 9 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 7 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozena [datum narození] , neabsolvovala 7 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 13.02.2015 číslo [hodnota] na částku 95 000 Kč a ze dne 24.02.2015 číslo [hodnota] na částku 92 200 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 140 400 Kč za dvanáct výše uvedených účastníků, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
h) ze dne 30.01.2015 číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 7 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 13.02.2015 číslo [hodnota] na částku 40 000 Kč, ze dne 23.02.2015 číslo [hodnota] na částku 18 500 Kč, ze dne 24.02.2015 číslo [hodnota] na částku 10 620 Kč a ze dne 26.05.2015 číslo [hodnota] na částku 1 080 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 46 800 Kč za čtyři výše uvedené účastníky, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
i) ze dne 26.02.2015 číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 7 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 2 hodiny praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 7 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 7 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 11.03.2015 číslo [hodnota] na částku 90 000 Kč a ze dne 25.03.2015 číslo [hodnota] na částku 62 100 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 117 000 Kč za deset výše uvedených účastníků, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
j) ze dne 27.02.2015 číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 7 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5,5 hodiny praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 11.03.2015 číslo [hodnota] na částku 80 000 Kč, ze dne 25.03.2015 číslo [hodnota] na částku 24 900 Kč, ze dne 04.05.2015 číslo [hodnota] na částku 35 100 Kč a ze dne 26.05.2015 číslo [hodnota] na částku 400 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 70 200 Kč za šest výše uvedených účastníků, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
k) ze dne 26.03.2015 číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 12.04.2015 číslo [hodnota] na částku 80 000 Kč a ze dne 04.05.2015 číslo [hodnota] na částku 72 100 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 11 700 Kč za výše uvedeného účastníka, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
l) ze dne 18.06.2015 číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 9 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 7 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 02.07.2015 číslo [hodnota] na částku 90 000 Kč a ze dne 16.07.2015 číslo [hodnota] na částku 73 800 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 105 300 Kč za devět výše uvedených účastníků, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
m) ze dne 13.08.2015 číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 4 hodiny praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 27.08.2015 číslo [hodnota] na částku 90 000 Kč, ze dne 16.09.2015 číslo [hodnota] na částku 50 400 Kč a ze dne 11.11.2015 číslo [hodnota] na částku 23 400 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 93 600 Kč za osm výše uvedených účastníků, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
n) ze dne 10.09.2015 číslo [číslo] , kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 10 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 5 hodin praktických jízd,
a na podkladě této smlouvy [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 23.09.2015 číslo [hodnota] na částku 55 000 Kč a ze dne 08.10.2015 číslo [hodnota] na částku 62 000 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 46 800 Kč za čtyři výše uvedené účastníky, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
o) ze dne 08.10.2015 číslo [číslo] , financované toliko úřadem práce, kdy
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 8 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
- [jméno FO] , narozen [datum narození] , neabsolvoval 6 hodin praktických jízd,
a na podkladě které [jméno FO] podepsala již vystavené faktury ze dne 27.10.2015 číslo [hodnota] na částku 80 000 Kč a ze dne 18.11.2015 číslo [hodnota] na částku 72 100 Kč, do nichž zahrnula náklady ve výši 35 100 Kč za tři výše uvedené účastníky, které jí byly úřadem práce vyplaceny,
přičemž [jméno FO] shora vyplacené finanční prostředky zaslala na bankovní účet obžalovaného, který je tímto neoprávněně obdržel od [právnická osoba] v celkové výši 947 700 Kč, čímž způsobil České republice škodu v uvedené výši, když z důvodu nahlášených nesrovnalostí nebylo o zdroje z rozpočtu Evropského sociálního fondu ve výši 805 545 Kč vůbec žádáno, tedy [Jméno obžalované A] pod bodem 1.
jednak sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku větší škodu,
jednak se dopustila jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby tím, že vyhotovila a předložila doklady, v nichž uvedla nepravdivé údaje, vztahující se k výdajům rozpočtu spravovaného Evropskou unií, měla umožnit nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu a způsobit větší škodu, přičemž jednala v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo,
obžalovaný [jméno obžalovaného] pod bodem 2.
jednak sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku větší škodu,
jednak se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby tím, že vyhotovil a předložil doklady, v nichž uvedl nepravdivé údaje, vztahující se k výdajům rozpočtu spravovaného Evropskou unií, měl umožnit nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu a způsobit větší škodu, přičemž jednal v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, čímž spáchali [Jméno obžalované A] pod bodem 1.
jednak přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku,
jednak přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
obžalovaný [jméno obžalovaného] pod bodem 2.
jednak přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku,
jednak přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsuzují se [Jméno obžalované A]
podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 1 (jeden) rok.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu na 1 (jeden) rok a 6 (šest) měsíců.
Podle § 228 odst. 1 tr.ř. se obžalované ukládá zaplatit [právnická osoba] , Krajské pobočce v [adresa] , majetkovou škodu ve výši 127 600 Kč.
obžalovaný [jméno obžalovaného]
podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoník se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu na 3 (tři) roky a 6 (šest) měsíců.
Podle § 228 odst. 1 tr.ř. se obžalovanému ukládá zaplatit [právnická osoba] , Krajské pobočce v [adresa] , majetkovou škodu ve výši 947 700 Kč.
III. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
IV. Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaných [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] zamítají.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.09.2023, č.j. okresni/31_T_6_2018-6629, byla obžalovaná [jméno obžalované] uznána vinnou jednáním popsaným pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku, jež je beze změn konkretizováno i v aktuálním rozhodnutí odvolacího soudu (viz shora) a které bylo po právní stránce kvalifikováno soudem nalézacím jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obžalovaný [jméno obžalovaného] byl uznán vinným jednáním, které je popsáno pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku, jež také zůstalo nezměněno a které bylo soudem nalézacím kvalifikováno jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. [Jméno obžalované A] byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byla obžalované uložena povinnost zaplatit na náhradě škody [právnická osoba] , Krajské pobočce v [adresa] , majetkovou škodu ve výši 127 600 Kč. Obžalovaný [jméno obžalovaného] byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody [právnická osoba] , Krajské pobočce v [adresa] , majetkovou škodu ve výši 947 700 Kč. Naproti tomu byla [Jméno obžalované A] podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 15.06.2018, sp.zn. 4 KZV 10/2017, a to pro dílčí útok pokračujícího přečinu pod bodem 1/d), čímž měla spáchat jednak dílčí útok pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak dílčí útok pokračujícího přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť tento dílčí útok pokračujících přečinů není trestným činem. 2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání [Jméno obžalované A] , a to pouze proti odsuzujícímu výroku. V odůvodnění podaného opravného prostředku odvolatelka obecně namítla, že v rámci celého trestního řízení nebylo prokázáno, že by jednala od samého počátku s podvodným úmyslem svému závazku, který jí plynul z rámcové smlouvy o realizaci rekvalifikačních kurzů, kterou uzavřela dne 20.06.2014 s Úřadem práce ČR, nedostát. Odvolatelka zopakovala obhajobu v tom směru, že z provedených důkazů vyplývá, že nebyla lektorkou praktických jízd u profesních průkazů s nákladním vozidlem. Jako zodpovědná osoba po skončení rekvalifikačního kurzu byla přítomna podpisu dokumentace vyžadované úřadem práce, kdy přílohou byly vystavené faktury, avšak jednalo se pouze o soupis provedené teoretické a praktické výuky, kterou připravila její zaměstnankyně na základě vstupních podkladů instruktorů. Odvolatelka namítla, že zcela absentuje naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty žalovaného přečinu podvodu. Zdůraznila, že dotace svůj účel splnila, neboť všichni frekventanti, kteří se dostavili k vykonání závěrečných zkoušek, tuto úspěšně složili a profesní průkaz obdrželi a tento jim nebyl odejmut ani pozastaven. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty žalovaného přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, poukázala na konstantní judikaturu a zejména na nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. usoud/III.__S_575_01, z něhož vyplývá, že k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, které je nutno provedenými důkazy bez pochybností prokázat. Odvolatelka obdobně jako v řízení před soudem prvního stupně zpochybnila popis jednotlivých skutků, zejména pokud jde o faktickou realizaci praktických jízd jednotlivých frekventantů. Uvedené rozpory konkretizovala v písemném odůvodnění opravného prostředku se závěrem, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by se úmyslně podílela na uvádění nepravdivých skutečností ohledně absolvování praktické výuky. Na základě provedeného dokazování je navíc zřejmé, že jednotliví frekventanti neměli povědomost o počtu hodin praktických jízd, kdy se toliko domnívali, že některé hodiny neodjeli. Pokud jde o podpisy v tzv. vozových sešitech, potvrdili jejich pravost. Jde tedy o pochybnosti, které nelze vyložit v neprospěch obviněného. Za této situace, kdy není k dispozici takový řetězec důkazů, který by nevyvolával důvodné pochybnosti, je na místě respektovat také nález Ústavního soudu, sp.zn. usoud/I.