509
ZÁKON
ze dne 5. listopadu 1991,
kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
čl. 1
(1)Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění zák. č. 58/1969 Sb., zák. č. 131/1982 Sb., zák. č. 94/1988 Sb., zák. č. 188/1988 Sb., zák. č. 87/1990 Sb., zák. č. 105/1990 Sb., zák. č. 116/1990 Sb. a zák. č. 87/1991 Sb., se mění, doplňuje a upravuje takto:
- 1)Vypouští se preambule zákona a úvodní věta k zákonu zní:
„Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:“.
- 2)Vypouštějí se články I až VIII včetně nadpisu.
- 3)§ 1 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví.
(2)Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.1)
(3)Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují zvláštní zákony.“.
- 4)V § 2 zák. č. 509/1991 Sb. se za odstavec 2 připojuje odstavec 3, který zní:
(4)„(3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.“.
- 5)§ 3 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
(2)Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.“.
- 6)§ 5 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.“.
- 7)Ve všech ustanoveních občanského zákoníku včetně nadpisů se slovo „občan“ nahrazuje slovy „fyzická osoba“ a slova „socialistická organizace“ nebo slovo „organizace“ slovy „právnická osoba“.
- 8)V § 9 zák. č. 509/1991 Sb. se slovo „mravní“ nahrazuje slovem „volní“.
- 9)§ 11 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.“.
- 10)§ 12 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
(2)Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
(3)Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.“.
- 11)§ 14 zák. č. 509/1991 Sb. se vypouští.
- 12)V § 15 zák. č. 509/1991 Sb. se vypouští odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
- 13)§ 17 zák. č. 509/1991 Sb. se vypouští.
- 14)§ 18 zák. č. 509/1991 Sb. včetně nadpisu zní:
§ 1
„Právnické osoby
(1)Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby.
(2)Právnickými osobami jsou
- a)sdružení fyzických nebo právnických osob,
- b)účelová sdružení majetku,
- c)jednotky územní samosprávy,
- d)jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.“.
- 15.§ 19 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2)Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jejich vznik jinak.“.
- 16)Za § 19 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládají § 19a zák. č. 509/1991 Sb. až § 19c zák. č. 509/1991 Sb., které znějí:
§ 1
(1)Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem.
(2)Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
§ 1
(1)Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení.
(2)Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích.
(3)Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.
§ 1
§ 1
(1)Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány).
(2)Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě, jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.“.
- 18)Za § 20 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 20a zák. č. 509/1991 Sb., který zní:
§ 1
(1)Právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2)Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.
(3)Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
(4)Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.“.
- 19)Za § 20a zák. č. 509/1991 Sb. se vkládají § 20b zák. č. 509/1991 Sb. až § 20e zák. č. 509/1991 Sb., které včetně nadpisu znějí:
§ 1
„Nadace
(1)Fyzická nebo právnická osoba mohou jednotlivě nebo společně zřizovat nadace (fondy) k obecně prospěšným cílům, zejména za účelem rozvoje duchovních hodnot, ochrany lidských práv nebo jiných humanitních cílů, k ochraně a tvorbě životního prostředí, zachování přírodních hodnot i ochraně kulturních památek.
(2)Fyzická osoba může nadaci zřídit i závětí.
(3)Nadace je právnickou osobou; vzniká registrací u příslušného státního orgánu.
§ 1
(1)Zřizovatel vydává statut nadace, který obsahuje zejména
- a)název a sídlo nadace,
- b)cíl, který bude nadací podporován,
- c)zdroje nadace,
- d)způsoby použití prostředků nadace a komu je lze poskytnout,
- e)určení správce nadace a kdo ji zastupuje v právních vztazích,
- f)způsob majetkového vypořádání při zániku nadace.
§ 1
(1)Prostředky poskytnuté z nadace jsou účelově vázány a ten, komu byly poskytnuty, je povinen použít je podle stanovených podmínek; jinak může správce nadace požadovat jejich vrácení nebo náhradu.
§ 1
(1)Na zrušení a zánik nadace se použije přiměřeně § 20a zák. č. 509/1991 Sb..
(2)Podrobnější úpravu o nadacích (fondech) stanoví zákon Federálního shromáždění.“.
- 20)Za § 20e zák. č. 509/1991 Sb. se vkládají § 20f zák. č. 509/1991 Sb. až § 20j zák. č. 509/1991 Sb., které včetně nadpisu znějí:
§ 1
„Zájmová sdružení právnických osob
(1)K ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu mohou právnické osoby vytvářet zájmová sdružení právnických osob (dále jen „sdružení“).
§ 1
(1)K založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená zakladateli nebo schválení založení sdružení na ustavující členské schůzi. O založení sdružení na této schůzi se sepíše zápis obsahující seznam zakládajících členů sdružení s uvedením jejich jména (názvu) a bydliště (sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující členské schůzi musí být přiloženy stanovy a určení osob oprávněných jednat jménem sdružení, jež schválí zakladatelé nebo ustavující schůze.
§ 1
(1)Stanovy sdružení určí název, sídlo a předmět činnosti sdružení, úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, orgány sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení a naložení s jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdružení lze vázat na určitý členský příspěvek.
(2)Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující členská schůze. Stanovy určí způsob, jímž se stanovy mění a doplňují.
§ 1
(1)Sdružení je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění svých povinností.
(2)Sdružení nabývá právní způsobilosti zápisem do registru sdružení vedeného u okresního úřadu2) příslušného podle sídla sdružení. Do registru se zapisuje název a sídlo sdružení, předmět jeho činnosti, orgány, kterými sdružení jedná, a jména osob vykonávajících jejich působnost.
(3)K návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva nebo zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Návrh podává osoba zmocněná zakladateli nebo ustavující členskou schůzí.
§ 1
(1)Před zánikem sdružení se vyžaduje likvidace, jestliže jmění sdružení nepřechází na právního nástupce.
§ 1
(1)Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou.“.
- 22)§ 25 zák. č. 509/1991 Sb. se vypouští.
- 23)V § 27 odst. 3 zák. č. 509/1991 Sb. se slova „národní výbor“ nahrazují slovy „orgán místní správy“; citace § 19 zák. č. 509/1991 Sb. uvedená v závorce se současně nahrazuje citací § 18 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb..
- 24)V § 29 zák. č. 509/1991 Sb. se slova „zájmů společnosti“ nahrazují slovy „vyžaduje-li to veřejný zájem“.
- 25)§ 31 zák. č. 509/1991 Sb. až § 33 zák. č. 509/1991 Sb. znějí:
§ 1
(1)Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.
(2)Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.
(3)Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně.
(4)Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.
§ 1
(1)Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
(2)Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.
(3)Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zmocněnce.
§ 1
(1)Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.
(2)Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním.
(3)Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla.“.
- 26)Za § 33 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládají § 33a zák. č. 509/1991 Sb. a § 33b zák. č. 509/1991 Sb., které znějí:
§ 1
(1)Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho jednala za zmocnitele,
- a)je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,
- b)je-li zmocněncem právnická osoba.
(2)Z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.
§ 1
(1)Plná moc zanikne
- a)provedením úkonu, na který byla omezena,
- b)je-li odvolána zmocnitelem,
- c)je-li vypovězena zmocněncem,
- d)zemře-li zmocněnec.
(2)Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného. Zánikem právnické osoby, jež je zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy, nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu.
(3)Zmocnitel se nemůže platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.
(4)Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní úkony účinky, jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se však nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět.
(5)Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na určité úkony, může se vůči němu dovolávat odvolání plné moci, jen oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo když tato osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání věděla.
(6)Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.“.
- 27)V § 34 zák. č. 509/1991 Sb. se za slovo „směřující“ vkládá slovo „zejména“.
- 28)V § 35 odst. 2 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
(7)„(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.“,
(8)připojuje se odstavec 3, který zní:
(9)„(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen.“.
- 29)V § 36 zák. č. 509/1991 Sb. se za odstavec 1 vkládá odstavec 2, který zní:
(10)„(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.“,
(11)dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4,
(12)za odstavec 4 se připojuje odstavec 5, který zní:
(13)„(5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.“.
- 30)§ 37 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
(2)Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.
(3)Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.“.