__S_608_2006, a postupovat ve prospěch obžalovaného. Odvolatelka závěrem navrhla, aby Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), e) tr.ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 226 tr.ř., aby ji zprostil obžaloby v celém rozsahu. 3. Proti tomuto rozsudku podal rovněž v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný [jméno obžalovaného] , a to do všech jeho výroků. Odvolatel obecně v písemném odůvodnění podaného opravného prostředku namítl nejasnost a neúplnost skutkových zjištění s tím, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a k objasnění věci tak bude nutno důkazy opakovat či provádět důkazy další. Namítl rovněž porušení ustanovení trestního zákona a nepřiměřenost trestu, jakož i nesprávné rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného. Uvedl, že nebylo prokázáno, že skutek, který je mu kladen za vinu, spáchal, když nejsou k dispozici důkazy, že by o nenaplněných hodinách praktických jízd věděl, tyto organizoval a zaznamenával. Obdobně namítl, že se neobohatil, neboť účel subvence byl zcela naplněn a pochybení v evidenci rozsahu praktických jízd není trestným činem, nýbrž by mohlo být správním deliktem provozovatele školicího střediska. Pokud jde o výši škody, teoretická část rekvalifikačních kurzů byla vždy náležitě provedena a pokud nebyla realizována v některých případech část praktické výuky, nemůže jít o trestný čin. V doplnění odvolání následně odvolatel namítl, že jeho vědomá účast na nesprávném vyplňování potvrzení o absolvování vstupního školení v zákonném rozsahu nebyla provedeným dokazováním prokázána. Soud nalézací zcela pominul výpovědi jednotlivých svědků, kteří uváděli shodně, že pokud jde o vyplňování tzv. „vozáků“, tyto záležitosti byly řešeny se svědkem [jméno FO] nebo na recepci, nikoli s odvolatelem. Uvedl, že obsah a rozsah vstupního školení pak nelze stanovit smluvním ujednáním či zadávacími podmínkami veřejné zakázky, neboť uvedené je veřejnoprávně stanoveno zák. č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel ve znění příslušných vyhlášek. Podle názoru odvolatele tedy nelze na základě smluvních ujednání či zadávacích podmínek veřejné zakázky sankcionovat nenaplnění obsahu či rozsahu vstupního školení, tedy fakticky neplnění povinností školicího střediska. Porušení povinností při činnosti školicího střediska může být toliko přestupkem, nikoli trestným činem. Rovněž nelze přisvědčit tvrzením, že nebylo žádáno o plnění z fondů EU po zjištění předmětných nedostatků, když podle zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky ze dne 24.03.2023 byly nesrovnalosti nahlášeny v únoru 2017. Ke skutkům mělo dojít v období od srpna 2014 do listopadu 2015. Ze strany České republiky tedy nebylo žádáno ani o plnění té části, která nebyla zasažena pochybením. Za této situace nelze hovořit o tom, že by škoda způsobená poškozenému měla spočívat ve ztrátě možnosti čerpat finanční prostředky z fondů Evropské unie. Ani podle smlouvy, ani podle podmínek zadávacího řízení podle odvolatele nevzniká poškozenému právo na vrácení jakékoli části poskytnuté dotace, neboť plnění bylo poskytnuto v souladu se smyslem a účelem dotace, kurzy byly úspěšně provedeny a profesní průkazy vydány. Fakticky nebyla způsobena škoda, a proto by měl být poškozený úřad práce odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolatel poukázal i na skutečnost, že poškozený ostatně vrácení zaplacených částek po školicím středisku ani nepožadoval. Závěrem odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a aby jej zprostil obžaloby v celém rozsahu. Pokud by odvolací soud nedospěl k závěru o nutnosti změny napadeného rozsudku co do viny odvolatele, navrhl, aby napadený rozsudek zrušil v části adhezního výroku a poškozeného odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně navrhl, aby odvolání státního zástupce bylo zamítnuto jako nedůvodné. 4. Proti napadenému rozsudku podal odvolání také státní zástupce, a to v neprospěch obžalovaných [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] , které zaměřil proti výrokům o vině, výrokům o trestech i výrokům o náhradě škody. V písemném odůvodnění podaného odvolání připomněl, že Vrchní soud v Olomouci již jednou ve věci rozhodoval - usnesením ze dne 13.12.2022, č.j. krajsky/4_To_41_2022-6459, který z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaných [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr.ř. napadený rozsudek částečně zrušil a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc ve zrušené části vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Následně po doplnění dokazování v řízení před soudem prvního stupně o výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] nově Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.09.2023, č.j. okresni/31_T_6_2018-6629, uznal obžalované [jméno obžalovaného] a [Jméno obžalované A] vinnými toliko přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Změnu právní kvalifikace oproti podané obžalobě odůvodnil soud prvního stupně tvrzením, že jednání obžalovaných nebylo možno nadále kvalifikovat také jako přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Z výpovědí shora uvedených svědků - pracovníků úřadu práce i aktuálními sděleními úřadu práce a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR bylo objektivizováno, že z důvodu nahlášených nesrovnalostí bylo vedeno prověřování a následné trestní stíhání Policií ČR obžalovaných. Z tohoto důvodu nebyl evropský sociální fond vůbec osloven a unijní zdroje nebyly požadovány. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že teprve podáním žádosti o výplatu výdajů původně vynaložených Českou republikou, a to v rozsahu 85 % celkových nákladů na uskutečnění veřejné zakázky, by ve vztahu k trestnému činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku mohlo dojít k pokusu uvedeného trestného činu a k jeho dokonání pak faktickým vyplacením příslušných částek ze zdrojů Evropské unie, avšak situace ani do prvně zmiňovaného stádia skutkově nedospěla. Z výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že z jejich pohledu by celková škoda však měla představovat původní částky, neboť Česká republika přišla o finance, které byly pro uvedený účel rezervovány a z důvodu probíhajícího trestního řízení nemohly být následně fakturovány Evropské unii. Došlo tedy k neoprávněnému čerpání prostředků jako celku. Obdobná stanoviska vyplývají také ze sdělení Úřadu práce, Krajské pobočky v Ostravě a z reakce Ministerstva práce a sociálních věcí. Z jejich sdělení bylo zjištěno, že úvahy o vyčíslení poměrné části rekvalifikačního kurzu by byly na místě pouze za situace, kdyby nebyl kurz vykonán z objektivních příčin na straně rekvalifikované osoby, pokud by kurz nebylo možno absolvovat nebo dokončit. Se shora prezentovaným závěrem soudu prvního stupně odvolatel nesouhlasil, poukázal na výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a rovněž tak stanoviska Úřadu práce, Krajské pobočky v Ostravě i Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Má za to, že výsledky dokazování naopak potvrzují, že oba obžalovaní se dopustili jednání popsaného v obžalobě, způsobili škodu v obžalobě vyčíslenou a naplnili tak znaky skutkové podstaty jak trestných činů podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tak přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obžalovaní byli o způsobu financování projektu úřadem práce informováni, úřad práce uvedli v omyl a vylákali tak finanční prostředky, na které pro nesplnění podmínek neměli nárok. Z doplněného dokazování vyplynulo, že z důvodu probíhajícího trestního řízení, tedy z důvodu, které bylo zapříčiněno jednáním obžalovaných [jméno obžalovaného] a [Jméno obžalované A] , nebyl evropský sociální fond vůbec osloven a unijní zdroje tak nebyly požadovány. Je tedy nutno uzavřít, že ke škodě na finančních prostředcích Evropské unie nedošlo, avšak nikoli zásluhou obžalovaných, a proto je jejich jednání na místě právně kvalifikovat jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to ve stádiu pokusu. Odvolatel se tedy neztotožnil s modifikací způsobené škody a jejím odůvodněním nalézacím soudem. V tomto směru soud prvního stupně nesprávně interpretoval závěry předchozího usnesení Vrchního soudu v Olomouci, z něhož nevyplýval žádný závazný právní názor ve vztahu k vyčíslení škody. Pokud jde o výroky o trestech, oběma obžalovaným byly ukládány podmíněné tresty odnětí svobody o 6 měsíců kratší, což by odpovídalo úpravě popisu skutku, s níž státní zástupce nesouhlasil. Současně namítl, že obžalované [Jméno obžalované A] nebyl proti původnímu rozhodnutí ukládán ani trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozování školicího střediska pro zdokonalování odborné způsobilosti řidičů pro účely profesní způsobilosti řidičů. Odvolatel závěrem navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. zrušil napadený rozsudek a sám, aby podle § 259 odst. 3 tr.ř. nově rozhodl tak, že uzná nově obžalovaného [jméno obžalovaného] vinným, a to zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku. Obžalovanou [Jméno obžalované A] aby nově uznal vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Nově aby obžalovanému [jméno obžalovaného] uložil trest odnětí svobody v trvání 2,5-3,5 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4-5 let a obžalované [Jméno obžalované A] aby uložil trest odnětí svobody v trvání 1,5-2,5 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2-3 roky a současně aby uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozování školicího střediska pro zdokonalování odborné způsobilosti řidičů pro účely profesní způsobilosti řidičů na 2 roky. 5. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu ve smyslu § 252 tr.ř. Bylo zjištěno, že všechna odvolání byla podána osobami oprávněnými podle § 246 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. a v zákonných lhůtách vyjádřených § 248 tr.ř. Obsahově opravné prostředky splnily také zákonné podmínky dané ustanovením § 249 odst. 1, 2 tr.ř. Odvolací soud tedy neshledal důvody pro rozhodnutí o zamítnutí či odmítnutí podaných odvolání podle § 253 tr.ř.