- 31)V § 39 zák. č. 509/1991 Sb. se slova „zájmům společnosti“ nahrazují slovy „dobrým mravům“.
- 32)V § 40 odst. 2 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
(4)„(2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.“,
(5)připojují se odstavce 3, 4 a 5, které znějí:
(6)„(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé.
(7)Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
(8)K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.“.
- 33)§ 40a zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a zák. č. 509/1991 Sb., § 140 zák. č. 509/1991 Sb., § 145 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb., § 479 zák. č. 509/1991 Sb., § 589 zák. č. 509/1991 Sb. a § 701 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb., považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40 zák. č. 509/1991 Sb.). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.“.
- 34)Za § 41 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 41a zák. č. 509/1991 Sb., který zní:
§ 1
(1)Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.
(2)Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.“.
- 35)Za § 42 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 42a zák. č. 509/1991 Sb., který včetně nadpisu zní:
§ 1
Odporovatelnost
(1)Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.
(2)Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116 zák. č. 509/1991 Sb., § 117 zák. č. 509/1991 Sb.), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.
(3)Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.
(4)Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.“.
- 36)Za § 43 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládají § 43a zák. č. 509/1991 Sb. až § 43c zák. č. 509/1991 Sb., které včetně nadpisu znějí:
§ 1
„Návrh na uzavření smlouvy
(1)Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen „návrh“), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.
(2)Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.
(3)Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu.
(4)Návrh nemůže být odvolán
- a)během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaže z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty, nebo
- b)je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost.
§ 1
(1)Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká
- a)uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí,
- b)uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu, nebo
- c)dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli.
(2)Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu vyplývá něco jiného.
(3)Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná běžet od okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v dopisu od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data uvedeného na obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky, dálnopisně nebo jinými prostředky umožňujícími okamžité sdělení začíná běžet od okamžiku, kdy návrh dojde osobě, které je určen.
§ 1
Přijetí návrhu
(1)Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.
(2)Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.
(3)Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestliže navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a to ústně nebo odesláním zprávy.
(4)Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež vyjadřují přijetí návrhu, vyplývá, že byly odeslány za takových okolností, že by došly navrhovateli včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh určen, že považuje návrh za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu.“.
- 37)§ 44 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.
(2)Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
(3)Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám a z jeho obsahu vyplývá, že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto osoby návrh přijmou.“.
- 38)§ 45 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.
(2)Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel použil, nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se podle ustanovení o omylu (§ 49a zák. č. 509/1991 Sb.).“.
- 39)V § 47 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. a v § 47 odst. 2 zák. č. 509/1991 Sb. se vypouštějí druhé věty,
(3)v § 47 odst. 3 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
(4)„(3) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odstavců 1 a 2, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.“.
- 40)§ 49 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.“.
- 41)Za § 49 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 49a zák. č. 509/1991 Sb., který zní:
§ 1
(1)Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.“.
- 42)Za § 50 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládají § 50a zák. č. 509/1991 Sb. a § 50b zák. č. 509/1991 Sb., které znějí:
§ 1
(1)Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.
(2)Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno.
(3)Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena.
§ 1
(1)Ustanovení § 50a zák. č. 509/1991 Sb. se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo.“.
- 43)Z části první se vypouštějí ustanovení hlavy páté až sedmé včetně nadpisů (§ 52 zák. č. 509/1991 Sb. až § 99 zák. č. 509/1991 Sb.).
- 44)V § 100 odst. 2 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
(2)„(2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105 zák. č. 509/1991 Sb.. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.“,
(3)připojuje se odstavec 3, který zní:
(4)„(3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.“.
- 45)V ustanovení § 102 zák. č. 509/1991 Sb. se slovo „organizace“ nahrazuje slovy „fyzické nebo právnické osoby“.
- 46)V ustanovení § 103 zák. č. 509/1991 Sb. se citace § 80 zák. č. 509/1991 Sb., uvedená v závorce, nahrazuje citací § 565 zák. č. 509/1991 Sb..
- 47)§ 105 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485 zák. č. 509/1991 Sb.), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno.“.
- 48)V § 107 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. a 2 znějí:
(2)„(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
(3)Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.“.
- 49)V § 109 zák. č. 509/1991 Sb. se vypouští věta první.
- 50)V § 110 odst. 2 zák. č. 509/1991 Sb. větě druhé se citace § 80 zák. č. 509/1991 Sb., uvedená v závorce, nahrazuje citací § 565 zák. č. 509/1991 Sb..
- 51)§ 118 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
(2)Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory.“.
- 52)V § 120 zák. č. 509/1991 Sb. se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
(3)„(2) Stavba není součástí pozemku.“.
- 53)V části druhé se nadpis „Socialistické společenské vlastnictví a osobní vlastnictví“ nahrazuje nadpisem „Věcná práva“,
(4)§ 123 zák. č. 509/1991 Sb. až § 135c zák. č. 509/1991 Sb. včetně nadpisů znějí:
„Hlava první — VLASTNICKÉ PRÁVO
§ 1
(1)Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.
§ 1
(1)Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.
§ 1
(1)Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.
(2)Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví pouze státu nebo určených právnických osob.
§ 1
(1)Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.
(2)Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.
§ 1
(1)Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.
(2)Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit.
(3)Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
§ 1
(1)Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak.
(2)Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu.
§ 1
Držba
(1)Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.
(2)Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.
§ 1
(1)Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.
(2)Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.
(3)Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují.
§ 1
(1)Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla. Může si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci.
(2)Neoprávněný držitel si může od věci oddělit to, čím ji svým nákladem zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci.
§ 1
Nabývání vlastnictví
(1)Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
(2)Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.
§ 1
(1)Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
(2)Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím.
§ 1
Vydržení
(1)Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.
(2)Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125 zák. č. 509/1991 Sb.).
(3)Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.
(4)Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.
§ 1
(1)Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví státu.
(2)Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil.
(3)Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné.
§ 1
(1)Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud.
(2)Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.
§ 1
(1)Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby“).
(2)Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.
(3)Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.“.
- 54)Označení hlavy třetí části druhé se včetně nadpisu nahrazuje takto:
„Hlava druhá — SPOLUVLASTNICTVÍ“.
§ 1
(1)Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.
(2)O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.
(3)Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud.“.
- 58)§ 140 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116 zák. č. 509/1991 Sb., § 117 zák. č. 509/1991 Sb.). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.“.
- 59)V § 142 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. věta druhá zní: „Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému využití věci.", ve větě třetí se vypouštějí slova „v souladu se zájmy společnosti“.
- 60)§ 143 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)V bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.3)“.
- 61)Za § 143 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 143a zák. č. 509/1991 Sb., který zní:
§ 1
(1)Manželé mohou dohodou rozšířit nebo zúžit zákonem stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví. Obdobně se mohou dohodnout i o správě společného majetku.
(2)Manželé se mohou dohodnout, že vyhradí vznik bezpodílového spoluvlastnictví ke dni zániku manželství.
(3)Dohoda podle odstavců 1 a 2 vyžaduje formu notářského zápisu. Manželé se mohou vůči jiné osobě na tuto dohodu odvolat jen tehdy, jestliže je jí tato dohoda známa.“.
- 62)Dosavadní text § 147 zák. č. 509/1991 Sb. se označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
(4)„(2) To neplatí, jde-li o pohledávku věřitele jednoho z manželů, kteří se dohodli podle ustanovení § 143a zák. č. 509/1991 Sb., pokud tato pohledávka vznikla při používání majetku, který nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“.
- 63)V ustanovení § 148 odst. 2 zák. č. 509/1991 Sb. se slova „pravidlům socialistického soužití“ nahrazují slovy „dobrým mravům“.
- 64)Za § 148 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 148a zák. č. 509/1991 Sb., který zní:
§ 1
(1)K použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje.
(2)Soud na návrh zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může podat ten z manželů, který nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti. Pokud toto oprávnění mají oba manželé, může návrh podat kterýkoliv z nich.
(3)Je-li podnikatelská činnost po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.“.
- 65)Za § 151 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá hlava třetí, která včetně nadpisů zní:
„Hlava třetí — PRÁVA K CIZÍM VĚCEM
§ 1
Zástavní právo
(1)Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené.