6. Vrchní soud v Olomouci na podkladě podaných opravných prostředků jak obžalovaných [jméno obžalovaného] a [Jméno obžalované A] , tak státního zástupce ve veřejném zasedání podle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost napadených výroků. Současně byl odvolací soud limitován v rámci přezkumu ustanovením § 254 odst. 2 tr.ř.
7. Veřejné zasedání bylo konáno na žádost obou obžalovaných [jméno obžalovaného] a [Jméno obžalované A] podle § 205 odst. 2 tr.ř. a § 238 tr.ř. v jejich nepřítomnosti. Obhájkyně obžalované [Jméno obžalované A] u veřejného zasedání zopakovala podstatné námitky, vyplývající z již písemně odůvodněného opravného prostředku a učinila shodný závěrečný návrh. Rovněž obhájce obžalovaného [jméno obžalovaného] odkázal na písemná vyhotovení podaného odvolání a jeho doplnění. Zdůraznil obdobně jako v případě obžalované [Jméno obžalované A] absenci prokázání subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, zejména vědomost o nepravdivosti či nepřesnosti evidence docházky. V případě odvolatele obžalovaného [jméno obžalovaného] z trestního spisu plyne celá řada důkazů, zejména svědeckých výpovědí samotných uchazečů, kteří uvedli, že věc řešili se svědkem [jméno FO] na recepci autoškoly. Žádný z frekventantů pak výslovně nezmínil obžalovaného [jméno obžalovaného] . Připomněl, že účel rekvalifikace byl naplněn, všichni frekventanti obdrželi požadované řidičské oprávnění. Pokud došlo k dílčímu pochybení v rámci provozu školicího střediska a výkonu jeho činnosti, jde o porušení zák. č. 247/2000 Sb., tedy jde o pochybení správního charakteru, nemůže jít tedy o trestnou činnost, navíc ve vztahu k dotačním záležitostem. Rovněž tento obhájce zopakoval závěrečný návrh, jak vyplývá z již písemně odůvodněného opravného prostředku. Státní zástupce v rámci veřejného zasedání nesouhlasil s právní kvalifikací jednání obžalovaných, když má za to, že vedle trestného činu podvodu se tito dopustili i trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie, a to ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku k § 260 tr. zákoníku. Rovněž nesouhlasil se způsobem vyčíslení škody, když má za to, že škodou by měla být celá vylákaná částka tak, jak je uvedená v původní obžalobě. Soud prvního stupně nesprávně interpretoval závěry předchozího zrušovacího usnesení odvolacího soudu. Uložené tresty odnětí svobody jsou pak s ohledem na namítanou nesprávnost právní kvalifikace nepřiměřeně mírné, měly by být proto navýšeny a obžalované [Jméno obžalované A] by měl být uložen také odpovídající trest zákazu činnosti. Současně navrhl zamítnout odvolání obou obžalovaných, když jde o opakování jejich obhajoby, se kterou se soud prvního stupně logicky a argumentačně přesně vypořádal. Obdobně jako obhájci pak učinil shodný závěrečný návrh tak, jak vyplývá z již písemně odůvodněného opravného prostředku. 8. Ve vztahu k obžalovaným [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] nezjistil odvolací soud, že by v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, došlo k porušení předpisů práva procesního. V řízení, předcházejícím vyhlášení napadeného rozsudku, nebylo zjištěno podstatných vad, které by mohly mít vliv na kvalitu skutkových zjištění a následně i na užití zákonných ustanovení práva hmotného. Rovněž dokazování před soudem prvního stupně bylo provedeno při plném respektování zásad ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Z uvedených důvodů nebylo nutno aplikovat ve vztahu k odvolatelům ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř.
9. Dále je nutno připomenout, že prvořadým úkolem soudu prvního stupně je především zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. V nyní konkrétně projednávané trestní věci, týkající se obžalovaných [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] , soud prvního stupně již dostál své povinnosti, vyplývající z § 2 odst. 5 tr.ř. Ve vztahu k těmto obžalovaným rozsah dokazování provedený Krajským soudem v Ostravě je nutno pokládat již za zcela dostačující a splňující požadavky daného zákonného ustanovení. Oproti předchozímu rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zjištěno, že by provedené důkazy nedostačovaly k učinění objektivních a přiléhavých závěrů o vině obžalovaných, případně, že by bylo vedeno jednostranně. Hodnocení provedených důkazů soudem nalézacím bylo provedeno v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. S ohledem na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění tak, jak je učinil soud nalézací ve vztahu k oběma odvolatelům, jsou logická, přiléhavá a především plně odpovídající výsledkům provedeného dokazování. V přezkoumávané části rozsudku však bylo zjištěno odvolacím soudem porušení ustanovení trestního zákona ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř., spočívající v nesprávném výkladu předpisů trestního práva hmotného, tj. trestního zákoníku. V daném případě jde zejména o nesprávný výklad jinak přiléhavě zjištěného skutkového základu ve vztahu k přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve vztahu k oběma odvolatelům. Odvolací soud tedy z níže rozvedených konkretizovaných důvodů částečně přisvědčil odvolání státního zástupce.
10. Při přezkumu skutkových zjištění, která učinil nalézací soud a vyjádřil je ve výroku o vině napadeného rozsudku (opravný prostředek nebyl podán do zprošťující části, týkající se obžalované [Jméno obžalované A] ), má zásadní význam, zda hodnocení důkazů nalézacího soudu, obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku, odpovídá zákonným podmínkám, vyjádřeným v ustanovení § 125 tr.ř. Podle tohoto zákonného ustanovení soud v odůvodnění stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel. Vysvětlí, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění pak musí být patrné, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokazované skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny, případně trestu. Odůvodnění všech výroků i okolnosti s nimi související pak musí vždy vycházet z hodnocení důkazů jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech v souladu s povinností stanovenou tzv. zásadou volného hodnocení důkazů, vyplývající z § 2 odst. 6 tr.ř. Soud při hodnocení provedených důkazů musí postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když provedené důkazy hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak ve svém úhrnu. Ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je pak nutné provést dokazování v takovém rozsahu, které je nezbytné pro rozhodnutí soudu, jak vyplývá z § 2 odst. 5 tr.ř. Odvolací soud tímto připomněl teoretické zásady a principy, z nichž musí vycházet soud nalézací při zjišťování skutkového stavu věci.