(2)Je-li zástavním právem zajištěna nepeněžitá pohledávka, předpokládá se, že do výše jejího ocenění v době vzniku zástavního práva je zajištěno peněžité plnění, které by patřilo věřiteli v případě porušení závazku dlužníka.
§ 1
(1)Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, schválené dědické dohody nebo ze zákona.
(2)K účinnosti zástavní smlouvy, jíž se zastavuje nemovitost, je třeba její registrace státním notářstvím.
(3)Ke vzniku zástavního práva na základě smlouvy je u movitých věcí třeba odevzdání věci zástavnímu věřiteli, nebo vyznačení vzniku zástavního práva v listině, která osvědčuje vlastnictví zástavce k předmětu zástavy a která je nezbytná k nakládání s věcí. Namísto odevzdání věci se mohou zástavce a zástavní věřitel dohodnout na odevzdání věci jiné osobě, aby ji pro ně uschovala.
(4)Ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje. Věc se musí označit tak, aby její zastavení bylo každému zjevné.
(5)Zástavní právo lze zřídit i k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky.
(6)Jde-li o zástavu nemovitých věcí, vyznačí se vznik a zánik zástavního práva v evidenci nemovitostí.
§ 1
(1)Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojí se přednostně zástavní právo svým vznikem nejstarší, pokud zákon nestanoví něco jiného.
(2)Doba vzniku zástavního práva je rozhodující pro pořadí k uspokojení ze zástavy i v případě, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávky budoucí nebo podmíněné.
§ 1
(1)Dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.
(2)Převezme-li někdo smluvně věc, na které vázne zástavní právo, působí zástavní právo vůči nabyvateli, jestliže při uzavření smlouvy nabyvatel o zástavním právu věděl nebo vědět musel; nabyvatel odpovídá takto do výše ceny nabyté věci.
§ 1
(1)Zástavní věřitel je povinen svěřenou mu zástavu pečlivě opatrovat, chránit ji před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li mu v důsledku plnění této povinnosti náklady, má proti zástavci právo na jejich úhradu. Zástavní věřitel může zástavu užívat, jen dá-li k tomu zástavce výslovný souhlas.
(2)Zástavce je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele.
(3)Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečné, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.
(4)Zástavní věřitel, který má zástavu u sebe, není povinen po dobu trvání zástavního práva zástavu vydat.
§ 1
(1)Není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena.
(2)Je-li na zajištění téže pohledávky zastaveno několik samostatných věcí, zástavní věřitel je oprávněn domáhat se uspokojení celé pohledávky anebo její části z kterékoli zástavy.
§ 1
(1)Zástavní právo zanikne, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo zástava anebo složí-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci; zástavní právo též zanikne, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva, nebo uplynutím času, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení omezeno. Vzdání se zástavního práva věřitelem se musí stát formou notářského zápisu.
§ 1
Zastavení pohledávky
(1)Zastavit lze i pohledávku, jestliže předmětem jejího plnění je věc, právo nebo jiná majetková hodnota.
(2)Zástavní právo k pohledávce vzniká písemnou smlouvou mezi zástavním věřitelem a zástavcem, který je věřitelem pohledávky použité k zajištění. Zástavní právo je účinné vůči poddlužníkovi, jen jestliže je poddlužník o tom písemně vyrozuměn zástavcem nebo jestliže vznik zástavního práva je mu prokázán zástavním věřitelem.
(3)Zástavní právo k pohledávce se vztahuje i na dlužné úroky a ostatní její příslušenství.
§ 1
(1)Byl-li vznik zástavního práva poddlužníku oznámen nebo prokázán, je poddlužník povinen plnit svůj závazek zástavnímu věřiteli. Je-li předmětem plnění věc, vzniká jejím předáním zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k této věci a zastavení pohledávky zaniká. Plnění závazku poddlužníka je zástavní věřitel povinen oznámit zástavci.
§ 1
(1)Zástavní právo k pohledávce zaniká též písemným oznámením zástavního věřitele poddlužníkovi, že pohledávka zajištěná zástavním právem byla uspokojena, nebo tím, že zástavce to poddlužníkovi prokáže.
§ 1
Právo podzástavní
(1)Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem. K vzniku podzástavního práva se nevyžaduje souhlas vlastníka zastavené věci, avšak podzástavní právo lze vůči němu uplatnit, jen když mu byl jeho vznik oznámen.
§ 1
(1)Je-li zástava předána podzástavnímu věřiteli, odpovídá zástavní věřitel za škodu na zástavě tak, jakoby ji měl sám u sebe.
(2)Není-li pohledávka zajištěná podzástavním právem a ani zastavená pohledávka v době splatnosti splněna podzástavnímu věřiteli, může se podzástavní věřitel domáhat uspokojení z podzástavy v rámci oprávnění zástavního věřitele.
§ 1
Věcná břemena
(1)Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
(2)Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.
(3)Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.
§ 1
(1)Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zák. č. 509/1991 Sb. zde platí obdobně. K účinnosti smlouvy, ze které se nabývají práva odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím.
(2)Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvláštní zákon nedává toto právo i dalším osobám.
§ 1
(1)Věcná břemena zanikají písemnou smlouvou, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K účinnosti smlouvy, ze které zanikla práva odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím.
(2)Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.
(3)Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění.
(4)Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem.
§ 1
Právo zadržovací
(1)Kdo je povinen vydat movitou věc, může ji zadržet, aby zajistil svou splatnou peněžitou pohledávku vůči tomu, jemuž je jinak povinen věc vydat. Nelze však zadržovat věc svémocně nebo lstivě odňatou.
(2)Zadržovací právo nemá ten, jemuž oprávněná osoba při předání věci uložila, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva.
(3)Je-li však prohlášen konkurs, nebo při výkonu rozhodnutí zjištěna platební neschopnost dlužníka, má věřitel zadržovací právo i k zajištění pohledávky dosud nesplatné a bez ohledu na to, zda bylo věřiteli uloženo naložit s věcí způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva.
(4)Věřitel je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o zadržení věci a jeho důvodech.
§ 1
(1)Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy.
§ 1
(1)Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.
§ 1
(1)Zadržovací právo zanikne uspokojením zajištěné pohledávky nebo poskytnutím dostatečné jistoty.“.
- 66)Vypouští se část třetí, čtvrtá a pátá (§ 152 zák. č. 509/1991 Sb. až § 414 zák. č. 509/1991 Sb.).
- 67)V nadpisu části šesté se slova „neoprávněný majetkový prospěch“ nahrazují slovy „bezdůvodné obohacení“; v téže části se v nadpisu hlavy první vypouštějí slova „a neoprávněnému majetkovému prospěchu“.
- 68)§ 415 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“.
- 69)§ 416 zák. č. 509/1991 Sb. se vypouští.
- 70)§ 419 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena.“.
- 71)V oddílu prvním hlavy druhé části šesté se vypouštějí nadpisy „Odpovědnost občanů“ nad § 420 zák. č. 509/1991 Sb. a „Odpovědnost organizací“ nad § 421 zák. č. 509/1991 Sb..
- 72)§ 420 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
(2)Škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
(3)Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.“.
- 73)Za § 420 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 420a zák. č. 509/1991 Sb., který zní:
§ 1
(1)Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.
(2)Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena
- a)činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,
- b)fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,
- c)oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.
(3)Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.“.
- 74)Nadpisy „Oddíl druhý“ a „Případy zvláštní odpovědnosti“ v hlavě druhé části šesté se zařazují nad § 421 zák. č. 509/1991 Sb..
- 75)§ 421 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak.“.
- 76)Za § 421 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 421a zák. č. 509/1991 Sb., který zní:
§ 1
(1)Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.
(2)Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.“.
- 77)Nadpis „Odpovědnost za jednání proti pravidlům socialistického soužití“ nad § 424 zák. č. 509/1991 Sb. se nahrazuje nadpisem „Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům“,
(3)ustanovení § 424 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.“.
- 78)§ 425 zák. č. 509/1991 Sb. včetně nadpisu se vypouští.
- 79)V § 427 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. se slovo „Organizace“ nahrazuje slovy „Fyzické a právnické osoby“.
- 80)V § 433 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
(2)„(1) Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele.“.
- 81)V § 435 zák. č. 509/1991 Sb. se slovo „organizace“ nahrazuje slovem „provozovatel“.