11. Oba obžalovaní [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] rovněž v rámci odvolacích námitek opakovaně předložili svoji verzi skutkového stavu a domáhali se „ve stručnosti“ takového postupu, aby důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Odvolací soud v rámci nového přezkumu nyní projednávané trestní věci uvedeným námitkám obou odvolatelů nepřisvědčil, zejména pokud jde o skutková zjištění tak, jak jsou popsána ve výrokové části napadeného rozsudku. Provedeným dokazováním bylo podle odvolacího soudu bez pochyb prokázáno, že jak [Jméno obžalované A] , tak [jméno FO] (potažmo obžalovaný [jméno obžalovaného] , který rekvalifikační zařízení fakticky ovládal a řídil na základě plné moci) byly vybrány Úřadem práce ČR v rámci veřejné zakázky s názvem „Rekvalifikace pro Moravskoslezský kraj“ jako poskytovatelé rekvalifikačních kurzů, týkajících se řidičských oprávnění skupin C, C+E, D, profesní průkaz, když tyto rekvalifikační kurzy byly spolufinancované z rozpočtu Evropské unie v poměru 85 % a z 15 % ze státního rozpočtu České republiky. Rovněž je nezpochybnitelné, že oba obžalovaní uzavřeli s úřadem práce Rámcové smlouvy o realizaci rekvalifikačních kurzů, kterými se zavázali mj. realizovat rekvalifikační kurzy „vstupní školení podle vyhlášky 156/2008 Sb., základní rozsah“ a dále „vstupní školení podle vyhlášky 156/2008 Sb., zvláštní část“ v plném rozsahu za podmínek stanovených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Na základě těchto Rámcových smluv byly následně uzavírány jednotlivé Dohody o provedení rekvalifikace s úřadem práce pro každý kurz zvlášť. Po ukončení kurzu oba obžalovaní úřadu práce předkládali evidenci docházky účastníků rekvalifikace a další konkrétní údaje, na základě kterých byly vystaveny faktury na každý kurz zvlášť. Rovněž bylo prokázáno provedenými důkazy a v této části zůstala důkazní situace i podle odvolacího soudu zcela nezměněna, že fakturované částky byly následně úřadem práce poskytovatelům rekvalifikace vyplaceny. Tyto skutečnosti jsou nezpochybnitelné, vyplývají i podle odvolacího soudu z obsahu předloženého spisového materiálu, zejména pak z konkrétních listinných a písemných dokladů, jakož i z výpovědí obou obžalovaných, když v těchto částech skutková zjištění nebyla odvolateli ani namítána.
12. Oba odvolatelé opakovaně namítli absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pro který byli napadeným rozsudkem uznáni vinnými. Nutno zopakovat, že již v rámci předchozího projednání opravných prostředků obou odvolatelů vyslovil odvolací soud pod bodem 12. usnesení ze dne 13.12.2022, č.j. krajsky/4_To_41_2022-6459, závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty žalovaných trestných činů u obou obžalovaných. Odvolací soud již v této části nezpochybnil skutková zjištění, týkající se zejména určení konkrétních frekventantů, kteří nevykonali vymezený počet praktických jízd v autoškolách obou obžalovaných, když v této části soud nalézací vycházel z celé řady výpovědí svědků a rovněž tak z listinných a písemných dokladů spisového materiálu. Je tedy možno zopakovat, že i v rámci nového rozhodnutí, zejména pokud jde o objektivizaci konkrétního počtu nevykonaných praktických jízd u jednotlivých frekventantů, vycházel soud nalézací v podstatě ze stejného důkazního stavu. K dispozici měl zejména výpovědi svědků z řad instruktorů praktických jízd, působících v autoškole [jméno FO] , v případě některých svědků v obou autoškolách, tedy i u obžalované [Jméno obžalované A] . Konkrétně jde o svědky [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] . Výpovědi uvedených svědků jsou konkretizovány na str. 18-20 odůvodnění napadeného rozsudku. Z těchto výpovědí souhrnně vyplývá, že svědci nezaznamenali žádné nesrovnalosti v evidencích jízd. Nicméně pokud jde o záznamy o provozu vozidel, které měl soud nalézací rovněž v listinné podobě k dispozici, do těchto instruktoři nezasahovali, nedopisovali údaje a nepsali text červeně píšícím perem. Pokud jde o zjištěné rozdíly na originálech evidence jízd a kopiích těchto „vozáků“, k těmto se nedovedli vyjádřit. Svědek [jméno FO] (viz č.l. 515-545, sv. 3 a č.l. 5941-5946, sv. 24) uvedl, že z jeho pohledu byl šéfem autoškoly [jméno FO] obžalovaný [jméno obžalovaného] , který jej po celou dobu úkoloval. Vozáky, tj. evidence jízd, musely být k dispozici ve vozidle a řádně vyplněny, což bylo nutné i pro potřeby policie, pokud by byli kontrolováni. Rozhodně nebyl nikým žádán, aby prováděl dodatečné záznamy do těchto materiálů. Po předložení záznamů o provozu cvičného vozidla svědek uvedl, že mnohé z nich vůbec nevyhotovil. Obdobným způsobem vypovídali také instruktoři jízd, působící v autoškole obžalované [Jméno obžalované A] , konkrétně se jedná o svědky [jméno FO] a [jméno FO] , jejichž výpovědi jsou zaznamenány na str. 18 odůvodnění napadeného rozsudku. Oba svědci potvrdili, že byli úkolováni a odměňováni obžalovanou, která rovněž určovala, kdo s kým pojede. Byli instruováni obžalovanou [Jméno obžalované A] o přesunech cvičných vozidel mezi [adresa] a [adresa] . V této souvislosti je opakovaně nutno připomenout výpověď obžalovaného [jméno obžalovaného] , který připustil, že [Jméno obžalované A] si půjčovala nákladní vozidla od něj podle potřeby a samozřejmě podle možností z jeho strany vozidla půjčit. Uvedení svědci pak i podle odvolacího soudu vyvrátili obhajobu obou obžalovaných v tom, že tito neměli vědomost o neabsolvovaném požadovaném počtu hodin praktických jízd u frekventantů konkrétního rekvalifikačního kurzu, na které byly uzavírány Dohody o provedení rekvalifikace s příslušným [právnická osoba] . Z výpovědi svědka [jméno FO] (viz č.l. 213-226, sv. 1 spisu) vyplývá, že po předložení některých konkrétních záznamů o provozu cvičného vozidla některé z těchto záznamů nevypisoval, nejedná se o jeho písmo. Dodal, že instruktoři nepsali do vozáků běžně stav kilometrů, [Jméno obžalované A] sdělovala, že jsou neschopní a dělají chyby a že si bude tyto údaje zaznamenávat sama. Obdobně se k záznamům v tzv. vozáku vyjádřil svědek [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] i [jméno FO] , instruktoři autoškoly [jméno FO] , kteří jednali primárně s obžalovaným [jméno obžalovaného] a některé záznamy, které konkretizovali ve svých výpovědích, nevypisovali, rozhodně nikdy nepsali text červeně. [Jméno obžalované A] potvrdila, že vyhotovovala až závěrečný protokol o absolvování kurzů jednotlivými frekventanty, kteří jí tyto údaje stvrdili podpisem. Obžalovaný [jméno obžalovaného] obdobně v rámci své obhajoby uvedl, že praktické jízdy účastníků kurzů nákladním vozidlem plánoval u profesních průkazů jak on, tak především svědek [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] . Evidenci profesních průkazů měl na starosti právě svědek [jméno FO] . Ten vytvářel podle obhajoby obžalovaného [jméno obžalovaného] i třídní knihy a právě jemu se účastníci kurzů podepisovali do třídní knihy. Tzv. „vozáky“ šly zcela mimo něj, směřovaly k [jméno FO] na recepci, která údaje zapracovala do třídních knih. Odvolací soud tedy opakovaně ve stručnosti připomněl obhajobu obou obžalovaných, zejména pokud jde o namítanou absenci subjektivní stránky skutkové podstaty žalovaných trestných činů. V tomto směru však byla již soudem nalézacím tato obhajoba přiléhavě a důvodně vyhodnocena jako účelová. Především shora připomenutí svědci zcela vyloučili jakoukoli vědomě cílenou manipulaci s údaji v dokumentech. Odvolací soud doplňuje, že i s ohledem na četnost instruktorů by byly zřejmé odlišnosti, například v typu písma, popřípadě by byl zcela zřejmý nesoulad s jinými údaji v následně předkládaných dokladech. Ostatně i majetkový prospěch z fakturace, která vycházela zjevně zčásti z nepravdivých údajů, nebyl vyplacen konkrétním a jednotlivým instruktorům, popř. jiným zaměstnancům, ale byl vyplácen na účet obou rekvalifikačních zařízení, kde s účty disponovaly toliko osoby k tomuto oprávněné, tedy oba obžalovaní. V případě obžalovaného [jméno obžalovaného] navíc byly sporné údaje vypisovány červeně. Žádný ze svědků přitom nepotvrdil, že by sporné údaje psal „červeně“. Naopak z výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že obžalovaný [jméno obžalovaného] „s oblibou používal k psaní červenou barvu, kterou nikdo jiný nepsal“. Svědek [jméno FO] rovněž na č.l. 479-489, sv. 2 a na č.l. 5932-5936, sv. 24 potvrdil, že autoškolu [jméno FO] fakticky řídil obžalovaný [jméno obžalovaného] , a to včetně plánování jízd. Svědek měl na starosti toliko výuku teorie. Pokud jde o praktické jízdy, tyto svědek nerealizoval, a to ani příležitostně, proto i záznamy o jízdách šly mimo něj. Obdobně vypovídala také svědkyně [jméno FO] (viz č.l. 497-507, sv. 2 a 5903-5909, sv. 24), když zejména potvrdila, že v autoškole [jméno FO] řešila administrativu, spíše přihlašování žáků, evidenci ke zkouškám apod. Školicí středisko si však … „obžalovaný [jméno obžalovaného] řídil sám a všechny důležité kroky a rozhodnutí činil pouze on. Obžalovaný [jméno obžalovaného] také jednal s úřady, řešil zápůjčky vozidel a měl na starosti spíše praktickou výuku“…. Dále je nutno konstatovat, že tento soubor výpovědí svědků z řad instruktorů obou rekvalifikačních zařízení - autoškol obžalovaných [Jméno obžalované A] a [jméno FO] (resp. fakticky ovládajícího [jméno obžalovaného] ) je podporován výpověďmi jednotlivých svědků - frekventantů kurzů na profesní průkaz tak, jak jsou rozvedeny a soudem nalézacím konkretizovány především na str. 21-31 odůvodnění napadeného rozsudku. V případě obžalované [Jméno obžalované A] jde celkem o 14 svědků, v případě obžalovaného [jméno obžalovaného] celkem o 81 svědků. Soud nalézací v této části věnoval nadstandardně pozornost každé jednotlivé výpovědi svědka, tuto skutečnost odvolací soud opakuje a zdůrazňuje zejména s ohledem na konkrétní námitky obou obžalovaných, zpochybňujících objektivizaci nerealizovaných, tedy neodjetých, praktických jízd ze strany frekventantů. V této části lze v plném rozsahu odkázat na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, zejména jeho hodnotící část, která se nachází na str. 71-77 odůvodnění napadeného rozsudku. 13. Je tedy možno připomenout ve stručnosti, že každý jednotlivý frekventant rekvalifikačního kurzu se vyjádřil, jakým způsobem kurz proběhl s tím, že svědci nezpochybnili absolvování teoretické části. Svědci však jednotlivě zpochybnili absolvování praktické části rekvalifikačního kurzu, která se měla sestávat na základě Dohody o provedení rekvalifikace ze stanoveného rozsahu praktických jízd v délce 10 hodin. V této souvislosti je možno především poukázat na výpověď svědka [jméno FO] na č.l. 823-833, sv. 4 a č.l. 5916-5918, sv. 24, z níž vyplývá, že doklady o absolvování rekvalifikačního kurzu podepisoval najednou, a to až dodatečně. Svědek uvedl, že asi ve třech případech se do učebny dostavila [Jméno obžalované A] , která požadovala, ať „podepíše chybějící dny“. Rovněž tak uváděla, že pokud „žáci udělají C, tak na profesák již nemusí jezdit“. Obdobně, zejména o aktivní a vědomé účasti a zapojení se do žalované trestné činnosti obžalované [Jméno obžalované A] , vypovídali také svědci [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a další. Shodně vypovídali rovněž svědci z řad frekventantů rekvalifikačních kurzů, které byly vykonávány v autoškole [jméno FO] , prakticky vedené obžalovaným [jméno obžalovaného] . Soud prvního stupně pak přiléhavě porovnal jak obhajobu obou obžalovaných, tak výpovědi svědků z řad frekventantů se zajištěnými listinnými a písemnými doklady spisového materiálu, jak jsou konkretizovány na str. 32-60 odůvodnění napadeného rozsudku, zejména pak s originály záznamů o provozu cvičného vozidla s originály evidencí o výcviku v řízení vozidla, které jsou obsaženy ve sv. 26 předloženého spisu. Po komparaci (porovnání) těchto důkazů i podle odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně k přiléhavému závěru, že obhajoba obou obžalovaných byla vyvrácena, a to především výpověďmi jak jednotlivých instruktorů, tak frekventantů kurzů, které odpovídají nesrovnalostem v evidencích jízd, přičemž z těchto důkazů lze i podle odvolacího soudu dovodit zcela jednoznačně vědomost jak obžalované [Jméno obžalované A] , tak obžalovaného [jméno obžalovaného] , že v následně předkládaných fakturačních dokladech bylo úřadům práce nepravdivě deklarováno, že všichni frekventanti jednotlivých rekvalifikačních kurzů splnili podmínky rekvalifikace na základě konkrétních dohod o jejím provedení, mj. i ve stanoveném rozsahu praktických jízd v délce 10 hodin u každého frekventanta. Opětovně lze připomenout výpověď obžalovaného [jméno obžalovaného] , který sám připustil vědomou manipulaci s údaji, které sloužily jako podklad k následné fakturaci. Ve své výpovědi uvedl, že při kontrole Odboru dopravně správních činností Magistrátu města [adresa] byly zjištěny v evidencích nesrovnalosti. Proto se rozhodl „vyrobit a vypsat nové vozáky, tedy přepsal a upravil záznamy tak, aby vše vypadalo v pořádku a rozhodl se přepsat období, které bylo předmětem kontroly“. Potvrdil, že podpisy instruktorů a účastníků napsal on, podepsal to za ně, respektive parafoval jejich jménem. Doklady přepsal celé a původní vozáky asi zničil. Byť soud nalézací tuto část výpovědi obžalovaného [jméno obžalovaného] vyhodnotil jako částečné doznání, nelze si nepovšimnout, že obžalovaný i následně setrval na svém stanovisku, který prezentoval i v rámci námitek podaného opravného prostředku, že neměl vědomost o chybných záznamech, popřel naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty žalovaných trestných činů a rovněž tato skutečnost i podle odvolacího soudu svědčí o nevěrohodnosti jeho obhajoby. Na základě shora připomenutého stručně zrekapitulovaného dokazování lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, který je prezentován na str. 72-73 odůvodnění napadeného rozsudku, že provedeným dokazováním bylo bez pochyb prokázáno, že oba obžalovaní [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] se vědomě dopustili jednání, jež je popsáno ve výroku o vině napadeného rozsudku, tedy že byla naplněna rovněž subjektivní stránka skutkové podstaty zejména trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V neprospěch obou obžalovaných vypovídali svědci z řad instruktorů, svědci z řad frekventantů kurzů a těmto odpovídají listinné a písemné doklady spisového materiálu. Soud nalézací důvodně nezpochybnil věrohodnost výpovědí jednotlivých účastníků kurzů, když přiléhavě argumentoval logickou skutečností, že tito se ve většině případů neznali, přesto potvrdili, že kurzy na profesní průkaz nebyly uskutečňovány, zejména pokud jde o praktické jízdy, v plném rozsahu. Svědci z řad instruktorů v případě obžalované [Jméno obžalované A] potvrdili, že tato si průběžné stavy kilometrů do tzv. vozáků psala sama s odůvodněním, že instruktoři dělají chyby a jsou neschopní. Svědek [jméno FO] potvrdil, že byl instruován obžalovanou, aby občas „přesouval“ auto mezi [adresa] a [adresa] . Ve svém souhrnu lze tedy skutečně dovodit, že bez aktivní účasti a vědomí obžalované [Jméno obžalované A] by v konečném důsledku skutečně nebylo možné předložit úřadu práce faktury včetně nepravdivého tvrzení ohledně řádného výkonu 10 hodin praktické výuky u každého z frekventantů kurzů. Obdobný závěr je možno skutečně vyslovit i ve vztahu k obžalovanému [jméno obžalovaného] , jak přiléhavě uvedl soud nalézací na str. 73 svého odůvodnění. Bylo současně prokázáno, že na základě příslušných faktur byly úřadem práce vyplaceny částky také za činnost, která nebyla rekvalifikačním zařízením v plném rozsahu uskutečněna, když byly vyplaceny částky za nepravdivé či minimálně hrubě zkreslené údaje a popsané jednání obou obžalovaných směřovalo ke zcela jednoznačnému cíli obohatit se na úkor Úřadu práce ČR, potažmo také na úkor rozpočtu evropského sociálního fondu, a to s ohledem na odlišnou právní kvalifikaci jednání obou obžalovaných, ke které přistoupil tímto rozsudkem odvolací soud. Oba obžalovaní se dopustili protiprávního jednání popsaného ve výroku o vině napadeného rozsudku (soudem nalézacím kvalifikovaného pouze jako trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku) i podle odvolacího soudu jednoznačně v přímém úmyslu, vyplývajícím z § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když chtěli způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný tímto zákonem, když jednali cíleně a vědomě, úřadu práce předkládali evidenci docházky účastníků rekvalifikace s nepravdivými či hrubě zkreslenými údaji v rozporu se smluvním ujednáním s cílem inkasovat finanční prostředky. V této části ostatně odvolací soud neshledal pochybení v postupu soudu prvního stupně ani v rámci prvotního přezkumu původního rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.01.2022, č.j. okresni/31_T_6_2018-6302. Proto je možno v této části v podrobnostech opakovaně odkázat na pečlivé odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně. 14. Výše škody byla soudem nalézacím objektivizována zejména na str. 77–79 odůvodnění napadeného rozsudku. Soud nalézací nově dospěl k závěru, že výši škody je nutno z hlediska naplnění kvalifikačního momentu možné odvodit až od okamžiku vyhotovení a předložení podkladů, v nichž byly uvedeny konkrétní nepravdivé údaje. Zohlednil toliko ty položky, u kterých prokazatelně nedošlo k řádnému absolvování rekvalifikačního kurzu, vztahujícího se ke konkrétní fyzické osobě. Nově tedy přistoupil k vyjádření způsobené škody trestnou činností obou obžalovaných tak, že za škodu nepovažoval veškeré finanční prostředky, které byly obžalovaným vyplaceny za všechny posuzované rekvalifikační kurzy, nýbrž zohlednil toliko a jen ty jednotlivé frekventanty kurzu, u nichž bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že jej neabsolvovali z důvodu neúplného nebo dokonce nulového penza odjetých praktických jízd v celém rozsahu. Přitom bylo nutno vyjít z kalkulace nákladů rekvalifikace, které byly součástí původních smluvních ujednání, tj. dohod o provedení rekvalifikace. Ze spisového materiálu pak vyplývá, že u obžalované [Jméno obžalované A] šlo ve všech případech o sumu 11 600 Kč na jednoho účastníka rekvalifikačního kurzu (viz č.l. 598 a 751, sv. 3 a č.l. 972, sv. 4), u obžalovaného [jméno obžalovaného] pak o částku 11 700 Kč (např. č.l. 1300, sv. 6) a obdobně i ve všech ostatních případech. Soud nalézací při objektivizaci výše způsobené škody vycházel, jak uvedl, z předchozího rozhodnutí odvolacího soudu, tedy ze zrušujícího usnesení ze dne 13.12.2022, č.j. krajsky/4_To_41_2022-6459, přičemž v odůvodnění nyní napadeného rozsudku přesto polemizuje s argumentací odvolacího soudu stran výše způsobené škody. Nicméně pokud soud prvního stupně nově přistoupil k objektivizaci výše způsobené škody způsobem naznačeným v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, je již jakákoli polemika s vlastním vysloveným závěrem nadbytečná. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací pak přisvědčil závěru soudu prvního stupně stran určení výše způsobené škody, když v nyní projednávané svým charakterem specifické trestní věci je nutné vycházet ze všech provedených důkazů, které je nutno hodnotit jak jednotlivě, tak ve všech jejich vzájemných souvislostech. 15. Výši způsobené škody je podle právního názoru odvolacího soudu nutno odvodit od vlastního úmyslu obou obžalovaných [jméno obžalovaného] a [Jméno obžalované A] . Ten spočíval, stručně řečeno, v úmyslu obohatit se právě o ty finanční prostředky, které jim byly neoprávněně vyplaceny úřadem práce za ty účastníky každého jednotlivého rekvalifikačního kurzu, kteří nevykonali požadovaný počet praktických jízd. Oba obžalovaní předložením podkladů s fakturací i za tyto účastníky uvedli poskytovatele dotace příspěvků v omyl, který se vztahoval částečně nejen k výdajům rozpočtu ČR, ale také částečně i k výdajům spravovaným Evropskou unií. Na základě obžalovanými uplatněné fakturace, do níž byly nepravdivě zahrnuty také finanční částky za osoby, u nichž účel dotace podle podmínek uzavřených dohod nebyl naplněn, byly ze strany úřadu práce vyplaceny rekvalifikačním zařízením fakturované částky v plné výši. Teprve okamžik vyhotovení a předložení nepravdivých podkladů, resp. fakturace, vedl následně k nesprávnému použití finančních prostředků z rozpočtu ČR a podle názoru odvolacího soudu rovněž bezprostředně směřovalo i k případnému umožnění nesprávného použití finančních prostředků z rozpočtu spravovaného Evropskou unií. Při určení výše škody v nyní specifické trestní věci lze vyjít z premisy, že prvotním úmyslem obou obžalovaných rozhodně nebylo obohatit se na úkor České republiky, potažmo Evropské unie v obžalobě uvedenými částkami, které představují celkovou výši vyplacených finančních prostředků za jednotlivé rekvalifikační kurzy, tedy i včetně frekventantů, kteří v souladu s dohodou o provedení rekvalifikace uskutečnili jak teoretickou část, tak celý rozsah praktických jízd. Oba obžalovaní rozhodně nemohli předjímat v okamžiku uzavírání dohod o provedení rekvalifikace, kolik frekventantů z každého jednotlivého kurzu rekvalifikaci absolvuje řádně, resp. naopak kolik z frekventantů a v jakém počtu hodin neabsolvuje požadovaný počet praktických jízd. Proto i podle odvolacího soudu je rozhodujícím momentem k určení výše škody jako kvalifikačního momentu až předložení podkladů s fakturací, v níž oba obžalovaní uvedli poskytovatele dotace, resp. příspěvku, v omyl, neboť fakturovali také částky za osoby, u kterých účel dotace podle uzavřených dohod nebyl naplněn. Nicméně oba obžalovaní i podle odvolacího soudu v okamžiku uzavření konkrétní dohody o provedení rekvalifikace věděli, že tato má být financována jednak z rozpočtu Evropské unie v poměru 85 %, konkrétně z evropského sociálního fondu, a z 15 % ze státního rozpočtu České republiky. Oba obžalovaní tedy minimálně věděli, že svým jednáním mohou ohrozit finanční zájem Evropské unie ve smyslu umožnění nesprávného použití finančních prostředků z rozpočtu spravovaného Evropskou unií a pro případ, že jej způsobí, s tímto byli srozuměni. Sama skutečnost, vyplývající mimo jiné z výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] , že evropský sociální fond nebyl ze strany České republiky vůbec osloven a unijní zdroje tedy nebyly požadovány, nemůže podle odvolacího soudu odůvodnit závěr soudu prvního stupně v tom směru, že nebyla naplněna skutková podstata přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V tomto směru tedy soud odvolací nepřisvědčil argumentaci soudu prvního stupně, týkající se právní kvalifikace jednání obou obžalovaných ve vztahu k § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
16. Jednání obou obžalovaných bylo tedy důvodně právně kvalifikováno soudem nalézacím jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když oba obžalovaní sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a způsobili tak na cizím majetku větší škodu. Odvolací soud však dospěl k závěru, že jednání obžalovaných naplnilo současně i skutkovou podstatu přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Jak je již uvedeno shora, úmysl obžalovaných v okamžiku předkládání podkladů s fakturací, v nichž byly uváděny nepravdivé údaje týkající se konkrétních frekventantů jednotlivých kurzů, kteří neabsolvovali požadovaný počet praktických jízd, byl veden jejich vlastním obohacením a vědomě směřoval jak k výdajům rozpočtu České republiky, tak k rozpočtu Evropské unie. Obžalovaní byli současně srozuměni, že rekvalifikace je spolufinancovaná jednak z rozpočtu České republiky ve výši 15 % a z rozpočtu Evropské unie v poměru 85 %. Úmysl obžalovaných je však nutno vztáhnout toliko k té výši škody, která byla neoprávněně požadována k vyplacení ze strany úřadu práce a k jejímuž vyplacení následně došlo. V tomto směru je skutečně možné přisvědčit částečně argumentaci státního zástupce, že z provedeného dokazování vyplývá, že oba obžalovaní vědomi si toho, že nesplnili své závazky ze smluv uzavřených s úřadem práce, fakturací a doložením neprovedených úkonů v rámci rekvalifikačních kurzů, udělali vše, co mohli udělat pro to, aby úřad práce a následně evropský sociální fond, o jehož financování projektu byli úřadem práce informováni, uvedli v omyl a vylákali tak finanční prostředky, na které pro nesplnění podmínek neměli nárok. Ke škodě na finančních prostředcích Evropské unie již nedošlo, neboť evropský sociální fond nebyl osloven a unijní zdroje nebyly požadovány, avšak nikoli zásluhou obžalovaných, kteří na této skutečnosti nemají žádný podíl. Proto lze i podle odvolacího soudu jejich jednání po právní stránce kvalifikovat také jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Zavinění obžalovaných lze shledat v případě přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku v úmyslu přímém, vyplývajícím z § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť chtěli způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, přičemž subjektivní stránka vyplývá, jak je již ostatně rozvedeno podrobně v předcházejících částech odůvodnění, z vlastního charakteru protiprávního jednání, ze skutečnosti, že oba obžalovaní byli osobami, které měly vůdčí postavení a pravomoce vykonávat za rekvalifikační zařízení rozhodné úkony, účtovat, fakturovat a rovněž tak inkasovat finanční prostředky. Ve vztahu k přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku lze dovodit zavinění obžalovaných v úmyslu nepřímém, vyplývajícím z § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když oba obžalovaní [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] věděli, že svým jednáním mohou takové porušení nebo ohrožení způsobit ve vztahu k finančním prostředkům Evropské unie, a pro případ, že je způsobí, s tím byli srozuměni, a to na základě jimi uzavíraných rámcových smluv o realizaci rekvalifikačních kurzů ve znění konkrétních dohod o provedení rekvalifikace tak, jak vyplývá z výroku o vině napadeného rozsudku. Zjednodušeně řečeno, obžalovaným bylo lhostejné, zda neoprávněně fakturované finanční prostředky budou hrazeny toliko z rozpočtu České republiky či z finančních prostředků Evropské unie. Nicméně o způsobu financování objednané rekvalifikace byli seznámeni, věděli, že požadované platby mohou být následně hrazeny také z rozpočtu Evropské unie. Srozumění u úmyslu nepřímého není obecně v trestním zákoníku definováno, nicméně je doplněno ustanovením § 15 odst. 2 tr. zákoníku, z něhož vyplývá, že srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Je nutno připomenout komentář k § 15 odst. 2 tr. zákoníku (viz C. H. Beck, 2. vydání, str. 223), z něhož vyplývá, že při eventuálním úmyslu pachatel svým jednáním zásadně mířil na jiný účel či sledoval jiný cíl, ale bylo mu jasné, že ho nedosáhne jinak než tím, že zřejmě - in eventum dojde k porušení určitého právního statku zákonem chráněného, zásadně tedy nepočítal s žádnou konkrétní okolností, jež by následku, který si představoval jako možný, mohla zabránit. Uvedeným způsobem jednali oba obžalovaní, pokud jde o možný následek, týkající se rozpočtu spravovaného Evropskou unií.
17. Proto ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výrocích o vině, trestu a náhradě škody ve vztahu k obžalovaným [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] . Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. pak odvolací soud nově rozhodl tak, že jednání obou obžalovaných, které ve skutkovém popisu zůstalo nezměněno, nově právně kvalifikoval, a to jednání obžalované [Jméno obžalované A] popsané pod bodem 1) a jednání obžalovaného [jméno obžalovaného] popsané pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku jednak jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak jako přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V souvislosti s takto užitou právní kvalifikací odvolací soud připomíná rovněž usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.04.2021, sp.zn. nsoud/5_Tdo_1387_2020, a zejména novější usnesení ze dne 19.04.2023, sp.zn. nsoud/5_Tdo_225_2023. Z odůvodnění těchto usnesení obecně vyplývá „že trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku zahrnuje širokou škálu jednání, dotýkajících se zájmů Evropské unie ve finanční oblasti. V praxi jsou nejběžnější případy poskytování dotací z národních zdrojů (z rozpočtu České republiky), na něž bývá primárně aplikována skutková podstata podle § 212 tr. zákoníku. Častěji se však vyskytují případy, v nichž jsou vydávány finanční prostředky jak z národního rozpočtu, tak i z rozpočtů spravovaných Evropskou unií, tudíž protiprávní jednání bývá právně posuzováno jako jednočinný souběh jak trestného činu dotačního podvodu (§ 212 tr. zákoníku), tak trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku. Široce koncipovaná skutková podstata podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku reflektuje zejména fakt, že ohrozit a poškodit finanční zájmy Evropské unie lze za určitých okolností již vyhotovením a použitím nepravdivých, nesprávných a neúplných dokladů různého typu, uvedením nepravdivých a hrubě zkreslených údajů v nich a zatajením určitých údajů nebo celých dokladů (obdobně jako v nyní projednávané trestní věci). V takových případech je však nutno důsledně zvažovat společenskou škodlivost takového činu a v té souvislosti také zvlášť pečlivě zkoumat, zda vyhotovení, použití nebo předložení nepravdivého, nesprávného nebo neúplného dokladu nebo uvedení nepravdivého nebo hrubě zkresleného údaje v něm je objektivně vůbec způsobilé ohrozit chráněný finanční zájem Evropské unie (trestní zákoník, komentář II., Díl Praha, Wolters Kluwer a.s. 2015, str. 1985-1990)“. Současně z právní věty usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. nsoud/5_Tdo_225_2023, vyplývá, že „škodou u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 3, 4 písm. c) nebo odst. 5 tr. zákoníku je celá částka poskytnuté dotace za předpokladu, že s ohledem na závažnost porušení dotačních pravidel neměla být dotace vůbec poskytnuta nebo by poskytovatel mohl důvodně požadovat její vrácení v celé výši. To platí i pokud byla dotace použita v zásadě na deklarovaný účel, ale nikoli za stanovených podmínek“. Odvolací soud je s ohledem na citovanou právní větu názoru, že v nyní projednávané trestní věci, která je svým charakterem specifická, nedošlo k natolik závažnému porušení dotačních pravidel, na základě kterého by poskytovatel dotace mohl důvodně požadovat její vrácení v celé výši. Je nutno připomenout, že [Jméno obžalované A] a [jméno FO] (kterou následně na základě plné moci zastupoval obžalovaný [jméno obžalovaného] a fakticky realizoval rekvalifikační kurz) byly vybrány v rámci veřejné zakázky s názvem Rekvalifikace pro Moravskoslezský kraj příslušnými úřady práce za účelem realizace rekvalifikačních kurzů - řidičská oprávnění skupiny C, C+E, D, profesní průkaz. Za tímto účelem byly uzavřeny konkrétní dohody o provedení rekvalifikace. Tyto dohody byly uzavřeny podle § 108 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a podle vyhlášky č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a ve své podstatě jde o úpravu vzájemného vztahu mezi úřadem práce a rekvalifikačním zařízením, provádějícím rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání. Náklady na rekvalifikaci jsou podle těchto dohod hrazeny z národního individuálního projektu č. [číslo] -vzdělávání a dovednosti pro trh práce, a to 85 % z evropského sociálního fondu a 15 % ze státního rozpočtu ČR. Je nutno blíže nahlédnout do příslušného znění § 108 odst. 6 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyplývá … „že rekvalifikačnímu zařízení, které na základě dohody s úřadem práce provádí rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání nebo zájemců o zaměstnání, může úřad práce hradit náklady spojené s touto rekvalifikací. Z § 108 odst. 7 písm. i) uvedeného zákona dále vyplývá, že v dohodě mezi úřadem práce a rekvalifikačním zařízením musí být uveden i závazek akreditovaného zařízení vrátit poskytnuté finanční prostředky nebo jejich část, pokud nedodrží sjednané podmínky nebo pokud mu jeho zaviněním byly poskytnuty neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely a podmínky jejich vrácení“… Z komentáře k tomuto zákonnému ustanovení lze dovodit, že jeho účelem je zajistit návratnost poskytnutých finančních prostředků v případě, že rekvalifikační zařízení nedodrží sjednané podmínky. O povinnosti vrátit poskytnuté finanční prostředky v případě, že mu byly jeho zaviněním poskytnuty neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely, však lze stejně tak jako o smyslu ustanovení § 73 odst. 1 písm. i) a § 105 odst. 3 písm. f) zák. č. 435/2004 Sb. polemizovat, neboť se jedná o případy, kdy si úřad práce nakupuje provedení rekvalifikace od rekvalifikačního zařízení jako službu a tuto platí až po jejím provedení. Z obsahu předloženého spisového materiálu rovněž vyplývá, že jak výběrové řízení, tak následná rekvalifikace účastníků jednotlivých kurzů byla fakticky realizována, vyjma ve výroku o vině konkretizovaného počtu neodjetých jízd praktické části. Teprve až na základě nepravdivých fakturací ze strany obou obžalovaných ohledně konkrétních jednotlivých frekventantů, jež jsou popsáni ve výroku o vině napadeného rozsudku, došlo k neoprávněnému obohacení za poskytnutou službu, která nebyla zčásti realizována. V této souvislosti je rovněž možno odkázat také na znění vlastní Rámcové smlouvy o realizaci rekvalifikačních kurzů, zejména na čl. III., z něhož vyplývá, že se dodavatel zavazuje u rekvalifikačních kurzů dodržet minimální rozsahy (počty hodin) uvedené u jednotlivých kurzů zadávací dokumentace této veřejné zakázky. Dodavatel je podle čl. V. bodu 3. rámcové smlouvy oprávněn objednateli „plně fakturovat náklady na rekvalifikaci jen účastníků rekvalifikace, kteří do ní skutečně nastoupí a řádně ji ukončí“. Podle čl. V. bodu 6. rámcové smlouvy pak „dodavatel je povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky nebo jejich část, pokud nedodrží sjednané podmínky, nebo pokud mu jeho zaviněním byly poskytnuty neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely“ opět s poukazem na ustanovení § 108 odst. 7 písm. i) zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž tak ze spisového materiálu vyplývá a tuto skutečnost nezpochybnil ani soud prvního stupně, že všichni frekventanti získali příslušná řidičská oprávnění a z vyjádření Magistrátu města [adresa] , odboru dopravy nedošlo a nedojde ke zpětnému odebrání oprávnění ani u těch absolventů školení, u kterých se prokáže, že neabsolvovali praktický výcvik v plném rozsahu (viz č.l. 5450, sv. 22 spisu). Opětovně je možno poukázat také na vyjádření Úřadu práce, Krajské pobočky v Ostravě (viz č.l. 5451, sv. 22 spisu), z něhož vyplývá, že pokud dojde k pravomocnému odsouzení za trestný čin právnické osoby (Autoškola [jméno FO] ), popřípadě jejich zaměstnanců v souvislosti s vynaložením finančních prostředků Úřadu práce ČR, je Úřad práce povinen nahlásit tuto skutečnost řídícímu orgánu, a to Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR jako „podezření na nesrovnalost“, tj. podezření na neoprávněný rozpočtový výdaj podle předpisů EU a metodických pokynů řídícího orgánu. Tento řídící orgán pak rozhoduje, zda a v jaké výši bude Úřad práce ČR vymáhat prostředky zpět. Z vyjádření Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Ostravě ze dne 18.10.2016 (viz č.l. 5452, sv. 22 spisu) vyplývá, že pokud určitá osoba neabsolvovala praktické jízdy v plném rozsahu v souladu s vyhláškou č. 156/2008 Sb., bude řídící orgán požadovat náhradu ve výši částky za konkrétní kurz, jelikož účel příspěvku nebyl v takovém případě naplněn (v daném případě se nebude vypočítávat poměrná část ve vztahu k neabsolvovaným hodinám). Nicméně v následujícím odstavci již úřad práce v podstatě popřel předchozí vyjádření, když uvedl, že autoškola by měla Úřadu práce ČR vrátit prostředky odpovídající ceně kurzu za každou osobu, která prokazatelně neabsolvovala celý kurz ve sjednaném rozsahu. 18. Rovněž s ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že výší škody je v nyní projednávané trestní věci toliko částka vyplacená neoprávněně na základě nepravdivě deklarovaných údajů ze strany obžalovaných za osoby - účastníky kurzu, kteří řádně dle dohod o provedení rekvalifikace neabsolvovali stanovený rozsah praktických jízd. V případě těchto frekventantů pak nebyly splněny podmínky vyplývající obžalovaným z dohod o provedení rekvalifikace. V těchto případech pak důvodně mohl úřad práce požadovat vrácení celé částky za toho frekventanta kurzu, který nesplnil stanovený počet praktických jízd ve smyslu Rámcové smlouvy o realizaci rekvalifikačních kurzů (viz shora). Výše škody pak měla vliv na užitou právní kvalifikaci, zejména v případě obžalovaného [jméno obžalovaného] , oproti podané obžalobě.
19. Proto ze shora uvedených důvodů rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn, zejména pokud jde o zprošťující výrok, týkající se obžalované [Jméno obžalované A] , učiněný podle § 226 písm. b) tr.ř., kterým byla zproštěna obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 15.06.2018, sp.zn. 4 KZV 10/2017, a to pro dílčí útok pokračujícího přečinu pod bodem 1/d), čímž měla spáchat jednak dílčí útok pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak dílčí útok pokračujícího přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť tento dílčí útok pokračujících přečinů není trestným činem. V podrobnostech je pak možno odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, zejména pokud jde o hodnocení provedených důkazů ve vztahu k naplnění subjektivní stránky žalovaných trestných činů u obou obžalovaných.
20. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací nicméně nepovažoval za potřebné ani s ohledem na úpravu právní kvalifikace jednání obou obžalovaných jakkoli zasahovat do již uložených trestů, které považuje za přiměřené, odůvodněné a odpovídající provedenému dokazování. Obžalované [Jméno obžalované A] tedy zopakoval a uložil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Již soud nalézací vycházel v rámci úvah o druhu, jakož i výměře trestu ze všech zákonných ustanovení, tedy § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku. Konstatoval v případě obžalované polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. p) tr. zákoníku, tedy že před spácháním trestného činu vedla řádný život. K její osobě nebylo zjištěno negativních poznatků. Na druhou stranu obžalované přitěžuje, že trestný čin spáchala po předchozím uvážení a ze ziskuchtivosti, přičemž tyto okolnosti hodnotil jako přitěžující ve smyslu § 42 písm. a), b) tr. zákoníku. Zohlednil rovněž dobu, která uplynula od ukončení jejich protiprávního jednání do doby vyhlášení rozsudku, která představuje přibližně 8 let. Uložený trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců považuje odvolací soud za přiměřený a odpovídající všem zákonným kritériím. Současně neshledal důvod pro uložení trestu zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozování školicího střediska pro zdokonalování odborné způsobilosti řidičů pro účely profesní způsobilosti řidičů s ohledem na úpravu skutkových zjištění, která zejména při objektivizaci výše škody vyzněla v její prospěch a rovněž z důvodu časového odstupu od spáchání trestného činu, jak přiléhavě zdůvodnil již soud nalézací. Odvolací soud nad rámec odůvodnění připomíná, že obžalovaná se dopustila protiprávního jednání v případě 3 kurzů oproti 15 kurzům, v nichž uváděl nepravdivé údaje obžalovaný [jméno obžalovaného] , který nicméně autoškolu na živnostenské oprávnění v rozhodné době neprovozoval. V této části tedy nebyla shledána námitka odvolatele státního zástupce důvodnou. Obžalované pak byla podle § 228 odst. 1 tr.ř. uložena povinnost zaplatit [právnická osoba] , Krajské pobočce v [adresa] , majetkovou škodu ve výši 127 600 Kč, tedy částku, která odpovídá skutečnému a reálnému obohacení této obžalované na úkor poškozeného [právnická osoba] .
21. Obžalovanému [jméno obžalovaného] byl uložen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků a 6 měsíců. Rovněž v případě tohoto obžalovaného v rámci úvah o druhu a výměře trestu vycházel odvolací soud ze všech zákonných kritérií vyjádřených § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku. Již soud nalézací přiléhavě dovodil přitěžující okolnost podřaditelnou pod § 42 písm. m) tr. zákoníku, že v protiprávním jednání pokračoval po delší dobu a uvedeného jednání popsaného pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku se dopustil po předchozím uvážení a spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti ve smyslu § 42 písm. a), b) tr. zákoníku. Předchozí odsouzení obžalovaného, vyplývající z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20.09.2013, sp.zn. okresni/3_T_67_2011, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.02.2014, sp.zn. krajsky/5_To_425_2013, sice nelze hodnotit jako okolnost přitěžující, nicméně přiléhavě již soud nalézací uvedené odsouzení hodnotil ve vztahu k osobě tohoto obžalovaného. Obžalovaný v minulosti byl pravomocně odsouzen pro v podstatě obdobný charakter trestné činnosti, pro kterou je stíhán v nyní projednávané trestní věci. Skutková pasáž z tohoto rozsudku je pak citována v odůvodnění napadeného rozsudku na str. 61-64. Nicméně i v případě tohoto obžalovaného nelze přehlédnout, že od ukončení protiprávního jednání uplynula doba přibližně 8 let a v opise rejstříku trestů se neobjevuje žádné nové odsouzení. Soud odvolací tedy v podstatě zopakoval trest, který byl obžalovanému uložen již soudem nalézacím, který považuje za přiměřený a odpovídající všem zákonným požadavkům. Důvodně byla obžalovanému podle § 228 odst. 1 tr.ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Úřadu práce České republiky, Krajské pobočce v [adresa] , majetkovou škodu ve výši 947 700 Kč, když jde i v tomto případě o výši finančních prostředků, o kterou se fakticky a reálně obžalovaný obohatil. 22. Ze shora rozvedených důvodů nebyla shledána odvolání obžalovaných [Jméno obžalované A] a [jméno obžalovaného] důvodnými, a proto byla postupem podle § 256 tr.ř. jejich odvolání zamítnuta.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Poškozený má možnost žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, za který byla obžalovanému uložena majetková sankce tímto rozhodnutím, a to podle zák. č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů. Olomouc 9. září 2024
Mgr. Aleš Rýznar
předseda senátu