- 82)V § 438 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
(3)„(1) Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.“.
- 83)V § 442 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. a 2 znějí:
(4)„(1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
(5)Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.“.
- 84)V § 450 zák. č. 509/1991 Sb. druhá věta zní: „Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena.“.
- 85)Nadpis hlavy třetí části šesté „Odpovědnost za neoprávněný majetkový prospěch“ se nahrazuje nadpisem „Bezdůvodné obohacení“.
- 86)§ 451 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
(2)Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“.
- 87)§ 452 zák. č. 509/1991 Sb. a § 453 zák. č. 509/1991 Sb. se vypouštějí.
- 88)§ 454 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.“.
- 89)V § 455 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. a 2 se slova „neoprávněný majetkový prospěch“ nahrazují slovy „bezdůvodné obohacení“.
- 90)§ 456 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.“.
- 91)V § 457 zák. č. 509/1991 Sb. se odstavce 2 a 3 vypouštějí a zrušuje se číslování odstavců.
- 92)§ 458 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
(2)S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3)Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil.“.
- 93)§ 459 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí, kterých z bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.“.
- 94)V části sedmé se nadpis „Dědění majetku v osobním vlastnictví“ nahrazuje nadpisem „Dědění“.
- 95)V § 460 zák. č. 509/1991 Sb. se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
(2)„ (2) Jestliže to je nezbytné pro zachování provozu podniku, může orgán projednávající dědictví ustanovit opatrovníka ke správě podniku do doby skončení řízení o projednání dědictví. Je-li však dědictví předluženo a zůstavitel je podnikatelem, navrhne státní notářství zahájení konkursního řízení podle zvláštního zákona.4)“.
- 96)§ 469a zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže
- a)v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
- b)o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
- c)byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
- d)trvale vede nezřízený život.
(2)Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2 zák. č. 509/1991 Sb..
(3)O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 zák. č. 509/1991 Sb. a § 480 zák. č. 509/1991 Sb.; v listině však musí být uveden důvod vydědění.“.
- 97)Nadpis nad § 470 zák. č. 509/1991 Sb. zní: „Přechod dluhů“.
- 98)V § 471 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. se slova „zájmu společnosti“ nahrazují slovy „dobrým mravům“.
- 99)V § 475 zák. č. 509/1991 Sb. se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
(4)„(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.“.
- 100)Za § 475 zák. č. 509/1991 Sb. se vkládá § 475a zák. č. 509/1991 Sb., který zní:
§ 1
(1)Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele, a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.“.
- 101)V § 476 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. a 2 znějí:
(2)„(1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.
(3)V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.“.
§ 1
(1)Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.
§ 1
(1)Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem.
(2)V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.
§ 1
(1)Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli do notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky.
(2)Nezletilí, kteří dovršili 15. rok mohou projevit poslední vůli pouze formou notářského zápisu.
(3)Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.
(4)Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči.
(5)V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do znakové řeči; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat.
§ 1
(1)Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.
§ 1
(1)Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.“.
- 103)V § 477 zák. č. 509/1991 Sb. se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
(2)„(2) Zůstavitel může závětí zřídit nadaci; závěť však musí obsahovat statut nadace (§ 20c zák. č. 509/1991 Sb.).“.
- 104)V § 479 zák. č. 509/1991 Sb. se slova „tři čtvrtiny“ nahrazují slovy „jedna polovina“.
- 105)V § 482 odst. 2 zák. č. 509/1991 Sb. se slova „zájmu společnosti“ nahrazují slovy „dobrým mravům.“.
- 106)§ 483 zák. č. 509/1991 Sb. zní:
§ 1
(1)Nedojde-li k dohodě, státní notářství potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno.“.
- 107)V § 484 zák. č. 509/1991 Sb. v dosavadním odstavci 1 věta prvá zní: „Státní notářství potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů“,
(2)odstavce 2 a 3 se vypouštějí a zrušuje se číslování odstavců.
- 108)V § 485 odst. 1 zák. č. 509/1991 Sb. se slova „neoprávněném majetkovém prospěchu“ nahrazují slovy „bezdůvodném obohacení“.
- 109)Část osmá včetně nadpisu zní: